USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., ve věci žalobkyně: AQUACONSULT, spol. s r. o., IČO 47536209, se sídlem v Černošicích – Mokropsech, Dr. Jánského 953, zastoupená Mgr. Martinou Krumichovou, advokátkou se sídlem v České Lípě, Rousova 1137/6, proti žalovaným: 1) K. F. a 2) I. F., oba zastoupeni Mgr. Davidem Obenrauchem, advokátem se sídlem v Brně, Kopečná 11/987, o zaplacení 55 384 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 16 C 237/2019, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. března 2025, č. j. 22 Co 204/2024-1172, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 18. 3. 2025, č. j. 22 Co 204/2024-1172, rozsudek Okresního soudu Praha-západ (dále jen „soud prvního stupně) ze dne 16. 5. 2024, č. j. 16 C 237/2019-853, potvrdil v části výroku I, v níž bylo uloženo žalovanému 1) zaplatit žalobkyni 11 296,20 Kč s příslušenstvím a žalované 2) zaplatit žalobkyni 22 397,40 Kč s příslušenstvím, jinak jej v daném výroku změnil tak, že žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl (výrok I rozsudku odvolacího soudu). Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky II až V rozsudku odvolacího soudu).
2. Proti rozsudku odvolacího soudu žalovaní podali dovolání. Byť oznamují, že jeho přípustnost spatřují v řešení otázky, která nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud řešena, nelze z jejich podání, a to ani přihlížeje k jeho obsahu, dovodit žádnou konkrétní otázku procesního nebo hmotného práva, jejíhož řešení by se dovolávali a na jejímž řešení by rozhodnutí odvolacího soudu záviselo.
3. Nejvyšší soud proto podané dovolání, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen – „o. s. ř.“), odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř., neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.
4. Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
5. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jak je tomu i v posuzované věci – viz § 238a o. s. ř.), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části). Má-li být dovolání přípustné proto, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Má-li být dovolání přípustné proto, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena“, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem. Má-li být dovolání přípustné proto, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně“, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva podle dovolatele jde a která rozhodovací praxe dovolacího soudu ocitá se ve vzájemné kolizi. Má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. jen tehdy, je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit. K vymezení přípustnosti dovolání srov. též stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16.
6. Chybějící údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (absence vymezení otázky procesního nebo hmotného práva, o které by dovolatel ohlašoval, že na jejím posouzení rozsudek odvolacího soudu závisel a odvolací soud se při jejím řešení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má být oproti dosavadní judikatuře posouzena jinak), je pak vadou dovolání, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat.
7. Uvedeným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání (které lze uvést toliko po dobu trvání lhůty k dovolání; § 241b odst. 3 věty první o. s. ř.) přitom dovolatelé v posuzovaném případě zjevně nedostáli, neboť ani jeden ze čtyř předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v § 237 o. s. ř. řádně neoznačili. Uvádějí-li, že rozsudek odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky, která nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud řešena, pak ani z obsahu dovolání nelze dovodit, o kterou konkrétní otázku hmotného nebo procesního práva jde. Obsahem dovolání je totiž toliko kritika skutkových závěrů odvolacího soudu či prostý nesouhlas s právním posouzením věci odvolacím soudem (zejména zpochybnění výpočtu množství a ceny od žalujícího provozovatele vodohospodářské infrastruktury čerpané vody /vodného/ a vypuštěných odpadních vod /stočného/). Z uvedeného důvodu shledává Nejvyšší soud podané dovolání neprojednatelným.
8. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. v situaci, kdy dovolání žalovaných 1) a 2) bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
9. Shora citovaná judikatura Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – je dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu na www.usoud.cz. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. 10. 2025
Mgr. Zdeněk Sajdl předseda senátu