28 Cdo 1680/2024-572
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobkyně: I. H., zastoupená JUDr. Martinem Zikmundem, advokátem se sídlem v Plzni, Šafaříkovy sady 2455/5, proti žalovanému: J. H., zastoupený Mgr. Libuší Hrůšovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Veverkova 2707/1, o 379 417,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 31 C 254/2017, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. ledna 2024, č. j. 14 Co 12/2024-558, takto:
Dovolání se odmítá. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 31. 1. 2024, č. j. 14 Co 12/2024-558, potvrdil usnesení Okresního soudu Plzeň-město (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 5. 12. 2023, č. j. 31 C 254/2017-553, jímž byl zamítnut návrh žalobkyně na opravu rozsudku Okresního soudu Plzeň- město ze dne 22. 2. 2021, č. j. 31 C 254/2017-465.
2. Proti usnesení odvolacího soudu žalobkyně podala dovolání. Kladla otázku výkladu § 164 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Měla za to, že nastolená otázka v souvislostech předestíraných v přítomné při v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla dosud řešena.
3. Podle § 237 o. s. ř., jímž je třeba poměřovat přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v § 238a o. s. ř.), „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.
4. Judikatura dovolacího soudu je ustálena v tom smyslu, že podmínkou opravy rozhodnutí jsou pochybení zcela zřejmá, k nimž došlo zjevným a okamžitým selháním buď v duševní, nebo mechanické činnosti osoby, za jejíž účasti došlo k vyhlášení nebo vyhotovení rozhodnutí, a jež jsou pro každého snadno poznatelná. Nemusí jít jen o chyby v psaní a počtech, ale i o chyby obdobného původu, jejichž zřejmost vyplývá zejména z porovnání výroku rozhodnutí s jeho odůvodněním, případně i z jiných souvislostí (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu z 27. 9. 1968, sp. zn. 2 Cz 57/68, uveřejněné pod číslem 37/1969 Sbírky rozhodnutí a sdělení soudů). Opravou dle § 164 o. s. ř. lze napravit také všechny zřejmé nesprávnosti, které představují rozpor mezi zněním rozhodnutí, jak bylo vyhlášeno, a jeho písemným vyhotovením. Nelze však provést opravu výroku rozhodnutí tak, že by došlo k jeho změně; opravou nemůže být kupř. měněn výrok, v němž v důsledku pochybení nedošlo k rozhodnutí o celém předmětu řízení, ani výrok, u něhož není v důsledku jeho nejasnosti a neurčitosti jisto, jak byl míněn. Je vyloučeno, aby v rámci opravného rozhodnutí byly napravovány nedostatky skutkových zjištění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 1984, sp. zn. 4 Cz 1/84, uveřejněný pod číslem 32/1985 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Náprava vnitřně konzistentního (co do obsahu výroku a odůvodnění souladného) leč nesprávného a nespravedlivého rozhodnutí soudu nižší instance se neděje (nemá dít) prostřednictvím „opravného usnesení“ vydaného ve smyslu § 164 o. s. ř., nýbrž (dovoluje-li to zákon) prostřednictvím systému opravných prostředků (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2000, sp. zn. 20 Cdo 879/98, uveřejněné pod č. 89/2000 v časopise Soudní judikatura z oblasti občanského, obchodního a pracovního práva, ze dne 31. 1. 2022, sp. zn. 29 NSČR 8/2022, či ze dne 28. 2. 2018, sen. zn. 29 NSČR 163/2016).
5. Odvolací soud se citované judikatuře (na níž není důvodu čehokoliv měnit) nikterak nezpronevěřil, dovodil-li ve shodě se soudem prvního stupně, že formou opravného usnesení – s odkazem na dovolatelkou vytýkanou početní chybu, jež měla nastat při kvantifikaci rozhodných skutkových okolností (výše inkasovaného nájemného, coby užitku ze společné věci, a nákladů do této věci investovaných) – výroková část rozsudku soudu prvního stupně (rozsah, v němž bylo jeho výrokem I žalobě vyhověno a v němž byla žaloba výrokem II naopak zamítnuta) měněna být nemůže; rozsudek soudu prvního stupně byl rozsudkem odvolacího soudu v dalším průběhu řízení ve vyhovujícím výroku I ostatně změněn a žaloba byla zamítnuta v celém rozsahu. Odvolací soud se tudíž svým závěrem o tom, že v projednávané věci zákonné předpoklady, za nichž by ve smyslu § 164 o. s. ř. bylo lze provést opravu výrokové části rozsudku Okresního soudu Plzeň- město ze dne 22. 2. 2021, č. j. 31 C 254/2017-465, naplněny nejsou, od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nijak neodchýlil.
6. Předpoklady přípustnosti podaného dovolání tudíž v posuzovaném případě naplněny nejsou (§ 237 o. s. ř.). Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věty první o. s. ř.), dovolání jako nepřípustné odmítl (§ 243c odst. 1 věty první o. s. ř).
7. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 8. 2024
Mgr. Zdeněk Sajdl předseda senátu