28 Cdo 1854/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobkyně domont Brno, spol. s r. o., IČ 60744189, se sídlem v Brně, Renneská 1a, zastoupené Mgr. Kamilou Klvačovou, advokátkou se sídlem v Brně, Gajdošova 7, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení 100.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 20 C 12/2008, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 1. 2009, č. j. 58 Co 457/2008-68, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 1. 2009, č. j. 58 Co 457/2008-68, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozhodl dne 14. srpna 2008, č.j. 20 C 12/2008-47, rozsudkem pro uznání tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 100.000 Kč s příslušenstvím blíže popsaným ve výroku a uložil jí rovněž uhradit náklady řízení.
Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 7. ledna 2009, č.j. 58 Co 457/2008-68, zrušil k odvolání žalované rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Odvolací soud vyšel ze zjištění, že na obálce od písemností doručených žalované dne 17. 6. 2008 nebyly písemnosti označeny a bylo označeno doručení dvojího usnesení soudu prvního stupně o osvobození žalobkyně od soudních poplatků a vz. 13a o.s.ř. (poučení účastníka řízení o jeho procesních právech). Přitom z obsahu spisu je zřejmé, že podle pokynu soudce mělo být zástupkyni žalobkyně doručeno usnesení o osvobození žalobkyně od soudních poplatků spolu s vz. 13a o.s.ř. a vz. § 30 o.s.ř. (poučení) a žalované měla být doručena žaloba spolu se vz.
13a o.s.ř. a vz. § 30 o.s.ř. a vz. 114b o.s.ř. (výzva k vyjádření). Takové listiny měly být podle údajů vyznačených na doručenkách účastníkům řízení doručeny. Odvolací soud též zjistil, že ve věci bylo dne 9.11.2006 rozhodnuto platebním rozkazem č.j. 56 C 654/2007-5, který byl včetně žaloby a výzvy z téhož dne žalované doručen do vlastních rukou dne 20.4.2007. Žalované mělo být uloženo, aby se písemně k žalobnímu návrhu vyjádřila do 30ti dnů ode dne doručení výzvy a zároveň měla být poučena, že pokud se bez vážného důvodu včas nevyjádří ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký závažný důvod jí v tom brání, bude se mít za to, že nárok, který je proti ní žalobou uplatňován, uznává.
Vzal za prokázané, že žalovaná ve stanovené lhůtě nereagovala a soud prvního stupně ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání, aniž by ve věci nařídil jednání. Odvolací soud věc posoudil podle § 205b o.s.ř. s tím, že u rozsudků pro uznání jsou dovolacím důvodem jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř. a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jejich vydání. Podle odvolacího soudu údaje na doručence ve vztahu k pochybnostem založeným na absenci označení doručovaných písemností na obálce, v níž byly žalované doručovány, a na skutečnosti, že žalované byla ve dvojím vyhotovení doručena písemnost (usnesení o osvobození žalobkyně od soudních poplatků), která jí podle pokynu soudce doručována být neměla, nejsou schopny prokázat, že písemnosti, respektive žaloba a výzva k vyjádření k ní byly žalované skutečně doručeny.
Uzavřel, že v dané věci tedy nebyly splněny podmínky soudu prvního stupně pro rozhodnutí věci rozsudkem pro uznání. Z těchto důvodů odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozovala z ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. Podle dovolatelky okolnosti významné pro rozhodnutí věci byly oběma soudy posouzeny rozdílně, takže práva a povinnosti stanovené účastníkům rozhodnutími jsou podle závěrů těchto rozhodnutí odlišná. Poukazoval v tomto směru na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25.9.1997, sp.zn. 2 Cdon 877/96 a ze dne 28.1.2009, sp.zn. 21 Cdo 658/2008. Namítala, že z hlediska přípustnosti dovolání proto usnesení odvolacího soudu představuje rozhodnutí, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé změněn.
Dovolatelka uplatnila dovolací důvody podle § 241a o.s.ř. tak, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a vychází ze skutkových zjištění, která nemají podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. K jednotlivým důvodům namítala, že skutkový závěr odvolacího soudu o nedoručení usnesení o osvobození od soudních poplatků, učinil tak pouze z obsahu spisu, a to podle pokynů soudce kanceláři.
O tom však nebyl v řízení řádně proveden důkaz, a to listinou podle § 129 odst. 1 o.s.ř. Současně tak došlo k odnětí realizace procesního práva účastníka podle § 123 o.s.ř. Stejně tak odvolací soud nevyhověl provedení důkazu doručenkou, aby bylo prokázáno, že na doručence jsou uvedeny údaje prokazující doručení žaloby a výzvy k vyjádření, ani výslech pracovnice soudu, která danou zásilku vypravovala. Dovolatelka rovněž namítala, že doručenka je veřejnou listinou (§ 50f odst. 9 o.s.ř..), takže důkazní břemeno o tom, že žalované nebyly listiny doručeny, leží na žalované.
Odvolací soud tento důsledek nerespektoval. Odvolací soud tak opřel své závěry o skutková zjištění, která nemají oporu v provedeném dokazování. Dovolatelka připomněla závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 1.2009, sp. zn. 21 Cdo 658/2008. Navrhla proto zrušení rozhodnutí odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.), se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, postupoval v řízení o dovolání podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 (srov. čl.
II, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.). Po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení), zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o.s.ř.) a ve lhůtě stanovené § 240 odst. 1 o.s.ř.), se zabýval tím, zda je odvolání přípustné. K této otázce se vyjádřil Nejvyšší soud v rozhodnutí zveřejněným pod č. 38/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek tak, že rozhodnutí, jímž na základě závěru, že podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání nebyly splněny, odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil, je rozhodnutím obsahově měnícím, a dovolání je proti němu přípustné.
Dovolání lze podat podle § 241a odst. 2 písm. a) je-li řízení postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, podle písm.
b) spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci a je-li dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) a b), popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§ 238 a 238a), lze dovolání podat také z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Z porovnání odůvodnění dovoláním napadeného usnesení a obsahu spisu dospívá dovolací soud k závěru, že dovolatelce nelze upřít opodstatněnost jí uplatněných dovolacích důvodů, jak byly shora uvedeny.
Za podstatné je třeba považovat, že skutková otázka, zda žalované byla žaloba spolu s usnesením podle § 114b o.s.ř. doručeny, nebyla řádně odpovězena. Odvolací soud v odůvodnění svého usnesení uvádí, že žaloba se vzorem č. 13a a vz. č. 30 a 114b měly být podle údajů na doručenkách doručeny, že dne 9. 11. 2006 bylo rozhodnuto platebním rozkazem č.j. 56 C 654/2007-5, který byl včetně žaloby a výzvy z téhož dne žalované doručen do vlastních rukou dne 20. 4. 2007. Přitom vycházel ze závěru, že údaje na doručence nejsou způsobilé prokázat, že žaloba a výzva byly žalované doručeny.
Už z toho je patrna nepřezkoumatelnost odůvodnění, které je vnitřně rozporné, zejména s ohledem na to, že řízení bylo zahájeno 27. 12. 2007, takže z obsahu spisu nelze zjistit doručení žaloby dne 20. 4. 2007. I když pochybnosti o doručení výzvy podle § 114b o.s.ř. vzbuzuje i okolnost, že na č.l. 43 spisu je založen stejnopis usnesení ze dne 20.5. 2008 opatřený kulatým razítkem soudu (originál tohoto usnesení se nachází na č.l. 44), bez řádně zjištěného skutkového stavu ohledně doručení písemností nelze správnost napadeného usnesení odvolacího přezkoumat.
Dospívá proto dovolací soud k závěru o existenci dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2, písm. a), b) jakož i podle § 241a odst. 3) o.s.ř. Dovolací soud přistoupil proto ke zrušení usnesení odvolacího soudu ve smyslu § 243b odst. 2, odst. 3, věty první o.s.ř. a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. V dalším řízení bude odvolací soud vázán právním názorem dovolacího soudu (§ 243d odst. 1, věta za středníkem o.s.ř.), přičemž rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení odvolacího a dovolacího (§ 243d odst. 1, věta třetí, o.s.ř.).