U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra
Krause a soudců Mgr. Miloše Póla a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., ve věci žalobce J.
M., proti žalovaným 1) P. D., 2) V. G., a 3) J. G., o náhradu škody a
bezdůvodné obohacení, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn.
6 C 291/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 12. prosince 2014, č. j. 19 Co 2179/2014-93, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
O d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :
Shora označeným usnesením odvolací soud potvrdil usnesení Okresního
soudu v Jindřichově Hradci ze dne 24. října 2014, č. j. 6 C 291/2013-86, jímž
tento soud zamítl ve výroku I. návrh žalobce na osvobození od soudních poplatků
za dovolací řízení ze dne 22. 10. 2014 (§ 138 odst. 1 občanského soudního řádu
– dále jen „o. s. ř.“) a současně ve výroku II. zamítl jeho žádost na
ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení ze dne 22. 10. 2014 (§
30 o. s. ř.).
Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce se
dlouhodobě nachází ve výkonu trestu odnětí svobody, kde není pro nedostatek
pracovních příležitostí pracovně zařazen, není příjemcem žádného důchodu, ovšem
je vlastníkem domu č. p. 17 a dalších nemovitostí v k. ú. N. T. a k. ú. L.
Žalobci nelze přiznat osvobození od soudních poplatků ani zčásti, neboť nelze
odhlédnout od toho, že byl odsouzen rozsudkem Krajského soudu v Českých
Budějovicích, pobočka v Táboře ze dne 18. 12. 2003, č. j. 9 C 22/2013-525 ve
spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 2. 2004, č. j. 8 To
13/2004-571, za trestné činy vraždy podle § 219 odst. 1 trestního zákona (dále
jen ,,trest. zák.“), nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 trest. zák. a
neoprávněného užívání cizí věci podle § 249 odst. 1 a linea prvá trest. zák. k
souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 14 let a ačkoli je v současné době
bez příjmu, bylo by v rozporu s dobrými mravy, aby ze svého protiprávního
jednání těžil v podobě osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce
na náklady státu. Podle odvolacího soudu soud prvního stupně tedy postupoval
správně, když návrh žalobce na osvobození od soudních poplatků za dovolací
řízení zamítl a zamítl i jeho žádost na ustanovení zástupce a nelze odhlédnout
ani od skutečnosti, že žalobce není nemajetný, i když nemovitosti v jeho
vlastnictví jsou postiženy exekucí.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost
dovozoval z ustanovení § 237 o. s. ř. a 239 o. s. ř. Podle dovolatele dovolání
bude blíže specifikováno až v souvislosti s ustanoveným zástupcem ve lhůtě
podle § 241b odst. 3 o. s. ř. Dovolatel tvrdil, že v dané věci jsou splněny
podmínky pro kladné rozhodnutí soudu ve smyslu § 138 odst. 1 o. s. ř. a § 30
odst. 2 o. s. ř. Vytýkal soudům obou stupňů, že řádně neposuzovaly důvody
zvlášť závažné a důvody zvláštního zřetele hodné na jeho straně. Namítal, že
nejde ani o případ zřejmě bezúspěšného uplatňování či bránění práva. V dovolání
poukazoval na porušování zaručených práv žalobce podle Ústavy ČR a čl. 14, 17 a
18 Úmluvy a čl. 1 Protokolu č. 1 Úmluvy. V dovolání proto navrhoval, aby mu
soud prvního stupně ustanovil zástupce pro dovolací řízení z řad advokátů podle
§ 30 o. s. ř.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona
č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (viz
čl. II., bod 7 zák. č. 404/2012 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“.
Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. 31 NSČR 9/2015:
„1/ Směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám
odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl
(ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení
zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé,
pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta
pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo
Nejvyšší soud jako soud dovolací.
2/ Dospěje-li Nejvyšší soud jako soud dovolací k závěru, že v řízení o dovolání
účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické
vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením
soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o
dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, jsou ve smyslu § 30 o.
s. ř. splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů, pak tohoto
zástupce dovolateli sám ustanoví.“
Podle ustanovení § 30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl
soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na jeho
žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že
může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odstavec
1). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce
pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu
předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů
(odstavec 2).
Dle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat
účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry
účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění
práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze
výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být
odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé
řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o
osvobození se však nevracejí.
Dovolací soud dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady pro to, aby
dovolateli byl v tomto dovolacím řízení ustanoven zástupce z řad advokátů.
Podle dovolacího soudu zavinění na tom, že žalobce nemá žádný příjem, je nutno
spatřovat výlučně v jeho chování, kdy se svým protiprávním jednáním zbavil
možnosti dosáhnout jakéhokoliv příjmu a navíc je zřejmé, že žalobce je dosud
vlastníkem nemovitostí v k. ú. N. u T. a v k. ú. L., byť nemovitosti v jeho
vlastnictví jsou postiženy exekucí (ovšem opět výlučně zaviněním žalobce). Již
z této okolnosti plyne závěr, že majetkové poměry dovolatele osvobození od
soudních poplatků neodůvodňují, neboť plné osvobození od soudních poplatků lze
přiznat pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody. V případě
dovolatele však zjevně nejsou předpoklady pro jeho osvobození od soudních
poplatků, a proto mu také nelze ustanovit zástupce pro dovolací řízení.
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit
dovolateli advokáta pro řízení o dovolání a kdy dovolatel neodstranil
nedostatek povinného zastoupení, a to přesto, že k tomu byl vyzván (viz
usnesení Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 13. března 2015, č. j. 6 C
291/2013-128) Nejvyšší soud podle ustanovení § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o.
s. ř. řízení o jeho dovolání zastavil.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. května 2015
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu