28 Cdo 2005/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D. a JUDr. Josefa Rakovského, v právní věci žalobkyně E. C., zastoupené JUDr. Tomášem Holoubkem, advokátem se sídlem Praha 3, Sudoměřská 10, proti žalovanému J. D., zastoupenému JUDr. Ing. Pavlem Habětínem, advokátem se sídlem Praha 6 – Suchdol, Výhledské náměstí 1016, o zaplacení částky 240 000 Kč s příslušenstvím, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2010, č. j. 30 Co 179/2010 – 242, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náklady dovolacího řízení ve výši 12 360 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Ing. Pavla Habětína, advokáta se sídlem Praha 6 – Suchdol, Výhledské náměstí 1016.
Odůvodnění (§ 243c odst. 2 o.s.ř.):
Žalobkyně (dále jen „dovolatelka“) řádně zastoupená advokátem podala dne 3. 3. 2011 včasné dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2010, č. j. 30 Co 179/2010 – 242, kterým odvolací soud potvrdil rozsudek Okresního soudu Praha – západ ze dne 13. 11. 2009, č. j. 10 C 37/2008-154. Dovolatelka neuvedla, v čem spatřuje přípustnost dovolání. Napadené rozhodnutí dle jejího názoru spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.]. Dovolatelka ve svém dovolání především namítala, že jí žalovaný nepředal potvrzení o převzetí objednávky předmětného díla a provedené dílo řádně nevyúčtoval, přičemž k tomuto vyúčtování ani nebyl soudy vyzván.
Dále dovolatelka uvedla, že cena předmětného díla určena znalcem neodpovídá skutečným nákladům na provedení tohoto díla. Dle vyjádření žalovaného je přiměřená cena za provedení předmětného díla určená znalcem o cca. 400 000,- Kč vyšší než částka, kterou mu dovolatelka uhradila, nemohl se tudíž na její úkor bezdůvodně obohatit. Vydání potvrzení o převzetí objednávky nemá dle žalovaného žádný vliv na existenci nebo platnost smlouvy o dílo. Jelikož v posuzované věci dovolání směřuje proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu, může být shledáno přípustným jen při splnění předpokladů uvedených v § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., tedy pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má podle § 237 odst. 3 o.s.ř. po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží. Jinak řečeno, přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. může být založena výhradně dovolacím důvodem podle § 241a odst. 2 písm. b), tj. pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a naopak je vyloučeno, aby přípustnost dovolání byla založena uplatněním dovolacího důvodu mířícího proti skutkovým zjištěním (§ 241a odst. 3 o.s.ř.) nebo namítanou vadou řízení [§ 241a odst. 2 písm. b)], což však dovolatelka přehlíží, když podstatou jejího dovolání je polemika s výši přiměřené ceny za dílo provedené žalovaným, tedy právě se skutkovým zjištěním, resp. se způsobem, jakým soudy nižších stupňů k tomuto skutkovému zjištění dospěly.
Nad rámec je možno uvést, že podle ustanovení § 132 o.s.ř. soud hodnotí důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Hodnocením důkazů se rozumí myšlenková činnost soudu, kterou je provedeným důkazům přisuzována hodnota závažnosti (důležitosti) pro rozhodnutí, hodnota zákonnosti a posléze hodnota pravdivosti.
Pro hodnocení důkazů z hlediska jejich pravdivosti (věrohodnosti) zákon nepředepisuje formální postup a ani neurčuje váhu jednotlivých důkazů tím, že by některým důkazům přiznával vyšší pravdivostní hodnotu, nebo naopak určitým důkazním prostředkům důkazní sílu zcela nebo zčásti odpíral. Na rozdíl od tzv. legální (formální) důkazní teorie, která - důsledně vzato - znamenala zmechanizování procesu hodnocení důkazů, neboť předem stanovila jejich hierarchii a způsob hodnocení, ponechává ustanovení § 132 o.s.ř.
postup při hodnocení důkazů úvaze soudu. Z popsané zásady volného hodnocení důkazů, jež je projevem ústavního principu nezávislosti soudů podle čl. 82 Ústavy ČR a součástí práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práva a svobod, přitom vyplývá, že dovolací soud nemůže předepisovat soudům nižších stupňů pravidla, z nichž by měly při hodnocení důkazů vycházet (srov. Drápal, L., Bureš, a kol. Občanský soudní řád I. Komentář, 1. vydání, C. H. Beck v Praze r. 2009, s. 913 an.).
Pro úplnost dovolací soud uvádí, že právě u soudu prvního stupně se v plném rozsahu uplatní zásada ústnosti a bezprostřednosti ovládající občanské soudní řízení. Jsou to také soudy prvního stupně, které originálním způsobem provádí hodnocení důkazů. Pokud proto soudy nižších stupňů po provedení důkazů, tedy především na základě znaleckého posudku, dospěly k závěru, že přiměřená cena za dílo provedené žalobcem leží mezi 2 314 900,- Kč a 2 398 300,- Kč, není na dovolacím soudu, aby přezkoumával provedený znalecký posudek a z něho plynoucí závěry ohledně výše přiměřené ceny, protože by tím soudům nižších stupňů předepisoval, jak mají prováděné důkazy hodnotit.
Stejně tak nemůže dovolací soud nižším soudům předepisovat, jaké konkrétní důkazy mají k zjištění tohoto skutkového zjištění provést, tedy ani jim nařídit, aby žalovanému uložili vyúčtovat předmětné dílo. K námitce dovolatelky, že jí žalovaný nepředal potvrzení o převzetí objednávky předmětného díla, dovolací soud uvádí, že potvrzení vydané podle § 632 obč. zák. je jen písemným osvědčením o již uzavřené smlouvě. Jinak řečeno, účelem písemného potvrzení je toliko umožnit objednateli, aby byl schopen prokázat, co je obsahem uzavřené smlouvy, přičemž však vydání tohoto potvrzení nemá žádný vliv na platnost či obsah této smlouvy, tedy ani na dohodnutou cenu či hodnotu provedeného díla (srov. Švestka, J., Spáčil., J., Škárová., M., Hulmák., M., Občanský zákoník II.
Komentář, 1. vydání, C. H. Beck v Praze 2008, str. 1645). Z důvodů shora uvedených dovolací soud dospěl k závěru o nepřípustnosti dovolání. Vycházeje z toho, že obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání dovolatelky jsou účastníkům známy a jsou součástí procesního spisu vedeného soudem prvního stupně, dovolání podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.
s. ř.
Dovolatelce, jejíž dovolání bylo odmítnuto, uložil dovolací soud povinnost zaplatit žalovanému účelně vynaložené náklady, které mu vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady se sestávají z odměny advokáta ve výši 10 000,- Kč (§ 10 odst. 3, § 3 odst. 1 bod 5, § 15, § 14, § 18 odst. 1 věta první vyhlášky č. 484/2000 Sb.) a z paušální částky náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (§ 2 odst. 1, § 13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), vše zvýšeno o DPH ve výši 20 %. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti byly stanoveny podle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.