28 Cdo 1890/2002
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., v právní věci žalobkyně MUDr. J. P., zastoupené advokátkou, proti žalované L. Z., zastoupené advokátkou, o návrhu na vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 7 C 84/2001, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2.4.2002, č.j. 19 Co 541/2002-59, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobou, podanou u Okresního soudu v Českých Budějovicích dne 18.4.2001, se domáhala žalobkyně uložení povinnosti žalované vyklidit a vyklizený odevzdat byt blíže popsaný v žalobě.
Okresní soud v Českých Budějovicích jako soud prvního stupně usnesením ze dne 19.10.2001, č.j. 7 C 84/2001-34, ustanovil žalované opatrovníkem JUDr. P. T., justičního čekatele Krajského soudu v Českých Budějovicích, a to z důvodu neznámého pobytu žalované.
Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 3.1.2002, č.j. 7 C 84/2001-48, žalobě vyhověl. Z výsledků dokazování vzal za prokázána tvrzení žaloby o výlučném vlastnictví žalobkyně k nemovitosti, v níž se předmětný byt nachází, o skutečnosti přidělení náhradního bytu žalované podle usnesení rady Městského národního výboru v Č č. 9/90 ze dne 1.6.1990 na adrese T. č. 81 v Č. Uzavřel, že žalovaná užívá předmětný byt bez právního důvodu a za použití § 126 o.z. shledal nárok na vyklizení bytu důvodným.
K odvolání opatrovníka žalované Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací rozsudkem ze dne 2. 4. 2002, č.j. 19 Co 541/2002-59, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Dospěl předně k závěru, že byly splněny podmínky pro ustanovení opatrovníka žalované, když tato se nezdržovala na žádné z dostupných adres seznatelných ze spisu. Ve věci samé vyslovil závěr o správnosti kvalifikace žalobního nároku podle § 126 o.z.
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen opatrovníkovi žalované dne 18.4.2002, právní moci nabyl dne 19.4.2002.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dne 2.9.2002 dovolání, jehož přípustnost dovozovala z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Uplatnila existenci dovolacích důvodů podle § 241a odst. 2 písm. a), b) a § 241a odst. 3 o.s.ř. Tvrdila, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci, nesprávné právní posouzení věci a rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Namítala, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Poukazovala na skutečnost, že jí nebyla doručena žaloba, pozvánka k jednání, žádný z rozsudků ani usnesení o ustanovení opatrovníka, a proto se nemohla jednání žádným způsobem zúčastnit. Vytýkala odvolacímu soudu též nesrozumitelné poučení o lhůtě k podání dovolání. Podle dovolatelky došlo k porušení ústavních zásad. Navrhla proto zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Rozsudek soudu prvního stupně byl vydán dne 3.1.2002, tedy za účinnosti o.s.ř. ve znění po novele provedené zákonem č. 30/2000 Sb. Odvolací soud proto důsledně postupoval rovněž podle ustanovení tohoto předpisu. Tomu odpovídá, že i Nejvyšší soud jako soud dovolací posuzoval přípustnost dovolání podle těchto předpisů.
Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnou pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle § 240 odst. 1 věty první o.s.ř. může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout (§ 240 odst. 2 věta první o.s.ř.).
Pro posouzení včasnosti dovolání v této věci (a následně posouzení existence uplatněného dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.) je proto rozhodující zjištění, zda v tomto řízení byly splněny podmínky pro ustanovení opatrovníka žalované postupem podle § 29 odst. 3 o.s.ř.
Z obsahu spisu, který měl odvolací soud k dispozici v době svého rozhodování, vyplývá přitom srozumitelný a spolehlivý závěr o tom, že žalovaná byla v souladu se žalobou a údaji žalobkyně řádně identifikována, mimo jiné údajem o místě pobytu na adrese předmětného bytu, jakož i údajem o místě pobytu na adrese náhradního bytu, který jí byl přidělen správním rozhodnutím z roku 1990 ( na základě usnesení rady Městského národního výboru v Č. č. 9/90 ). Soud prvního stupně vyčerpal všechny dostupné prostředky k zjištění pobytu žalované. To je patrno mimo jiné i ze závěrů opakovaných poštovních relací. Soud přikročil v souladu s § 45 o.s.ř. rovněž k pokusu o doručení zásilky prostřednictvím orgánů justiční stráže. Z obsahu relace na č.l. 26 je však patrno, že žalovaná nebyla v místě svého bydliště zastižena a na uvedené adrese se nezdržuje.
Za této situace nelze přisvědčit tvrzením dovolatelky, že by byla zkrácena na svých procesních, resp. ústavněprávně zaručených právech na spravedlivý proces tak, že došlo k vadě postupu soudu při doručování písemností. Naopak lze uzavřít - v souladu se závěry odvolacího soudu - že v daném případě byly dány podmínky pro ustanovení opatrovníka soudem ve smyslu § 29 odst. 3 o.s.ř.
Připomíná se, že zákon v ustanovení § 47 o.s.ř. stanoví podmínku pro náhradní doručování tak, že je třeba zásilku, případně uvědomění o jejím uložení, doručit na adresu pobytu adresáta. Neřeší otázku, povýtce technického rázu, zda a jakým způsobem se tak má stát. To lze činit nepochybně i vhozením do společné schránky, resp. otvoru sloužícího k přebírání pošty, všem obyvatelům domu. Co se děje se zásilkou nebo vyrozuměním za hranicí nemovitostí, není věcí doručování. Jde-li o způsob obvyklý a není-li prokázáno, že doručení bylo zmařeno, účinky doručení nastanou.
V této věci bylo dovolání podáno po uplynutí shora uvedené zákonné lhůty dvou měsíců od doručení rozsudku odvolacího soudu. Dovolací soud proto podle § 243 odst. 5 o.s.ř., za použití ustanovení § 218 odst. 1 písm. a) o.s.ř., musel opožděně podané dovolání odmítnout, aniž mohl přistoupit k meritornímu přezkoumání důvodů v dovolání uplatněných.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 o.s.ř. za použití § 224 odst.1 o.s.ř., § 151 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s..ř. Žalovaná neměla v dovolacím řízení úspěch a žalobkyni v souvislosti s podaným dovoláním žádné náklady zřejmě nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 30. října 2002
JUDr. Josef Rakovský, v. r.
předseda senátu