28 Cdo 1858/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobce Družstva Růženínská, IČ 25661027, se sídlem v Praze 4, Růženínská 904, proti žalované JUDr. L. L., o zaplacení 34.575,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 19 C 270/2009, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 1. 2010, č. j. 19 Co 513/2009-59, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 34.575,- Kč a rozhodl též o náhradě nákladů řízení. K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 1. 2010, č. j. 19 Co 513/2009-59, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost spatřuje v otázce zásadního právního významu a důvodnost blíže nespecifikuje.
Žalobce se k dovolání vyjádřil v tom smyslu, že souhlasí se závěry napadeného rozsudku.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve znění platném ode dne, kdy nabyl účinnosti zákon č. 7/2009 Sb., kterým byla provedena novela tohoto předpisu (viz článek II bod 12 přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb.).
Nejvyšší soud jakožto soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) zjistil, že dovolání bylo podáno řádně a včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) osobou k tomu oprávněnou a mající právnické vzdělání (§ 241 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.). Žalovaná dovozuje přípustnost dovolání z ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a dovolací důvod, který by Nejvyšší soud přezkoumal v případě, že by dovolání shledal přípustným, nekonkretizuje.
Dovolání však přípustné není.
Podle ust. § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není dovolání proti rozsudku odvolacího soudu přípustné ve věcech, v nichž bylo dovoláním dotčeným výrokem rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, přičemž k příslušenství pohledávky se nepřihlíží. V projednávané věci napadla žalovaná rozsudek odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 34.575,- Kč. Protože se jedná o peněžité plnění a uvedená jistina je nižší než 50.000,- Kč, není dovolání podle § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné. Nejvyšší soud ČR proto dovolání podle § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1, části věty první, a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaná s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalobci žádné účelně vynaložené náklady nevznikly (vyjádření k dovolání nebylo sepsáno advokátem).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. října 2010
JUDr. Jan E l i á š, Ph.D., v. r. předseda senátu