28 Cdo 1901/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana
Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce V. Š., zastoupeného advokátem, proti
žalovaným 1) Č. r. – M. ú. v S., a 2) m. S., oběma zastoupeným advokátkou, o
náklady řízení, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 4 C 62/98, o
dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18.
ledna 2008, č. j. 25 Co 440/2007-676, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Jičíně usnesením ze dne 21. 12. 2006, č. j. 4 C
62/98-644, žalobci uložil povinnost zaplatit prvnímu žalovanému náklady řízení
ve výši 220.122,50,- Kč.
K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 18. 1. 2008,
č. j. 25 Co 440/2007-676, rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že
žalobce je povinen zaplatit prvnímu žalovanému náklady řízení ve výši 56.183,-
Kč (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).
Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání, ve kterém navrhl změnu výroku I.
napadeného rozhodnutí.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po
zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu
oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst.
1 o.s.ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž
není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
Podle § 237 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a
proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno či změněno rozhodnutí
soudu prvního stupně ve věci samé při splnění dalších podmínek zakotvených v
tomto ustanovení.
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení není přípustné,
neboť se nejedná o rozhodnutí ve věci samé a jeho přípustnost není založena ani
ustanovením § 238, § 238a a § 239 o.s.ř., protože rozhodnutí o nákladech řízení
není mezi tam vyjmenovanými rozhodnutími (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu
ČR ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, publikované ve Sbírce soudních
rozhodnutí a stanovisek pod číslem 4, ročník 2003).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího
soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší
soud ČR proto jeho dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, a §
218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, věty
první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobce s
ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení
právo a žalovaným v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. června 2008
JUDr. Josef R a k o v s k ý , v. r.
předseda senátu