28 Cdo 1757/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z
předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a soudců JUDr. Josefa
Rakovského a JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. v právní věci žalobkyně J. Z.,
zastoupené advokátem, proti žalovanému Ministerstvu financí ČR se sídlem v
Praze 1, Letenská 15, o finanční náhradu za nemovitosti ve výši 100.000,- Kč,
vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 22 C 125/2003, o dovolání
žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 5. 2004, č. j. 20 Co
166/2004-27, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 5. 2004, č. j. 20 Co
166/2004-27, jakož i usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5. 2. 2004, č.
j. 22 C 125/2003-18, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k
dalšímu řízení.
Městský soud v Praze usnesením výše označeným potvrdil usnesení soudu
prvního stupně, kterým bylo řízení zastaveno pro nedostatek způsobilosti
žalovaného být účastníkem řízení; žádnému účastníku nebylo přiznáno právo na
náhradu nákladů řízení před některou z obou instancí. Odvolací soud poukázal na
ustanovení § 104 odst. 1 a § 19 o. s. ř., jakož i v konkrétní rovině na § 3
zákona č. 219/2000 Sb.; žalovaný je organizační složkou státu, bez vlastní
právní subjektivity. Vzhledem k určitosti a srozumitelnosti jeho označení nebyl
namístě postup podle § 43 o. s. ř.; nešlo o odstranitelnou vadu žaloby.
Žalobkyně podala prostřednictvím advokáta ve lhůtě dovolání,
přípustné podle § 239 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. Namítala v něm s odkazem na
judikaturu Ústavního soudu, že postupem nižších instancí jí byla odňata možnost
jednat dále před soudem. Nápravy nepřesnosti v označení strany žalované bylo
možné dosáhnout postupem podle § 43 o. s. ř., tedy výzvou učiněnou soudem k
odstranění vady žaloby. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení
obou instancí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání je důvodné.
Postup obou nižších instancí, zejména odvolacího soudu (žalobkyně
označila v odvolání stranu žalovanou již správně) je formalistický a
nepřijatelný. Nebral v úvahu nejen judikáty Ústavního soudu citované následně v
dovolání, ale také jiné nálezy téhož soudu – například nález sp. zn. IV. ÚS
309/97 (Sbírka nálezů a usnesení sv. 11, č. 91) o postavení ministerstva
při poskytování finanční náhrady (byť vydaný před účinností zákona č. 219/2000
Sb.) a zejména nálezy sp. zn. IV. ÚS 691/01 a I. ÚS 139/99 (publikované ve
svazcích 28, 29 uvedené Sbírky pod č. 148 a č. 3); v posledně citovaných
nálezech Ústavní soud nabádá k citlivému postupu, pokud jde o vady označení
účastníka a jejich důsledky právě v restitučních věcech. Opřel-li odvolací soud
svůj právní názor o poměrně často uveřejňovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu,
například o usnesení sp. zn. 21 Cdo 366/2002 (publikované v Soudní
judikatuře č. 11/2002), pak je třeba upozornit, že Ústavní soud - i
aktuálně – neshledává ve věcech, v nichž je označena jako žalovaný pouze
organizační složka státu, důvod k zastavení řízení bez dalšího a požaduje po
obecných soudech postup podle § 43 o. s. ř. Také proto nebylo posledně citované
usnesení zdejšího soudu schváleno na společném zasedání občanskoprávního a
obchodního kolegia NS v listopadu 2004 k publikaci ve Sbírce soudních
rozhodnutí a stanovisek.
Dovolací soud tedy podle § 243b odst. 2, 3 o. s. ř. zrušil usnesení
nejen odvolacího soudu, ale i soudu prvního stupně, a věc vrátil posledně
uvedenému soudu k dalšímu řízení, němž jsou nižší instance vázány výše
vysloveným právním názorem; při rozhodování o nákladech řízení budou vzaty v
úvahu i náklady, vzniklé žalobkyni podáním úspěšného dovolání.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle
občanského soudního řádu.
V Brně dne 26. ledna 2005
JUDr. Ludvík David, CSc. , v. r.
předseda senátu