28 Cdo 1795/2002
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. a JUDr. Ludvíka
Davida, CSc., v právní věci žalobců A/ M. K., zastoupené advokátem, a B/
A. S., zastoupeného žalobkyní M. K., proti žalovaným 1/ V. H., a 2/ A. H.,
zastoupeným advokátkou, o přechod vlastnického práva, vedené u Okresního
soudu v Trutnově pod sp.zn. 11 C 641/93, o dovolání žalovaných proti rozsudku
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28.3.2002, čj. 19 Co 119/2001-480,
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28.března 2002, čj. 19
Co 119/2001-480, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Předmětem řízení byl návrh žalobců, aby soud vyslovil přechod vlastnického
práva žalovaných k domu čp. 87 s pozemky č.81 a č. 1083/2 v katastrálním
území P. Okresní soud v Trutnově nejprve rozsudkem z 2.4.1997 žalobu zamítl.
Po zrušení tohoto rozsudku odvolacím soudem dalším rozsudkem ze 7.6.1999 žalobě
vyhověl. Rovněž tento rozsudek byl odvolacím soudem zrušen. Naposledy rozhodl
soud prvního stupně rozsudkem z 20.12.2000 tak, že na každého z žalobců
přechází vlastnické právo k předmětným nemovitostem jednou čtvrtinou, ve
zbývající části žalobu zamítl. Dospěl k závěru, že žalovaní nabyli tyto
nemovitosti za cenu nižší ve smyslu ustanovení § 8 odst.1 zákona č. 229/1991
Sb.,o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění
pozdějších předpisů ( dále jen \"zákon o půdě\"), žalobce však považoval za
oprávněné osoby ve smyslu § 8 odst. 1 zákona o půdě pouze k jedné ideální
polovině, jejíž původní vlastnicí byla z titulu přídělu od státu V. S. Tato
polovina totiž přešla na stát bez právního důvodu, zatímco druhý žalobce jako
vlastník druhé poloviny se přídělu vzdal a opustil jej k 30.3.1957. Tuto
skutečnost měl za prokázanou zápisem o vyúčtování s odcházejícím přídělcem,
reklamováním správnosti tohoto vyúčtování ze strany žalobce, i dalšími důkazy o
jeho vůli odstěhovat se a o nastoupení zaměstnání jinde. Dále měl za
prokázané, že žalobce ani předtím nehospodařil na přídělu řádně.
Krajský soud v Hradci Králové k odvolání obou stran změnil posledně
uvedený rozsudek soudu prvního stupně tak, že vlastnické právo žalovaných
přechází na každého z žalobců jednou polovinou. Dospěl totiž k závěru, že \" na
okresním soudem dovozené vzdání se přídělu z roku 1959 bylo třeba pohlížet jako
na jednostranný oprávní úkon ve smyslu § 132 odst. 1 tehdy platného zákona č.
141/1950 Sb.……, muselo mít písemnou formu, jinak se jednalo o absolutně
neplatný právní úkon ve smyslu § 40 odst.1 zákona č. 141/1950 Sb., který
nezpůsobil přechod vlastnictví na čs. stát\". Odvolací soud dále vysvětloval,
jaké náležitosti měla mít taková listina. Její existence nebyla v řízení
prokázána, a nelze za ni považovat zápis o vyúčtování s odcházejícím přídělcem
zemědělského majetku. Projevu vůle žalobce učinit takový jednostranný úklon
neodpovídá ani tento zápis, protože jako důvod odchodu žalobce z přídělu je v
něm uvedeno \"zbavení\". Ostatní důkazy, které svědčí o tom, že žalobce odešel
do jiného zaměstnání, nevykládá odvolací soud tak, že by to naznačovalo jeho
vůli vzdát se vlastnictví k předmětným nemovitostem. Okolnosti, že žalobce se
svou tehdejší manželkou nezaplatili přídělovou cenu, nepřikládal odvolací soud
právního významu. Přidělené nemovitosti tvořily jejich zákonné majetkové
společenství, jež sice zaniklo rozvodem k 19.7.1957, vztahovala se na něj však
přiměřeně ustanovení o spoluvlastnictví, přičemž podíly bývalých manželů byly
rovné. Při neprokázané dispozici s tímto majetkem tak odvolací soud dovodil,
že se strany státu, a po něm JZD P., došlo k převzetí nemovitostí z přídělu
bez právního důvodu v plném rozsahu, tj. k oběma ideálním polovinám, ve smyslu
§ 6 odst. 1 písm.p) zákona o půdě.
Odvolací soud se dále zabýval otázkou, zda žalobkyně jako další
oprávněná osoba ve smyslu § 4 odst. 2 zákona o půdě je aktivně legitimována ve
vztahu k celému ideálnímu podílu jedné poloviny, jež původně náležela její
matce V. S., když dědici po ní byly další dvě děti. jež však restituční nárok
podle § 8 odst. 1 zákona o půdě neuplatnily. Vyslovil stejné právní závěry jako
Ústavní soud České republiky, přičemž poukázal na jeho usnesení z 17.19.2001,
sp.zn. I ÚS 127/99, tj. že i v případě uplatnění nároku na přechod vlastnictví
lze aplikovat ustanovení § 21 zákona o půdě,tj. že věc se vydá osobě, která
nárok uplatní.
Správnými shledal odvolací soud závěry soudu prvního stupně pokud jde o
nabytí nemovitostí žalovanými za cenu nižší než cenu podle tehdy platných
cenových předpisů (dále jen \"cena nižší\"). Vypořádal se s námitkami
odvolatelů tak, že původní znalecký posudek, na jehož základě žalovaní
zakoupili předmětné nemovitosti, nebyl v souladu s cenovými předpisy, protože
vycházel z nižší než skutečné výměry staveb, neocenil některé drobné stavby a
zahradu. Rovněž vyložil, že směrnice pro prodej rodinných domků č. 10
uveřejněná ve Věstníku ministerstva financí z roku 1964, která umožňovala
prodej rodinných domků za nižší cenu, nebyla cenovým předpisem.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní včasné dovolání s tím,
že důvody dovolání uplatňují podle § 241 odst. 3 písm.b) a d) OSŘ. V prvé
řadě nesouhlasí se závěrem, že žalobci jsou oprávněnými osobami. Nezpochybňují,
že A. a V. S. získali předmětné nemovitosti přídělem podle dekretu prezidenta
republiky č. 28/1945 Sb. Odvolací soud se však nezabýval tím, že neplnili
povinnosti podle přídělové listiny, vycházející ze zákona č. 90/1957 Sb., tj. zejména osobně a řádně na nich hospodařit a pečovat o takto vytvořený
zemědělský závod, platit úroky z nezaplacené přídělové ceny; Přitom nedoplatky
přídělové ceny zatěžovaly i bez knihovního zápisu přidělené nemovitosti
zákonným zástavním právem. Poukázali i na to, že při nesplnění některé z
uvedených povinností mohl být příděl odebrán. Žalovaní uvádějí, že žalobci
nebyli zbaveni předmětných nemovitostí žádným ze způsobů, které jsou uvedeny v
§ 6 odst. 1 zákona o půdě. Příděl opustili dobrovolně a ze své vůle, V. S. proto, že onemocněla duševní chorobou, byla hospitalizována a zbavena
svéprávnosti. A. S. příděl odevzdal na vlastní žádost a nemovitosti opustil
30.3.1957. Poté jej přejal Místní národní výbor, který jej dal do dosídlení,
nato jej převzalo jednotné zemědělské družstvo, domek byl zařazen do opravy pro
účely dosídlovací akce. Žalobce se pak o nic nestaral, odešel z obce a byl tři
roky hledán a vyzýván k vyúčtování přídělu. To se podařilo až v roce 1959. I
když se nepodařilo dohledat listinu, kterou se manželé S. přídělu výslovně
vzdali, nebo listinu, kterou jim byl příděl odňat, z ostatních důkazů je
dostatečně zřejmé, že nemovitosti fakticky odevzdali zpět státu a to z vlastní
vůle. I z poznámky \"zbavení\" zapsané v zápisu z roku 1959 lze dovodit, že
pokud došlo k zbavení vlastnictví manželů S., nestalo se tak v rozporu s
právními předpisy. Z dokladů vyplývá, že žalobce hospodařil špatně, nezaplatil
přídělovou cenu, přičemž při vystoupení z družstva mu byl vrácen živý
inventář. Dovolatelé uzavírají, že nedošlo k přechodu nemovitostí na stát bez
právního důvodu - stalo se tak buď z vůle přídělce, nebo z rozhodnutí státního
orgánu pro neplnění přídělových podmínek. Dovolatelé rovněž nesouhlasí se
závěry odvolacího soudu, týkajícími se splnění podmínky nabytí nemovitostí za
cenu nižší, odkazují na možnost prodeje rodinného domku za sníženou cenu podle
směrnice ministerstva financí č. 10 z roku 1964, na to, že sami se při koupi
nemovitostí nepodíleli na stanovení ceny a nemohou nést odpovědnost za chybu ve
znaleckém posudku. Na závěr dovolatelé poukazují na to, že žalobcům nebyla
způsobena žádná křivda. Příděl dostali od státu za určitých zákonem stanovených
podmínek, které nedodrželi, přídělovou cenu neuhradili, dobrovolně z přídělu
odešli a o přidělený majetek se nestarali. Naproti tomu žalovaní za
nemovitosti zaplatili, investovali do nich, od roku 1973 je užívali a odnětím
vlastnictví by křivda byla způsobena jim. Navrhli, aby rozsudek Krajského soudu
i rozsudek soudu prvního stupně byly zrušeny a věc byla vrácena okresnímu soudu
v Trutnově k dalšímu řízení.
Žalobci se k dovolání nevyjádřili.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000, kterým se
mění zákon č. 99/1963, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen \"OSŘ\"), se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem
nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo vydaným po řízení provedením podle
dosavadních právních předpisů, projednají a rozhodnou podle dosavadních
právních předpisů, tj. podle OSŘ řádu ve znění účinném před 1.1.2001.
Dovolání splňuje náležitosti stanovené v § 241 odst. 2 OSŘ a je přípustné podle
§ 238 odst.1 písm.a) a b) OSŘ. Dovolací soud je proto posoudil po věcné
stránce, a to v rámci uplatněných dovolacích důvodů (§ 242 odst. 3 věta první
OSŘ). Přitom dospěl k závěru, že dovolání je částečně důvodné. Důvodnost
neshledal z hlediska namítaných vad řízení podle § 241 odst. 3 písm.b) OSŘ, a
ostatně ani z dovolání neplyne, v jakých skutečnostech dovolatelé takovou vadu
řízení shledávají.
Nesprávnost právního posouzení věci shledávají dovolatelé jednak v
postavení žalobců jako oprávněných osob s ohledem na to, že se jim nestala
žádná křivda a nemovitý majetek, který získali přídělem, nepřešel na stát bez
právního důvodu, jednak v tom, že žalovaní měli nabýt nemovitosti za cenu nižší
než by činila cena určená dle cenových předpisů.
Právní posouzení odvolacího soudu (§ 241 odst.3 písm.d) OSŘ) shledal
dovolací soud správným v části, která se týkala naplnění podmínek, za nichž
žalovaní nabyli předmětné nemovitostí, tj. nabytí za cenu nižší než činila cena
podle tehdy platných cenových předpisů. Okolnostmi, které namítají žalovaní,
tj. subjektivní přesvědčení kupujících o správnosti ceny stanovené znalcem v
době koupě, posouzení směrnice ministerstva financí vydané pod č.10 ve Věstníku
ministerstva financi z roku 1964 jako předpisu, který nebyl předpisem cenovým,
a rozdílu ve znaleckých posudcích, se dovolací soud již vícekrát zabýval.
Napadený rozsudek odvolacího soudu se s těmito námitkami přesvědčivě a podrobně
vypořádal v souladu s touto judikaturou, takže dovolací důvod na jeho
odůvodnění plně odkazuje.
Odlišný názor má však dovolací soud na způsob přechodu přidělených
nemovitostí na stát, a tedy na závěr, že jde o nemovitosti, na něž by se
vztahovalo vydání podle § 6 odst. 1 písm.p) zákona o půdě. V prvé řadě
nepovažuje v dané věci za rozhodující formální okolnosti, které občanský
zákoník stanovil pro jednostranný úkon, jakým je vzdání se majetku.
Vychází z toho, že zákon o půdě v části druhé nehovoří o přechodu vlastnického
práva, ale přechodu věci na stát (viz např. rozsudek nejvyššího soudu z
25.3.1997, sp.zn. 2 Cdon 1177/96). Za druhé vrácení přídělu státu nevidí jako
čistě jednostranný úkon, protože šlo o výsledek hospodaření přídělce na
přiděleném majetku za podmínek stanovených státem, podle hodnocení se strany
státu i přídělce samého. Pokud další hospodaření na přídělu již nepovažovala
některá ze stran za možné, bylo možno takový vztah ukončit, a to nejen
odnětím přídělu, ale i dohodou o vrácení přidělených nemovitostí státu. V dané
věci nebyly nalezeny listiny, které by přímo prokazovaly takové výslovné
rozhodnutí státu o odnětí přídělu nebo písemnou dohodu, v níž by bylo výslovně
stanoveno, že příděl se vrací státu. Soud ale provedl důkaz listinou, která o
takové dohodě svědčí nepřímo. Je jím zápis o vyúčtování s odcházejícím
přídělcem,v němž je uvedeno, že špatně hospodařil a jako důvod odchodu z
přídělu je uvedeno \"zbavení\". Žalobce A. S. zápis převzal a reklamoval pak
pouze výši vyúčtování, v čemž mu bylo vyhověno.
Dovolací soud řešil uvedenou problematiku v rozsudku ze dne 25.3.2002,
sp.zn. 22 Cdo 465/2000, v němž dospěl k závěru, že pokud se přídělce vzdal
vlastnictví k přídělu nabytému podle dekretu č.28/1945 Sb., o osídlení
zemědělské půdy …, znamenalo to obnovení vlastnického práva státu. Za správný
považoval závěr, že listina o zápisu o vyúčtování se odcházejícím přídělcem, a
o odevzdání usedlosti, jsou právní úkony, kterými se přídělce vzdal vlastnictví
k přídělu.
Ústavní soud ČR v nálezech ze dne 18.1.1996, sp.zn. I ÚS 188/94 a ze
dne 11.11.1997, sp.zn. I ÚS 308/96 konstatoval, že odnětí přídělu jako
restituční důvod ustanovení § 1 odst. 1 zákona o půdě nezná a zdůrazňoval
povinnost přídělce na půdě osobně hospodařit.
Dovolací soud z obsahu spisu dovozuje, že v dané věci byl s ohledem na
hospodaření žalobce A. S. na přidělených nemovitostech a opuštění hospodářství
dán důvod pro odnětí přídělu; tomu, že se tak stalo, by nasvědčovala i
poznámka na zápisu o vyúčtování s ním. I pokud však nedošlo k vydání
písemného rozhodnutí příslušného orgánu o odnětí přídělu, a přídělce projevil
dostatečně svou vůli z usedlosti trvale odejít (např. tím, že skutečně odešel
na základě organizovaného náboru do jiného odvětví) a majetkově se státem
vypořádat, vrátil tak předmětné nemovitosti státu, což je třeba hodnotit jako
dohodu se státem o ukončení přídělu, tedy právní důvod pro zpětný přechod
nemovitostí na stát. Pokud přídělce navíc ani nezaplatil přídělovou cenu,
nemohlo tím vůči němu dojít k majetkové křivdě, jejichž odčiňování je hlavním
účelem restitučních zákonů, včetně zákona o půdě.
Uvedené argumenty se týkají nároků žalobce A. S. Nároky prvé žalobkyně
M. K. se odvíjejí od původního vlastníka V. S., která byla v jiné situaci.
Odvolací soud se z tohoto hlediska věcí nezabýval ( s ohledem na jiný právní
názor) a jeho rozsudek nemohl být proto po této stránce přezkoumán. Podle §
243b odst. 1 věta za středníkem OSŘ byl proto zrušen celý rozsudek odvolacího
soudu a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. V něm je odvolací soud vázán
právním názorem dovolacího soudu; rozhodne též nově o nákladech řízení, včetně
řízení dovolacího.
S ohledem na výsledek řízení nerozhodoval dovolací soud zvlášť o návrhu
na odložení vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. března 2003
JUDr. Josef Rakovský, v. r.
předseda senátu