28 Cdo 1734/2024
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu Mgr. Zdeňkem Sajdlem ve věci žalobce: J. Š., zastoupený Mgr. Martinem Láníkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Italská 1274/8, proti žalovaným: 1) J. B. a 2) P. Š., zastoupené JUDr. Janem Benkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1015/55, o zaplacení 250 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 5 C 434/2022, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. listopadu 2023, č. j. 25 Co 212/2023-179, o návrhu žalobce na vydání opravného usnesení,
Návrh žalobce na opravu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2024, č. j. 28 Cdo 1734/2024-205, ve výroku o nákladech řízení se zamítá.
1. Podáním ze dne 21. 10. 2024 se žalobce domáhá opravy usnesení Nejvyššího soudu (dále též „dovolací soud) ze dne 13. 9. 2024, č. j. 28 Cdo 1734/2024-205, ve výroku o nákladech řízení (výrok II). Návrh na vydání opravného usnesení odůvodnil tím, že mu vznikly náklady v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, jež nebyly v rozhodnutí dovolacího soudu zohledněny. 2. Podle § 164 o. s. ř. předseda senátu opraví v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku rozhodnutí nebo není-li možné provést opravu v listinných stejnopisech rozhodnutí, vydá o tom opravné usnesení, které doručí účastníkům; jde-li o opravu výroku rozhodnutí, může odložit vykonatelnost rozsudku na dobu, dokud opravné usnesení nenabude právní moci. 3. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod pro opravu citovaného usnesení (§ 164 o. s. ř.), neboť v posuzované věci se žalobce nedomáhá opravy chyb v psaní a v počtech či jiných zjevných nesprávností, nýbrž zpochybňuje věcnou správnost nákladového výroku. Z uvedeného důvodu jeho návrhu na vydání opravného usnesení nebylo vyhověno. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. 10. 2024
Mgr. Zdeněk Sajdl předseda senátu
7. K výtce dovolatelek, že provedení důkazu výpisem z bankovního účtu žalobce v systému neúplné apelace odůvodňuje § 205a písm. c) o. s. ř., dlužno uvést, že zpochybněním věrohodnosti důkazních prostředků se v první řadě rozumí tvrzení a pomocí důkazů prokázání takových skutečností, které vyvracejí závěry soudu prvního stupně o tom, že určitý důkazní prostředek je nevěrohodný (a že proto z něj nelze při zjišťování skutkového stavu věci vycházet) nebo že je věrohodný (a že tedy je třeba na něm vybudovat zjištění skutkového stavu věci), popřípadě které vedou k závěru, že důkazní prostředek měl být správně z hlediska své věrohodnosti hodnocen soudem prvního stupně jinak.
Zpochybnění věrohodnosti důkazních prostředků přitom může spočívat i na takových skutečnostech, které – kdyby byly prokázány – mohou mít samy o sobě nebo ve spojení s již známými skutečnostmi jen vliv na hodnocení provedených důkazních prostředků, z nichž vychází rozhodnutí soudu prvního stupně, a to z hlediska jejich věrohodnosti. Věrohodnost důkazního prostředku může být zpochybněna například tehdy, bude-li tvrzeno a prokázáno, že svědek vypovídal o věci pod vlivem návodu nebo výhrůžky (tedy „křivě“), že listina je ve skutečnosti falzifikátem apod. Nejde však o zpochybnění věrohodnosti důkazního prostředku, jestliže účastník uvede v odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně nebo za odvolacího řízení skutečnosti či navrhne důkazy, pomocí kterých má být skutkový stav věci zjištěn jinak, než jak ho zjistil soud prvního stupně na základě jím provedeného hodnocení důkazů.
Uvedením skutečností a označením důkazů o věci samé totiž účastník nezpochybňuje věrohodnost důkazních prostředků, ale požaduje zjištění skutkového stavu soudem jinak, než jak byl zjištěn soudem prvního stupně na základě před ním uvedených skutečností a provedených důkazů; takový postup neodpovídá požadavkům ustanovení § 205a písm. c) o. s. ř. (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2003, sp. zn. 21 Cdo 818/2003, ze dne 17. 12. 2009, sp. zn. 29 Cdo 4136/2009, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 95/2010, ze dne 9.
6. 2011, sp. zn. 26 Cdo 520/2010, ze dne 18. 11. 2013, sp. zn. 26 Cdo 2421/2013, ze dne 21. 2. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2006/2022, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 26 Cdo 2529/2009, a ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 33 Cdo 448/2016). Odvolací soud se tedy výše citované ustálené judikatuře nikterak nezpronevěřil, jestliže v systému neúplné apelace neprovedl důkaz výpisem bankovního účtu žalobce označený dovolatelkami až v odvolacím řízení, jestliže jím měl být v odvolacím řízení zjištěn skutkový stav jinak, než jak ho zjistil soud prvního stupně na základě hodnocení provedeného dokazování, a nejde ani o zpochybnění věrohodnosti užitých důkazních prostředků ve smyslu § 205a písm. c) o.
s. ř. (dovolatelky ani netvrdily jakým způsobem měl jimi označený důkaz znevěrohodnit důkazní prostředky, z nichž soudy nižšího stupně čerpaly své skutkové závěry).
Konkluze odvolacího soudu se tudíž nikterak neodchylují ani od závěrů plynoucích z dovolatelkami zmiňovaných rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2003, sp. zn. 21 Cdo 818/2003, a ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. 30 Cdo 2310/2007.
8. Naříkají-li dovolatelky též neprovedení důkazů výslechem svědků k prokázání rozsahu, v němž měl být příspěvek na péči zkonzumován v důsledku hospodaření žalobce s příjemkyní dávky ve společné domácnosti, jest dodat, že soudy nejsou vázány důkazními návrhy účastníků potud, že by byly povinny provést všechny nabízené důkazy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 33 Cdo 3116/2011, nebo usnesení téhož soudu ze dne 8. 12. 2021, sp. zn. 28 Cdo 2918/2021); dovolatelky před soudy nižších stupňů ostatně ani nevymezily konkrétní skutečnosti (konkrétní rozsah či způsob konzumace předmětné dávky žalobcem za života její příjemkyně), jež snad uvedenými důkazy měly být prokázány.
9. Napadají-li pak dovolatelky rozsudek odvolacího soudu i ve výroku o náhradě nákladů řízení, není dovolání v tomto rozsahu přípustné se zřetelem k § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
10. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věty první o. s. ř.), dovolání jako nepřípustné odmítl (§ 243c odst. 1 věty první o. s. ř).
11. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. v situaci, kdy dovolání žalovaných bylo odmítnuto a žalobci, který se k dovolání nevyjádřil, žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
12. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu na internetových stránkách nalus.usoud.cz. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. 9. 2024
Mgr. Zdeněk Sajdl předseda senátu