28 Cdo 1684/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z
předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Oldřicha
Jehličky, CSc. a JUDr. Ireny Hladíkové, v právní věci žalobkyně Obce D.,
zastoupené advokátem, proti žalovaným 1) A. T. a 2) L. T., oběma zastoupeným
advokátkou, o neplatnost kupní smlouvy, vedené u Okresního soudu ve
Strakonicích pod sp. zn. 7 C 44/2003, o dovolání žalovaných proti rozsudku
Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17.3.2004, č.j. 5 Co
220/2004-126, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobou podanou dne 24.2.2003 u Okresního soudu ve Strakonicích domáhala se
žalobkyně určení, že kupní smlouva uzavřená dne 29.10.2002, blíže popsaná v
petitu žaloby, je neplatná. Tvrdila, že předmětný převod nebyl proveden v
souladu se zákonem č. 128/2000 Sb., o obcích. Podle žalobkyně převod pozemku
nebyl zveřejněn po dobu 15 dnů před rozhodnutím na úřední desce obecního úřadu
(§ 39 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb.), tudíž právní úkon je od počátku neplatný.
Okresní soud ve Strakonicích jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne
23.9.2003, č.j. 7 C 44/2003-92, žalobě vyhověl. Vyšel ze zjištění, že dne
29.10.2002 byla uzavřena mezi žalobkyní zastoupenou místostarostou Z.
B. a žalovanými kupní smlouva ohledně parcely č. 212/4 v k.ú.
D., která vznikla oddělením na základě geometrického plánu č. 177-380/2002 ze
dne 24.9.2002 z původní parcely č. 209 o výměře 8552 m2. Z listiny ze dne
10.8.2001 vzal za prokázáno, že je zde údaj o vyvěšení dne 10.8.2001 a o
sejmutí dne 31.8.2001 a tato listina je označená jako záměr obce D. prodat
nemovitost označenou jako parcela č. 209 o výměře 88,55 arů – louka do
vlastnictví občanů s tím, že z tohoto pozemku budou vytvořeny cca 4 parcely o
výměře cca 20 arů. Dále zjistil, že v dané listině byl uveden záměr prodat
pozemky označené jako parcela č. 594 a 955 – role, to vše v k.ú. D., přičemž
cena byla stanovena jako 20,- Kč za 1 m2 a zájemci o pozemky byli
v této listině vyzváni k podání žádosti na obecní úřad v D. Z výpisu z katastru
nemovitostí vzal za prokázané, že v katastrálním území D. jsou pozemky vedeny
ve dvou číselných řadách a parcela č. 209 je pozemkem ve zjednodušené evidenci
– parcela původního pozemkového katastru. Dále zjistil, že žalobkyně nemá ve
své dispozici záměr prodat předmětnou nemovitost, který ani nebyl opatřen
úředním razítkem obce. Rovněž vzal za prokázáno, že žalovaný byl v době
uzavření smlouvy starostou obce, další pozemky byly prodány jeho synu a dalším
dvěma synům členů obecního zastupitelstva a v obci byl zájem i ostatních občanů
o zakoupení obecních pozemků. Věc posoudil podle § 80 písm. c) o.s.ř. s tím, že
u žalobkyně je dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti předmětné
smlouvy. Dovodil, že záměr obce D. prodat předmětné pozemky nebyl zveřejněn po
dobu nejméně 15 - ti dnů před rozhodnutím zastupitelstva obce vyvěšením na
úřední desce obecního úřadu. Dospěl k závěru, že kupní smlouva ze dne
29.10.2002 je absolutně neplatným právním úkonem podle § 39 odst. 1 zákona č.
128/2000 Sb., obcích, neboť předložený záměr obce neobsahoval identifikaci
předmětné nemovitosti podle § 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 344/1992 Sb., o
katastru nemovitostí ČR.
K odvolání žalovaných Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací
rozsudkem ze dne 17.3.2004, č.j. 5 Co 220/2004-126, potvrdil rozsudek soudu
prvního stupně. Podle odvolacího soudu nově navrhované důkazy k doplnění řízení
s projednávanou věcí nesouvisejí a nesplňují ani podmínky pro jejich uplatnění
v odvolacím řízení podle § 205a odst. 1 o.s.ř. Převzal skutková zjištění soudu
prvního stupně a ztotožnil se rovněž s jeho právním posouzením s tím, že
formulace záměru o prodeji parcely č. 209 ze dne 10.8.2001 není
dostatečně určitá, proto předmětný záměr obce není platným právním úkonem podle
§ 37 odst. 1 o.z. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že kupní
smlouva ze dne 29.10.2002 uzavřená mezi žalobcem a žalovanými je neplatná od
samého počátku, neboť záměr prodat předmětný pozemek nebyl zveřejněn podle § 39
odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb. ve znění ke dni 29.10.2002.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dne 4.6.2004 dovolání,
jehož přípustnost dovozovali z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Tvrdili, že právní hodnocení odvolacího soudu nemá oporu v zákoně, neboť ve
smyslu § 205 a) odst. 1 písm. b), c) o.s.ř. má účastník právo navrhovat takové
důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně. Namítali, že
ustanovení § 205 a) odst. 1 písm. c) o.s.ř. má přímou souvislost s hodnocením
věrohodnosti provedených důkazních prostředků, na kterých stojí rozhodnutí v
dané věci. Konstatovali, že jimi navržené důkazy ještě i v odvolacím řízení
mohly být uplatněny. Nesouhlasili s právním názorem odvolacího soudu, že
nedošlo k náležité specifikaci parcely č. 209 s odůvodněním, že předmětná
pozemková parcela byla nezaměnitelná. Podle dovolatelů hodnocení jednotlivých
svědeckých výpovědí je s ohledem na zásadu volného hodnocení důkazů soudem v
rozporu se skutečností a v této souvislosti poukazovali na zřejmou
zainteresovanost jednotlivých svědků. Navrhli proto zrušení rozhodnutí soudů
obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně navrhla odmítnutí dovolání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací při posuzování tohoto dovolání
vycházel v souladu s body 1., 15., 17., hlavy první, části dvanácté,
zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský
soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, z občanského soudního řádu ve znění
účinném od 1. ledna 2001. Proto v tomto usnesení jsou uváděna ustanovení
občanského soudního řádu ve znění po novele provedené zákonem č. 30/2000 Sb.
(dále jen ,,o.s.ř.).
Zjistil dále, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými -
účastníky řízení řádně zastoupenými advokátem (§ 240 odst. 1 o.s.ř., § 241
odst. 1 o.s.ř.), že však jde o dovolání v této věci nepřípustné.
Podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku
odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně a
dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po
právní stránce zásadní význam. Podle § 237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího
soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku,
která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo která je odvolacími
soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v
rozporu s hmotným právem. Samozřejmým předpokladem pro uplatnění tohoto
dovolacího důvodu dále je, aby otázka, o níž se dovolatelé domnívají, že je
otázkou zásadního právního významu, byla vůbec pro rozhodnutí odvolacího soudu
významná, jinak vyjádřeno, aby na ní rozhodnutí odvolacího soudu spočívalo.
Z povahy uplatněného dovolacího důvodu předně plyne, že v jeho rámci nelze
uplatňovat námitky směřující k neúplnosti či nesprávnosti skutkových zjištění,
na jejichž základě byla věc odvolacím soudem posouzena. Dovolací soud proto
nemohl přihlížet k té části dovolání žalovaných, pokud se nesla k jejich
nesouhlasu se zjištěními soudů obou stupňů.
Jak je patrno z obsahu odůvodnění odvolacího soudu, posouzení důvodnosti žaloby
bylo závislé na zjištění, zda kupní smlouva uzavřená dne 29.10.2002 je
absolutně neplatným právním úkonem. Dovolací soud se proto ztotožňuje s
právními závěry odvolacího soudu o tom, že předmětný záměr obce není platným
právním úkonem podle § 37 odst. 1 o.z., neboť formulace záměru o prodeji
parcely ze dne 10.8.2001 není dostatečně určitá. Odvolací soud správně
konstatoval, že pro náležitou specifikaci parcely č. 209 v záměru chybí údaj o
tom, že se jedná o parcelu původního pozemkového katastru, a že se předmětná
parcela nachází v katastrálním území D. Je nutno přisvědčit odvolacímu soudu,
pokud uzavřel, že předmětnou kupní smlouvu ze dne 29.10.2002 lze posuzovat jako
neplatnou od samého počátku, jelikož záměr obce prodat předmětný pozemek nebyl
zveřejněn podle ustanovení § 39 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb. ve znění ke dni
29.10.2002.
Nejvyšší soud ČR se porušením povinnosti obce zveřejnit záměr převést nemovitý
majetek obce zabýval již ve svém rozsudku ze dne 29. 4. 1999, sp.
zn. 2 Cdon 1659/97 a dospěl k závěru, že převodní smlouva
uzavřená bez zveřejnění záměru je (pro obcházení zákona ve smyslu § 39 o.z.)
absolutně neplatná.
Posouzení věci odvolacím soudem tedy odpovídá závěrům dnes již konstantní
soudní judikatury. Nelze proto přisvědčit žalovaným, že by přípustnost dovolání
byla založena v této věci posouzením otázky zásadního právního významu.
Z uvedeného vyplývá závěr, že přípustnost dovolání nelze dovodit z žádného
ustanovení o.s.ř. ve znění účinném od 1. 1. 2001. Dovolací soud proto podle §
243b odst. 5 o.s.ř. za použití ustanovení § 218 písm. c) o.s.ř. dovolání odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 1 o.s.ř. za
použití § 224 odst. 1 o.s.ř., § 151 ost. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř.
Dovolatelé sice neměli se svým dovoláním úspěch, vyjádření žalobkyně k podanému
dovolání však nebylo možno zohlednit jako úkon právní služby ve smyslu
ustanovení § 11 odst. 1 až 3 vyhl.č. 177/1996 Sb.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. října 2004
JUDr. Josef Rakovský, v. r.
předseda senátu