28 Cdo 171/2008
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy
JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana
Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobkyně N. B., zastoupené advokátkou, proti
žalované M. 3000, a. s., o zaplacení částky 1.550.000,- Kč oproti vrácení
automobilu, vedené
u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 9 C 125/2003, k dovolání žalobkyně
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. června 2007, č. j. 30 Co
293/2006-168, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. června 2007, č. j. 30 Co
293/2006-168, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně se domáhala vrácení kupní ceny 1.550.000,- Kč oproti vydání
zakoupeného „ojetého“ automobilu tovární značky M. B., typ CLK 230 K, (dále jen
„předmětného automobilu“) s odůvodněním, že tento nárok jí vznikl poté, co po
bezúspěšném uplatnění vad koupeného automobilu řádně odstoupila od kupní
smlouvy uzavřené dne 25. 4. 2000 se žalovanou.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 12. 12. 2005, č. j. 30 Co 476/2005-83,
zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 24. 2. 2005, č. j. 9 C
125/2003-72, kterým soud prvního stupně vyslovil, že žaloba je co do základu po
právu, a věc mu vrátil k dalšímu řízení s tím, že za situace, kdy soud uzavřel,
že žalobkyně odstoupila od uzavřené smlouvy platně a následuje jen vypořádání
účastníků smlouvy podle ust. § 457 obč. zák., není dán zákonný důvod pro
mezitímní rozhodnutí.
Soud prvního stupně pak rozsudkem ze dne 23. února 2006, č. j. 9 C 125/2003-90,
uložil žalované zaplatit žalobkyni 1.550.000,- Kč oproti vydání předmětného
automobilu a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vzal za prokázané, že žalobkyně
uzavřela s žalovanou dne 25. 4. 2000 kupní smlouvu podle § 588 a násl. obč.
zák., na jejímž základě se žalobkyně stala vlastníkem předmětného automobilu.
Kupní cena byla sjednána ve výši 1.550.000,- Kč. Následně žalobkyně dopisem ze
dne 6. 10. 2000 v souladu s ust. §§ 599 a 625 obč. zák. uplatnila u žalované
nárok z odpovědnosti za vady. Výtkami, které byly předmětem reklamace, se
žalovaná začala skutečně zabývat až 14. 6. 2001, kdy z podnětu žalobkyně
přistoupila k posouzení technického stavu vozidla. Dopisem ze dne 2. 10. 2001
sdělila žalobkyně žalované, že na reklamaci trvá, a požádala jí o vrácení kupní
ceny oproti předání automobilu. Dne 11. 7. 2002 žalobkyně žalované písemně
sdělila, že od kupní smlouvy odstupuje. Soud prvního stupně dovodil, že v dané
věci jde o prodej výrobků a poskytování služeb ve smyslu § 1 odst. 3 zák.
634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů,
a jelikož nebyla reklamace vyřízena žalovanou do třiceti dnů ode dne jejího
uplatnění, aniž by byla dojednána pro její vyřízení lhůta delší, vzniklo
žalobkyni právo od smlouvy odstoupit podle ust. § 19 odst. 3 téhož zákona a
mezi účastnicemi byl založen právní vztah z bezdůvodného obohacení ve smyslu §
457 obč. zák. Nad rámec uvedeného právního závěru konstatoval, že vytčené vady
jsou s ohledem na typ vozidla důvodem pro závěr, že automobil nelze řádným
způsobem užívat.
K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 6. 2007, č. j. 30
Co 293/2006-168, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl,
a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud se ztotožnil
se závěrem soudu prvního stupně o aplikaci ust. § 19 odst. 3 zák. 634/1992 Sb.
na daný případ, ovšem nikoliv již s jeho závěrem o platnosti odstoupení od
smlouvy, neboť soud prvního stupně při svém rozhodování vycházel pouze z
tvrzení žalobkyně o existenci v reklamaci uvedených vad předmětného automobilu,
aniž by zkoumal jejich skutečnou existenci a charakter, k čemuž přistoupil až
odvolací soud v odvolacím řízení. Ohledně žalobkyní namítaných vad, že jí byl
prodán havarovaný automobil (opravený po havárii) po kompletní výměně motoru,
odvolací soud konstatoval, že jde o specifické vlastnosti „ojetého“ automobilu
a nikoliv o vady. Jelikož však po doplněném dokazování odvolacím soudem nebylo
prokázáno, že by si žalobkyně výslovně vymínila vůz nehavarovaný bez kompletní
výměny motoru, nemohly tyto reklamované vady založit právo na odstoupení od
kupní smlouvy podle ust. § 597 odst. 2 obč. zák. Další, žalobkyní vytýkané,
vady automobilu, konkrétně že pravé a levé dveře v poloze zavřené přesahují
hrany karoserie, dveře se špatně zavírají, usazení dveří do tvarové kontury
karoserie z pozice rovnoměrnosti mezer neodpovídá výrobním normám, mezery mezi
jednotlivými díly vozidla prokazatelně nelícují, je poškozen materiál střešního
polstrování, podlahové koberce nepřísluší typu vozidla, byl předán pouze jeden
kus ovladače spínací skříňky, nebyl předán klíč k palubní desce, kryt zadního
pravého osvětlovacího tělesa má drobné prasklinky a postranní dveřní okna
vykazují pravidelné podélné rýhy zvenku i zevnitř, posoudil odvolací soud jako
vady zjevné ve smyslu ust. § 500 odst. 1 obč. zák., u nichž nelze nárok z
odpovědnosti za vady uplatňovat, když žalobkyně ani netvrdila, že by jí
žalovaná ujistila o bezvadnosti předmětného automobilu. Odvolací soud dovodil,
že reklamace tak mohla být důvodná pouze ohledně zbývajících vytýkaných vad,
tedy že netěsní zátka hrdla od nalévání oleje, studený motor má vysoké otáčky,
zahřátý motor má nepřiměřeně nízké otáčky a při rychlosti cca nad 100 km/hod.
se rozsvítí kontrolní světlo mazání oleje, i když je jeho množství v optimálním
poměru mezi dvěma ryskami, neboť uvedené vady nelze hodnotit jako zjevné.
Jelikož se však žalobkyni nepodařilo prokázat existenci posledně zmíněných vad
(výpovědi svědků tyto vady neprokázaly a přes opakované výzvy znalce,
ustanoveného soudem na návrh žalobkyně, k předání automobilu za účelem
provedení odborné expertízy, mu žalobkyně automobil nepředala), odvolací soud
uzavřel, že nebyla prokázána ani existence právního důvodu pro odstoupení od
kupní smlouvy, a jestliže žalobkyně přesto od ní odstoupila, je třeba hodnotit
v tomto případě takový jednostranný právní úkon jako absolutně neplatný ve
smyslu § 39 a § 48 odst. 1 obč. zák., a žalobkyni tak nemohl vzniknout nárok,
jenž je předmětem řízení.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož
přípustnost dovozuje z ust. § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a odůvodňuje je
ust. § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., když namítá, že odvolací soud sice
aplikoval správně na právní vztah mezi žalobkyní a žalovanou ust. § 19 odst. 3
zák. č. 634/1992 Sb., nesprávně ho však posoudil. Z uvedeného ustanovení –
podle dovolatelky – jasně vyplývá, že pokud není reklamace včas vyřízena, má
spotřebitel stejná práva jako by se jednalo o vadu neodstranitelnou, tedy o
vadu skrytou. Nevyřídí-li prodávající reklamaci v zákonné lhůtě, ztrácí tím
nárok na přezkum vad jako takových a má se za to, že se o vady jedná, a to o
vady neodstranitelné. Odvolací soud se tedy neměl zabývat povahou vad ve smyslu
ust. § 500 obč. zák., tj. zda jde o vady zjevné či skryté, měl se zabývat pouze
tím, zda tyto neodstranitelné vady brání řádnému užívání věci ve smyslu ust. §
623 odst. 1 obč. zák., a z těchto úvah měl pak vycházet při rozhodování o
platnosti odstoupení od smlouvy dovolatelkou. Žalobkyně vypočítává v závěru
dovolání vady automobilu,
u kterých dovozuje, že brání jeho řádnému užívání ve smyslu ust. § 623 odst. 1
obč. zák. Nad rámec dovolání pak brojí i proti závěru odvolacího soudu o
specifické vlastnosti automobilu mající základ v jeho předchozí havárii.
Navrhla proto, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a vrátil mu
věc k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání
proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu
prvního stupně, bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení
(§ 240 odst. 1
o. s. ř.), za splnění podmínky jejího zastoupení (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.),
a že je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., dospěl po přezkoumání
věci podle § 242 o. s. ř. k závěru, že dovolání je důvodné.
V posuzovaném případě není zpochybňována samotná aplikace ustanovení zák. č.
634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, která doplňují právní úpravu o prodeji
zboží
v obchodě provedenou v § 612 až 627 obč. zák., ve znění účinném do 31. 12. 2002
(dále jen obč. zák.), mající povahu doplňujícího a speciálního předpisu k
obecné úpravě o kupní smlouvě, neboť žalovaná prodala automobil žalobkyni jako
podnikatelka
v rámci své podnikatelské činnosti na území České republiky. Pro zvláštní
úpravu prodeje v obchodě je charakteristické, že je ve srovnání s obecnou
úpravou kupní smlouvy omezena smluvní volnost účastníků a zároveň je zpřísněna
i odpovědnost za vady věci s cílem, posílit tak právní postavení kupujícího
jako slabší smluvní strany.
Prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
žalobkyně zpochybnila správnost právního názoru odvolacího soudu, že jí
nevzniklo právo z odpovědnosti za vady odstoupit od kupní smlouvy, když
namítla, že odvolací soud po dovození subjektivní neodstranitelnosti
konkrétních vad ve smyslu ust. § 19 odst. 3 zák. č. 634/1992 Sb., tyto vady
hodnotil jako zjevné, ačkoliv se měl pro posouzení vzniku práva na odstoupení
od smlouvy zabývat pouze tím, zda subjektivně neodstranitelné vady brání
řádnému užívání věci jako bez vady či nikoliv.
Občanský zákoník rozlišuje práva a povinnosti vznikající z odpovědnosti za vady
věci koupené v obchodě (ust. § 622 až 624 obč. zák.) pouze v závislosti na
povaze reklamované vady, a to ve smyslu vad odstranitelných a
neodstranitelných, které člení dále v závislosti na skutečnosti, zda brání
řádnému užívání věci jako bez vady či naopak nebrání; zkoumání povahy vad z
hlediska vad zjevných a skrytých pro uvedený účel nepřichází v úvahu, neboť (s
ohledem na níže uvedené) není rozhodující, zda vada prodané věci v obchodě má
povahu zjevnou či skrytou, a to ani pro samotné posuzování vzniku odpovědnosti
prodávajícího za vady při prodeji zboží v obchodě (srov. zhodnocení Nejvyššího
soudu ČSR ze dne 30. 12. 1982, sp. zn. Cpj 40/1982, publikované ve Sbírce
soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 22, sešit č. 6. ročník 1983).
Podle ust. § 19 odst. 3, věty třetí, zák. č. 634/1992 Sb. reklamace včetně
odstranění vady musí být vyřízena bez zbytečného odkladu, nejpozději do 30 dnů
ode dne uplatnění reklamace, pokud se prodávající se spotřebitelem nedohodne na
delší lhůtě. Po uplynutí této lhůty má spotřebitel stejná práva, jako by se
jednalo o vadu, kterou nelze odstranit.
Citované ustanovení upravuje postup při reklamaci odstranitelných vad, tedy vad
již kvalifikovaných založit kupujícímu konkrétní nárok z odpovědnosti za vady
odstranitelné ve smyslu § 622 až 624 obč. zák., a současně zakládá kupujícímu
nárok z odpovědnosti za vady neodstranitelné, byť je lze objektivně odstranit,
v případě, že tyto opravitelné vady nebyly odstraněny včas, nejpozději však do
30 dnů, nebyla-li dohodnuta lhůta delší (povaha vad z hlediska vad zjevných a
skrytých je významná v okamžiku, kdy se zvažuje, zda jednotlivá konkrétní vada
je způsobilá založit odpovědnost za vady, avšak při úvaze o konkrétním nároku z
odpovědnosti za vady již tato úvaha není namístě). Posuzování povahy vad z
hlediska vad zjevných a skrytých pro účely stanovení konkrétního nároku
kupujícího z důvodu odpovědnosti za vady koupené věci je tedy již z tohoto
důvodu liché, v posuzovaném případě však především proto, že již pro samotné
posuzování vzniku odpovědnosti podnikatele za vady při prodeji zboží v obchodě
není rozhodující, zda vada prodané věci má povahu zjevnou či skrytou. Prodej
zboží v obchodě je totiž kupní smlouvou, u níž zvláštní povaha tohoto prodeje
vyžaduje v některých směrech odlišnou úpravu. Ve srovnání s obecnou úpravou
kupní smlouvy, jak již bylo výše uvedeno, je zde větší omezení smluvní volnosti
účastníků za účelem ochrany spotřebitele. V prvé řadě zde mohou na straně
kupujícího i prodávajícího vystupovat pouze určité subjekty (srov. např.
Občanský zákoník – komentář, C.H.BECK, 6. vydání, str. 950). Prodej v obchodě
je upraven obecnými ustanoveními o kupní smlouvě (§§ 588 až 600 obč. zák.) a
ustanoveními §§ 613 až 627 obč. zák., přičemž úprava v §§ 613 až 627 má ve
vztahu k §§ 588 až 608 povahu nejen doplňujícího, ale i speciálního předpisu; v
případě kolize má přednost zvláštní úprava. Další povinnosti prodávajícího při
prodeji v obchodě stanoví již zmíněný zákon o ochraně spotřebitele. Jedná se
zejména o poctivý prodej zboží (povinnost prodávat výrobky v předepsané nebo
schválené jakosti, ve správné hmotnosti, míře nebo množství, za ceny sjednané v
souladu s cenovými předpisy), o zajištění hygienických podmínek prodeje, o
řádné zabezpečení prodeje a o informační povinnost (povinnost prodávajícího
řádně informovat o vlastnostech výrobku, o jeho výrobci, o množství, jakosti,
datu výroby, trvanlivosti a způsobu používání i ceně zboží). Podle § 3 zákona o
ochraně spotřebitele je prodávající povinen prodávat výrobky v předepsané nebo
schválené jakosti, pokud je závazně stanovena nebo pokud to vyplývá ze
zvláštních předpisů, anebo v jakosti jím uváděné; jinak v jakosti obvyklé.
Prodávající je rovněž povinen zboží na žádost kupujícího předvést, umožňuje-li
to povaha výrobku.
Odpovědnost za vady věci prodané v obchodě je založena na principu tzv. zákonné
záruky navazující na povinnost prodávajícího odevzdat kupujícímu věc bez vad (§
616 obč. zák.). K předpokladům vzniku odpovědnosti za vady lze srovnat §§ 499
až 502 obč. zák., avšak pro odpovědnost za vady podle ustanovení § 619 obč.
zák. není s ohledem na § 616 obč. zák., který výslovně ukládá prodávajícímu, že
prodaná věc musí být bez vad, významné, zda věc trpí vadou zjevnou, nebo
skrytou. Rozsah a úprava odpovědnosti za vady se přirozeně liší podle toho, zda
předmětem prodeje byla nová nebo použitá věc, zda nová věc nebyla prodána s
vadami, pro něž byla snížena cena,
a jaká je doba použitelnosti prodané věci. Za vady nových nebo použitých věcí,
pro které byla snížena cena, prodávající neodpovídá, jestliže při prodeji bylo
postupováno podle § 618 obč. zák. Za ostatní vady, které měly takto prodané
věci při převzetí kupujícím, však odpovídá. U věcí použitých odpovědnost za
vady, které se vyskytnou po převzetí věci, nepřichází v úvahu. Pokud však vada
existovala již v době převzetí věci a vyšla najevo až dodatečně, je stanovena
šestiměsíční prekluzivní lhůta od koupě pro vytknutí vady kupujícím a pro
uplatnění práva z odpovědnosti za vady (§ 626 obč. zák.). Odpovědnost se
nevztahuje na vady vzniklé v důsledku toho, že věc byla používána, popř.
opotřebována. Odpovědnost za vady věcí prodaných v obchodě stíhá prodávajícího
a má objektivní povahu. Ke vzniku závazku z odpovědnosti za vady se proto
nevyžaduje zavinění a prodávající se odpovědnosti nemůže zprostit ani poukazem
na vadnost věci způsobenou výrobcem, přepravcem, skladováním nebo náhodou.
Odpovědnost za vady věcí prodaných v obchodě se řídí především §§ 619 až 627
obč. zák., není.li však některá otázka těmito ustanoveními upravena, použijí se
obecná ustanovení o odpovědnosti za vady věci při kupní smlouvě (§§ 595 až 600
obč. zák.), popř. ustanovení §§ 499 až 510 obč. zák. o odpovědnosti za vady v
závazkových právních vztazích. Odpovědnost prodávajícího stanovená v §§ 619 až
627 obč. zák. nemůže být dohodou účastníků vyloučena ani omezena, lze ji pouze
rozšířit.
Ustanovení § 622 a § 623 obč. zák. upravují nároky, které může kupující
uplatnit z důvodu odpovědnosti za vady věci koupené v obchodě. Tato platí vedle
obecných ustanovení o kupní smlouvě. Kupujícím uplatněné právo z odpovědnosti
za vady je důvodné jen za splnění tří následujících předpokladů. Reklamovaná
vada skutečně vadou je, vyskytuje se u prodané věci v době uplatnění práva z
odpovědnosti za vady a má takovou povahu, jaká je pro uplatnění kupujícím
zvoleného práva vyžadována. Na tom nemůže ničeho změnit ani ustanovení § 19
odst. 3 zákona o ochraně spotřebitele, a proto je nezbytné se existencí
tvrzené vady vždy zabývat. Nároky z odpovědnosti za vady věci prodané v obchodě
závisí na tom, zda jde o vadu odstranitelnou a zda lze pro ni věc užívat
dohodnutým způsobem nebo řádně jako věc bez vady (srov. § 507 obč. zák.). Vada
je přitom neodstranitelná nejen tehdy, jestliže věc nelze opravit (objektivně
není možné odstranit projevy vady věci), ale i v případě, že jinak opravitelná
vada nebyla odstraněna „bez zbytečného odkladu“, tak jak předpokládá § 622,
věta druhá, obč. zák., nejpozději však do 30 dnů (jde o tzv. subjektivní
neodstranitelnost vady – § 19 odst. 3 zákona o ochraně spotřebitele). Brání-li
neodstranitelná vada užívání věci jako věci bez vady, má kupující právo na
výměnu věci nebo právo na odstoupení od smlouvy, záleží přitom na jeho úvaze.
Právo na odstoupení od smlouvy o koupi věci prodané v obchodě pro
neodstranitelnou vadu má tak kupující jen za splnění dalšího předpokladu, a to,
že vada brání tomu, aby věc mohla být řádně užívána jako věc bez vady; jinak má
pouze právo na slevu. V této souvislosti je třeba připomenout, že závěr o tom,
zda zjištěné projevy vady brání nebo nebrání řádnému užívání prodané věci, není
otázkou znaleckou, nýbrž je právním posouzením zjištěných skutečností, které
přísluší výlučně soudu, přičemž toto posouzení vychází především z účelu, jemuž
prodaná věc slouží. Odstoupením od smlouvy, které je jednostranným právním
úkonem kupujícího adresovaným prodávajícímu, se smlouva o prodeji zboží v
obchodě okamžikem, kdy projev dojde prodávajícímu, ruší od počátku (srov. § 48
obč. zák), avšak soud se musí nejprve důkladně zabývat tím, zda tvrzeným
zrušovacím právním úkonem skutečně došlo k účinnému zrušení smlouvy, přičemž
musí rozlišit, zda právo bylo uplatněno platným způsobem, včas, na správném
místě a důvodně.
Jestliže se dovolatelkou řádně a včas reklamované vady staly ve smyslu ust. §
19 odst. 3 zák. č. 634/1992 Sb. subjektivně neodstranitelnými, vzniklo
dovolatelce právo z odpovědnosti za vady ve smyslu ust. § 623 odst. 1 nebo 2 a
§ 624 obč. zák., relizovala-li pak dovolatelka v této souvislosti právo na
odstoupení od smlouvy, měl odvolací soud u tohoto jednostranného právního úkonu
zkoumat, zda jím skutečně došlo k účinnému zrušení smlouvy i v závislosti na
tom, zda-li v reklamaci uplatněné vady použitého automobilu skutečně jako vady
způsobilé existují a zda zároveň brání řádnému užívaní automobilu jako bez vady
či nikoliv. Odvolací soud tedy pochybil, když reklamované vady – konkrétně
pravé a levé dveře v poloze zavřené přesahují hrany karoserie, dveře se špatně
zavírají, usazení dveří do tvarové kontury karoserie z pozice rovnoměrnosti
mezer neodpovídá výrobním normám, mezery mezi jednotlivými díly vozidla
prokazatelně nelícují, je poškozen materiál střešního polstrování, podlahové
koberce nepřísluší typu vozidla, předání pouze jednoho kusu ovladače spínací
skříňky, nepředání klíče k palubní desce, kryt zadního pravého osvětlovacího
tělesa má drobné prasklinky a postranní dveřní okna vykazují pravidelné podélné
rýhy zvenku i zevnitř – posoudil jako vady zjevné ve smyslu ust. § 500 odst. 1
obč. zák., u nichž nelze nárok z odpovědnosti za vady při prodeji věci v
obchodě vůbec uplatnit. Závěrem dovolací soud k argumentaci žalobkyně „nad
rámec dovolání“ přitakává právnímu názoru odvolacího soudu, dle kterého samotná
skutečnost, že je automobil havarovaný, neznamená jeho vadu, a proto ani
nezpůsobuje tato skutečnost sama o sobě vznik odpovědnosti za vady (srov. § 597
odst. 2 obč. zák.), neboť je pouze možnou příčinou vzniku po havárii (popř. po
následné opravě) nastalých konkrétních vad, jež se mohou projevovat různým
způsobem, a nikoliv vadou samotnou.
Dovolací soud vzhledem ke shora uvedenému rozsudek odvolacího soudu podle §
243b odst. 2, věty za středníkem, o. s. ř. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k
dalšímu řízení (§ 243b odst. 3, věta první, o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu vyslovený v tomto rozsudku je pro odvolací soud
závazný, v novém řízení soud rovněž neopomene posoudit reklamované vady
předmětného automobilu i z hlediska, zda nejde o vady vzniklé používáním nebo
opotřebením automobilu, které měl při převzetí žalobkyní. O náhradě nákladů
řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci
(§ 243d
o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. ledna 2009
JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.
předseda senátu