Nejvyšší soud Usnesení občanské

28 Cdo 1757/2004

ze dne 2005-01-26
ECLI:CZ:NS:2005:28.CDO.1757.2004.1

28 Cdo 1757/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z

předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a soudců JUDr. Josefa

Rakovského a JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. v právní věci žalobkyně J. Z.,

zastoupené advokátem, proti žalovanému Ministerstvu financí ČR se sídlem v

Praze 1, Letenská 15, o finanční náhradu za nemovitosti ve výši 100.000,- Kč,

vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 22 C 125/2003, o dovolání

žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 5. 2004, č. j. 20 Co

166/2004-27, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 5. 2004, č. j. 20 Co

166/2004-27, jakož i usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5. 2. 2004, č.

j. 22 C 125/2003-18, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k

dalšímu řízení.

Městský soud v Praze usnesením výše označeným potvrdil usnesení soudu

prvního stupně, kterým bylo řízení zastaveno pro nedostatek způsobilosti

žalovaného být účastníkem řízení; žádnému účastníku nebylo přiznáno právo na

náhradu nákladů řízení před některou z obou instancí. Odvolací soud poukázal na

ustanovení § 104 odst. 1 a § 19 o. s. ř., jakož i v konkrétní rovině na § 3

zákona č. 219/2000 Sb.; žalovaný je organizační složkou státu, bez vlastní

právní subjektivity. Vzhledem k určitosti a srozumitelnosti jeho označení nebyl

namístě postup podle § 43 o. s. ř.; nešlo o odstranitelnou vadu žaloby.

Žalobkyně podala prostřednictvím advokáta ve lhůtě dovolání,

přípustné podle § 239 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. Namítala v něm s odkazem na

judikaturu Ústavního soudu, že postupem nižších instancí jí byla odňata možnost

jednat dále před soudem. Nápravy nepřesnosti v označení strany žalované bylo

možné dosáhnout postupem podle § 43 o. s. ř., tedy výzvou učiněnou soudem k

odstranění vady žaloby. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení

obou instancí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolání je důvodné.

Postup obou nižších instancí, zejména odvolacího soudu (žalobkyně

označila v odvolání stranu žalovanou již správně) je formalistický a

nepřijatelný. Nebral v úvahu nejen judikáty Ústavního soudu citované následně v

dovolání, ale také jiné nálezy téhož soudu – například nález sp. zn. IV. ÚS

309/97 (Sbírka nálezů a usnesení sv. 11, č. 91) o postavení ministerstva

při poskytování finanční náhrady (byť vydaný před účinností zákona č. 219/2000

Sb.) a zejména nálezy sp. zn. IV. ÚS 691/01 a I. ÚS 139/99 (publikované ve

svazcích 28, 29 uvedené Sbírky pod č. 148 a č. 3); v posledně citovaných

nálezech Ústavní soud nabádá k citlivému postupu, pokud jde o vady označení

účastníka a jejich důsledky právě v restitučních věcech. Opřel-li odvolací soud

svůj právní názor o poměrně často uveřejňovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu,

například o usnesení sp. zn. 21 Cdo 366/2002 (publikované v Soudní

judikatuře č. 11/2002), pak je třeba upozornit, že Ústavní soud - i

aktuálně – neshledává ve věcech, v nichž je označena jako žalovaný pouze

organizační složka státu, důvod k zastavení řízení bez dalšího a požaduje po

obecných soudech postup podle § 43 o. s. ř. Také proto nebylo posledně citované

usnesení zdejšího soudu schváleno na společném zasedání občanskoprávního a

obchodního kolegia NS v listopadu 2004 k publikaci ve Sbírce soudních

rozhodnutí a stanovisek.

Dovolací soud tedy podle § 243b odst. 2, 3 o. s. ř. zrušil usnesení

nejen odvolacího soudu, ale i soudu prvního stupně, a věc vrátil posledně

uvedenému soudu k dalšímu řízení, němž jsou nižší instance vázány výše

vysloveným právním názorem; při rozhodování o nákladech řízení budou vzaty v

úvahu i náklady, vzniklé žalobkyni podáním úspěšného dovolání.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle

občanského soudního řádu.

V Brně dne 26. ledna 2005

JUDr. Ludvík David, CSc. , v. r.

předseda senátu