28 Cdo 1681/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa
Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a Mgr. Petra Krause, o dovolání
odvolatele J. P., V., zastoupeného JUDr. Vlastislavem Peřinou, advokátem 537 01
Chrudim I., Resselovo náměstí č. 135, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci
Králové – pobočka v Pardubicích z 2. 12. 2010, sp. zn. 23 Co 278/2010, vydanému
v právní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 15 C 64/2007
(žalobce J. P., zastoupeného JUDr. Vlastislavem Peřinou, advokátem, proti
žalovaným 1. Obci Voleč, IČ 00274593, Voleč – Bohdaneč, zastoupené JUDr.
Jarmilou Černou, advokátkou, 530 00 Pardubice, Sladkovského 484, a 2.
Pozemkovému fondu ČR, IČ 45797072, 130 00 Praha 3, Husinecká 1024/11a, o určení
vlastnictví k pozemku), t a k t o :
I. Dovolání s e o d m í t á .
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o
dovolání.
O žalobě žalobce, podané u soudu 9. 2. 2007, bylo rozhodnuto rozsudkem
Okresního soudu v Pardubicích z 22. 2. 2010, č. j. 15 C 64/2007-269. Tímto
rozsudkem soudu prvního stupně byla zamítnuta žaloba žalobce, aby bylo
rozsudkem soudu určeno, že Česká republika je vlastníkem pozemku v katastrálním
území V., jenž byl vytvořen oddělením části parcely v katastrálním území V. (podle geometrického plánu č. 147-414/2003, o rozdělení pozemku, vyhotoveného
Východočeskou geodetickou v. o. s., Pardubice, Sladkovského 505; tento plán byl
zároveň prohlášen za nedílnou součást rozsudku soudu prvního stupně). Žalobci
bylo uloženo zaplatit žalované Obci Voleč. na náhradu nákladů řízení 78.050,-
Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a žalovanému Pozemkovému fondu ČR na
náhradu nákladů řízení 3.431,- Kč rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku. O odvolání žalobce proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo
rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích z
2. 12. 2010, sp. zn. 23 Co 278/2010. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl
rozsudek Okresního soudu v Pardubicích z 22. 2. 2010, č. j. 15 C 64/2007-269,
potvrzen. Žalobci bylo uloženo nahradit žalované Obci V. náklady odvolacího
řízení částkou 25.080,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu. Také bylo žalobci uloženo zaplatit žalovanému Pozemkovému fondu ČR na náhradu
nákladů odvolacího řízení částku 1.344,- Kč rovněž do tří dnů od právní moci
rozsudku odvolacího soudu. V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolání
žalobce nebylo shledáno důvodným; odvolací soud přitom uváděl, že posuzoval
tento spor účastníků řízení za jiné procesní situace, než tak činil soud
prvního stupně, když jak ze strany žalované Obce Voleč, tak i ze strany
žalovaného Pozemkového fondu ČR byla v průběhu odvolacího řízení vznesena
námitka promlčení nároku žalobce; při posuzování této námitky vycházel odvolací
soud z tvrzení a důkazů provedených již před soudem prvního stupně. Při posuzování vznesené námitky promlčení odvolací soud vyšel ze
skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, podle něhož žalobce sám v
řízení tvrdil, že 6. 3. 2000 požádal podle zákona č. 95/1999 Sb. o vydání
pozemku, o nějž jde v tomto řízení, ale k tomu nedošlo; naopak dne 19. 2. 2004
byla uzavřena smlouva mezi Českou republikou a Obcí Voleč, kterou byla
předmětná nemovitost na Obec Voleč převedena. Žaloba žalobce pak byla u soudu
podána 9. 2. 2007. V daném případě, dovozoval odvolací soud, se právo žalobce
stalo nárokem souvisejícím s uplatněním písemné žádosti o převod předmětného
pozemku
a jejím doručením Pozemkovému fondu ČR (když vydání pozemku nebránily
skutečnosti předvídané v § 5 odst. 1 zákona č. 95/1999 Sb. – např. právo třetí
osoby k pozemku) a počala tu běžet ohledně uvedeného nároku žalobce tříletá
promlčecí doba (ve smyslu ustanovení § 100 a násl. občanského zákoníku). Jestliže žalobce svou žádost v tomto případě uplatnil 6. 3. 2000 a žalobu u
soudu pak podal 9. 2. 2007, stalo se tak zjevně po uplynutí obecné tříleté
promlčecí doby.
Odvolací soud měl za to, že na straně žalobce nemůže být v
případě promlčení jeho nároku dán naléhavý právní zájem na určení (§ 80 písm. c) občanského soudního řádu), že vlastníkem pozemkové parcely, o niž jde v
tomto řízení, je Česká republika (s právem správy této nemovitosti, náležejícím
Pozemkovému fondu ČR). Dospěl proto odvolací soud k výslednému právnímu závěru,
že „při promlčení nároku žalobce nebylo již na místě zkoumat, zda byl či je
nárok žalobce na převod předmětné pozemkové parcely důvodný či nikoli, tedy zda
je žalobce oprávněným uživatelem pozemku, zda jde o pozemek zastavěný
nemovitostí žalobce, zda tento pozemek funkčně souvisí s touto nemovitostí,
a zda je žalobce oprávněnou osobou podle zákona č. 229/1991 Sb. (zákona o
půdě), případně zda byl dán nárok žalované obce na převod tohoto pozemku do
jejího vlastnictví
a zda při případné konkurenci nároku žalobce a žalované Obce Voleč má dojít k
uspokojení nejprve nároku žalobce či žalované obce. Odvolací soud neshledal opodstatněným odkaz žalobce na listinu
žalovaného Pozemkového fondu ČR z 27. 6. 2001, kterou žalobce pokládá za uznání
jeho nároku, protože z obsahu této listiny nelze dovodit, uváděl odvolací soud,
že by Pozemkový fond ČR uznal nárok žalobce na vydání pozemkové parcely č. 217/10 v katastrálním území Voleč; odvolací soud měl za to, že v uvedené
listině Pozemkový fond ČR pouze sděloval žalobci postup, za něhož by mohlo
dojít k vyhovění žádosti žalobce, když by z pozemku parc. č. 217/3 v
katastrálním území Voleč mohla být oddělena část nezbytně nutná k provozování
stavby č. p. 84 ve Voleči (po podání žádosti o zahájení územního řízení ohledně
dělení pozemku)“. Nedošlo tu tedy (podle názoru odvolacího soudu) k uznání
nároku žalobce podle ustanovení § 110 odst. 1 občanského zákoníku co do důvodu
a rozsahu nároku žalobce. Odvolací soud v této souvislosti byl i toho názoru,
že podání určovací žaloby žalobcem nemá vliv na počátek běhu promlčení. Odvolací soud proto přistoupil k potvrzení zamítavého rozsudku soudu
prvního stupně, podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu, jako věcně
správného (včetně výroku o nákladech řízení), „byť i tak učinil z jiného důvodu
než soud prvního stupně“. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud s poukazem na
ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 občanského soudního řádu; uplatnění § 150
občanského soudního řádu tu odvolací soud neshledal opodstatněným. Rozsudek odvolacího soudu byl doručen dne 14. 1. 2011 advokátu, který
žalobce v řízení zastupoval, a dovolání ze strany tohoto odvolatele bylo dne
28. 2. 2011 předáno na poště k doručení Okresnímu soudu v Pardubicích, tedy ve
lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu. Uvedený odvolatel navrhoval, aby dovolací soud zrušil rozsudek
odvolacího soudu a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Podle názoru
odvolatele je jeho dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c)
občanského soudního řádu, jakož i podle ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř.., a
jako dovolací důvod odvolatel uplatňoval, že rozhodnutí odvolacího soudu
spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm.
b)
občanského soudního řádu). Odvolatel poukazoval na to, že Pozemkový fond ČR, jako převodce, a Obec
Voleč, jako nabyvatel, uzavřely 189. 2. 2004 smlouvu o bezúplatném převodu
pozemku na nabyvatele za použití ustanovení § 5 odst. 1 písm. e) zákona č. 95/1999 Sb. (o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků na jiné osoby)
ohledně pozemkové parcely č. 217/3 v katastrálním území Voleč. Tato smlouva je
podle názoru odvolatele neplatná, když žalobce požádal o vydání tohoto pozemku
ještě před Obcí Voleč, a to opakovanými žádostmi již počínaje 16. 2. 2000,
zatím co nárok žalované Obce Voleč na bezúplatný převod pozemku byl do právní
úpravy zakotven až zákonem č. 253/2003 Sb., účinným od 6. 8. 2003; podle názoru
dovolatele „řízení, která tomuto datu předcházela, měla být provedena podle
předchozích předpisů.“ Žalobce, přesvědčen o neplatnosti uvedené smlouvy
z 19. 2. 2004, žaloval v tomto řízení o určení, že pozemková parcela č. 217/3 v
katastrálním území Voleč je nadále ve vlastnictví České republiky a ve správě
žalovaného Pozemkového fondu ČR; v průběhu řízení omezil svůj nárok jen na část
pozemku nově označenou jako parcela č. 217/10 v katastrálním území Voleč. Dovolatel uváděl, že jako žalobce spatřoval naléhavý právní zájem na
požadovaném určení v tom, že „pokud dojde k restituci právního vztahu, bude mít
nárok na vydání pozemku z důvodu nároku oprávněné osoby a z důvodu obslužnosti
svých staveb na pozemku, jakož i ze skutečnosti, že žalovaný Pozemkový fond ČR
zahájil soudní řízení proti žalobci o vyklizení předmětného pozemku“. Dovolatel připomínal, že odvolací soud ve svém předchozím zrušovacím usnesení
ze 7. 5. 2009 (sp. zn. 23 Co 514/2008) shledal, že by se soud prvního stupně
měl v dalším průběhu řízení řádně zabývat otázkou přednosti nároku žalobce, což
soud prvního stupně však neučinil. Odvolací soud pak ale v dalším odvolacím
řízení potvrdil zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně z důvodu promlčení
nároku žalobce, týkajícího se pozemku, o nějž jde v tomto řízení. Dovolatel měl za to, že proti posouzení žalovanou obcí uplatněné námitky
promlčení nároku žalobce lze uvést řadu výtek:
a) Práva promlčení se musí dovolat dlužník; ovšem v daném případě byl
dlužníkem žalovaný Pozemkový fond ČR, zatím co žalovaná Obec Voleč v tomto
případě postavení dlužníka nemá; v daném případě, podle obsahu soudního spisu,
námitku promlčení vznesla jen žalovaná Obec Voleč, zatím co žalovaný Pozemkový
fond ČR výslovně tyto námitky nevznesl. b) Žalovaná Obec Voleč nemá ohledně nároku žalobce na vydání nemovitosti
postavení dlužníka. c) V daném případě žádný ze žalovaných netvrdil, že žaloba byla podána
opožděně; toto tvrzení by ostatně bylo nutno uplatnit už v řízení před soudem
prvního stupně, což se v tomto případě nestalo, takže dodatečně tuto novou
skutečnost nebylo možné v odvolacím řízení uvést. Pro nedostatek tohoto
skutkového tvrzení nebylo lze přiznat účinky promlčení na základě vznesené
námitky promlčení. d) Jestliže soud nemůže pro námitku promlčení právo přiznat, dluh nadále
trvá, jen se změnil v naturální obligaci; dlužní vztah tedy nadále existuje.
Podle názoru dovolatele by rozsudkem, kterým by soud rozhodl, že vlastníkem
pozemku je původní převodce, došlo k restituci vlastnického práva a zlepšilo by
se postavení žalobce v tom, že by mohl jednat o vydání pozemku. e) Přípis žalovaného Pozemkového fondu ČR z 27. 6. 2001 není jen
sdělením o postupu, za něhož může dojít k uspokojení nároku žalobce, nýbrž v
tomto dopise bylo uvedeno jakou část pozemku na žalobce lze převést z důvodu
náhrady podle zákona o půdě. Je-li v tomto dopise zmíněno územní řízení ohledně
rozdělení pozemku, jde o podmínku, kterou nelze považovat za výhradu; navíc
souhlas s tímto rozdělením pozemku by byl nahrazen výrokem soudu o určení
vlastnictví. Podle názoru dovolatele tedy přípisem žalovaného Pozemkového fondu
ČR z 27. 6. 2001 došlo k uznání závazku žalovaným Pozemkovým fondem ČR a začala
běžet nová promlčecí doba, která doběhla 27. 6. 2011. Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle zákona č. 99/1963
Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 7. 2009, neboť dovoláním
byl napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán po 30. 6. 2009 (srov. článek II, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony). Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu,
pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). Přípustnost dovolání dovolávajícího se žalovaného tu bylo třeba
posoudit podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu,
podle něhož je přípustné dovolání i proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl
potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, jestliže ovšem dovolací
soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu, napadené dovoláním, má
po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve
smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku,
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy
rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka
posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2
písm. a) a § 241a odst. 3 o. s. ř. se přitom nepřihlíží (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). V daném případě nevyplývalo z obsahu soudního spisu (sp. zn. 15 C 64/2007
Okresního soudu v Pardubicích), že by rozsudkem odvolacího soudu z 2. 12. 2010
(sp. zn. 23 Co 278/2010 Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v
Pardubicích) nebylo zjištěno, že by odvolací soud řešil některou otázku
způsobem uvedeným ve shora uvedeném ustanovení. V tomto případě posoudil odvolací soud projednávanou právní věc zejména podle
ustanovení § 100 odst. 1 a 2, § 110 odst. 1 a § 112 občanského zákoníku v
souvislosti s ustanovením § 80 písm. c) občanského soudního řádu i s
ustanovením § 5 zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a
lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby. Podle ustanovení § 100 odst. 1 občanského zákoníku se právo promlčí, jestliže
nebylo vykonáno v době v občanském zákoníku stanovené (§ 101 až § 110
občanského zákoníku).
K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-
li se dlužní promlčení, nelze promlčené právo věřitele přiznat. Promlčují se
všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického (§ 100 odst. 2 občanského
zákoníku); nepromlčují se rovněž práva z vkladů na vkladních knížkách nebo na
jiných formách vkladů a běžných účtech, pokud vkladový vztah trvá (§ 100 odst. 3 občanského zákoníku). Podle ustanovení § 110 odst. 1, věta druhá, občanského zákoníku, bylo-li právo
dlužníkem písemně uznáno co do důvodu a výše, promlčuje se za deset let ode
dne, kdy k uznání dluhu došlo; byla-li však v uznání uvedena lhůtě k plnění,
běží promlčecí doba od uplynutí této lhůty. Pokud není v ustanoveních občanského zákoníku uvedeno jinak, je promlčecí doba
tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé (§ 101 občanského
zákoníku). Podle ustanovení § 112 občanského zákoníku uplatní-li věřitel v promlčecí době
právo u soudu nebo u jiného příslušného orgánu a v zahájeném řízení pokračuje,
promlčecí doba od tohoto uplatnění po dobu řízení neběží. Podle ustanovení § 80 písm. c) občanského soudního řádu lze žalobou (návrhem na
zahájení řízení) uplatnit, aby bylo rozhodnuto i o určení, zda tu právní vztah
nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem. Podání žaloby o
určení nemá žádný vliv na počátek a běh promlčení (viz č. 26/1975, str. 148
/274/, Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem). V rozhodnutí uveřejněném pod č. 45/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, byl zaujat právní názor, že při
posuzování důvodnosti námitky promlčení vznesené až v odvolacím řízení se
nepřihlíží k nepřípustně uplatněným novým skutečnostem a důkazům (§ 205 a §
211a občanského soudního řádu). K vadě řízení, spočívající v tom, že ve věci rozhodl dokonce v prvním stupni
věcně nepříslušný soud, může dovolací soud přihlížet jen tehdy, je-li dovolání
přípustné (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 69/1001 Sbírky soudních rozhodnutí
a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem). K vadě řízení přihlíží dovolací soud
jen tehdy, byla-li v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata dovolateli
možnost jednat před soudem (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 69/2001 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem). V ustanovení § 5 zákona č. 95/1999 Sb. jsou stanoveny podmínky, za nichž mohou
být předmětem převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na
jiné osoby tyto pozemky podle tohoto zákona. Podle ustanovení § 1 odst. 1 písm. c) zákona č. 95/1999 Sb. předmětem převodu
zemědělských a lesních pozemek z vlastnictví státu na jiné osoby podle tohoto
zákona mohou být i pozemky nabývané do správy Pozemkového fondu ČR podle
zvláštních předpisů. Vzhledem k těmto uvedeným právním předpisům i k citovaným právním závěrům z
uveřejněné judikatury soudů (ze Sbírky soudních rozhodnutí stanovisek, vydávané
Nejvyšším soudem), z nichž dovolací soud vychází i v daném případě, nemohl
dovolací soud dospět přesvědčivě k závěru, že by v tomto případě odvolací soud
ve svém rozsudku
z 2. 12. 2010 (sp. zn.
23 Co 278/2010 Krajského soudu v Hradci Králové –
pobočka v Pardubicích), v němž měl rovněž na zřeteli tyto uváděné právní
předpisy a tytéž právní závěry z uveřejněné judikatury soudů, řešil některou
právní otázku v rozporu s hmotným právem anebo právní otázku, která by dosud
nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu. A protože, jak již bylo
uvedeno, neřešil odvolací soud ve svém rozsudku z 2. 12. 2010 ani právní
otázku, která by byla rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím
soudem, nebylo možné u dovolání dovolatele shledat zákonné předpoklady dovolání
podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 občanského soudního řádu,
ale ani podle jiného ustanovení občanského soudního řádu, upravujícího
přípustnost dovolání proti pravomocným rozhodnutím odvolacích soudů. Přikročil proto dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c)
občanského soudního řádu k odmítnutí dovolání dovolatele, a to jako dovolání
nepřípustného. Dovolatel nebyl v řízení o dovolání úspěšný a žalovaným v řízení o dovolání
náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského
soudního řádu. V Brně dne 7. září 2011
JUDr. Josef Rakovský
předseda senátu