28 Cdo 1703/2011 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobce MVDr. F. Š., bytem ve S., K. J. 606/103a, zastoupeného JUDr. Václavem Bubeníkem, advokátem se sídlem v Moravské Třebové, Cihlářova 4, proti žalovanému Finančnímu úřadu ve Svitavách, se sídlem ve Svitavách, T. G. Masaryka 15, o určení nezbytnosti opravy, in eventum o určení stavu střechy a komínů bytových domů, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 11 C 278/2010, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 2. 2011, č. j. 28 Co 49/2011-60, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Mladé Boleslavi usnesením ze dne 30. 12. 2010, č. j. 11 C 278/2010-53, zastavil řízení a rozhodl o postoupení věci Finančnímu úřadu Svitavy jako příslušnému správci daně. Věc posoudil ve smyslu § 103, 104 odst. 1 o. s. ř. Soud prvního stupně s odkazem na usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2010, sp. zn. 28 Co 631/2010 dovodil, že ve věci není dána pravomoc soudů, neboť jde o věc, v níž chybí pravomocné rozhodnutí správního úřadu a předmětem řízení není nárok soukromoprávní povahy. Žalobce se dožadoval soudního rozhodnutí ve vztahu ke správci daně, které by závazným způsobem stanovilo posouzení určité skutkové a právní otázky, kterou však správce daně je oprávněn řešit sám a soudní výrok by tak představoval nepřípustný zásah do pravomoci správního orgánu.
K odvolání žalobce Krajský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 3. 2. 2011, č. j. 28 Co 49/2011-60, potvrdil usnesení soudu prvního stupně a
rozhodl o náhradě nákladů řízení. Podle odvolacího soudu žalobce se v dané věci domáhá toho, aby soud svým rozhodnutím učinil pro správce daně závazným způsobem závěr o skutkové a právní otázce, která však má být předmětem jeho hodnocení důkazů v rámci vedeného řízení o daňové kontrole a jeho právního posouzení. Vyslovil závěr, že předmětem řízení je tedy věc veřejnoprávní povahy, ohledně které není založena pravomoc civilního soudu podle § 7 o. s. ř., nýbrž pravomoc správce daně podle § 16 zákona č. 337/1992 Sb. Odvolací soud považoval za rozhodně to, z jakého skutkového základu a vůči jakému žalovanému se daného určení žalobce domáhá.
Dospěl k závěru, že ve věci nejde o ochranu nájmu bytu, ale o otázky řádného plnění daňových povinností daňovým subjektem. Shodně se soudem prvního stupně proto uzavřel, že ve věci je dán neodstranitelný nedostatek podmínky řízení podle § 104 odst. 1 o. s. ř. v podobě nedostatku pravomoci civilního soudu podle § 7 o. s. ř. Proto bylo namístě podle § 103, 104 odst. 1 o. s. ř. řízení zastavit a věc postoupit příslušnému správci daně – Finančnímu úřadu ve Svitavách.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včas dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. s poukazem na ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. a též z ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Podle dovolatele v občanském řízení i vůči správnímu orgánu lze rozhodnout o tom, jaký byl stav předmětných nemovitostí před provedením nezbytné opravy. V dovolání poukazoval na skutečnost, že nepožadoval rozhodnutí soudu o tom, jak má správní orgán ve správním řízení rozhodnout.
Tvrdil, že napadeným rozhodnutím mu bylo upřeno právo soudní ochrany, neboť ve věci rozhodoval soud, který k tomu nebyl oprávněn, a to s odkazem na ustanovení § 105, § 84, § 85 odst. 3 a § 88 odst. 1 o. s. ř. Dále namítal, že rozhodnutím odvolacího soudu bylo porušeno ustanovení článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovolatel proto navrhl zrušení rozhodnutí odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalovaný považoval rozhodnutí odvolacího soudu za věcně správné a zcela se s ním ztotožnil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 odst. 1 o. s. ř., a že je podle § 239 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné, přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné. Dovolací soud odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1272/2008, v němž zaujal názor, že správu daní a poplatků upravují zvláštní právní předpisy, především zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, z něhož se mj. podle § 1 odst. 2 podává, že správou daně se rozumí právo činit opatření potřebná ke správnému a úplnému zjištění, stanovení a splnění daňových povinností, zejména právo vyhledávat daňové subjekty, daně vyměřit, vybrat, vyúčtovat, vymáhat nebo kontrolovat podle tohoto zákona jejich splnění ve stanovené výši a době.
Podle ustanovení § 1 odst. 3 podle tohoto zákona postupují územní finanční orgány a další správní i jiné státní orgány České republiky, jakož i orgány územních samosprávných celků věcně příslušné podle zvláštních zákonů ke správě daní (dále jen "správce daně"), daňové subjekty, jakož i třetí osoby stanovené v tomto zákoně. Nejvyšší soud ve shora uvedeném rozhodnutí dále vyslovil, že obdobnou problematiku upravuje zákon č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, a další předpisy. Všechny patří do oblasti nikoli soukromoprávní, ale veřejnoprávní, konkrétně se jedná o oblast finančního práva.
Základní zásady daňového řízení upravuje zákon č. 337/1992 Sb. a správu daní vykonávají územní finanční orgány, které jsou správními úřady. I z toho je zřejmé, že se jedná o oblast správního práva a spory vzniklé z těchto vztahů se budou řídit soudním řádem správním. Podle ustanovení § 7 odst. 1 o. s. ř. v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a z obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány.
Dovolací soud považuje za správný závěr odvolacího soudu, že v projednávaném případě není dána pravomoc civilních (obecných) soudů rozhodovat. Soudy obou stupňů posoudily věc správně, neboť odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, který rozhodl o zastavení řízení a postoupil věc příslušnému orgánu dle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř., kterým je Finanční úřad ve Svitavách. Dovolací soud pro úplnost uvádí, že nelze přisvědčit ani dovolací námitce dovolatele, pokud v dovolání tvrdil, že mu byla napadeným rozhodnutím odvolacího soudu odepřena soudní ochrana, neboť bylo porušeno ustanovení článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Dovolací soud ve shora citovaném rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 1272/2008 vyslovil, že právo domáhat se svého práva u nestranného a nezávislého soudu je základním (lidským) právem a je zakotveno v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod; je ovšem třeba rozlišovat mezi občanským soudním řízením a řízením správním a je třeba domáhat se svých práv u soudu, má-li k tomu pravomoc. Soudy obou stupňů v dané věci postupovaly správně, když odkázaly žalobce na řízení správní. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání zamítl podle § 243b odst. 2 věty před středníkem o.
s. ř. Žalovaný by měl nárok na náhradu nákladů řízení podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., žádné náklady mu však v souvislosti s tímto řízením nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.