28 Cdo 2075/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského ve věci žalobce: DRUŽBA, stavební bytové družstvo, IČ: 000 47 708, se sídlem v Brně, Kapucínské nám. 6, zast. JUDr. Jiřím Juříčkem, advokátem se sídlem v Brně, Údolní 5, proti žalovanému: statutární město Brno, IČ: 449 92 785, se sídlem v Brně, Dominikánské náměstí 1, o zaplacení částky 38.355,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 115 C 196/2012, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. února 2014, č. j. 15 Co 348/2013-111, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalovaný podal dovolání proti shora označenému rozsudku Krajského soudu v Brně, jímž tento soud potvrdil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 12. června 2013, č. j. 115 C 196/2012-87, ve výrocích I a III, jimž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci částku 38.355,- Kč oproti odevzdání id. 19191/19814 pozemku p. č. 2055 zastavěná plocha a nádvoří o výměře 396 m2, zapsaného na LV č. 1812 pro obec B. a k. ú. S. L. (výrok I) a současně jím bylo rozhodnuto o nákladech řízení (výrok III). Nejvyšší soud jako soud dovolací postupoval v dovolacím řízení podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“. Shledal, že dovolání není přípustné. Přípustnost dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, jímž se odvolací řízení končí, stanoví § 237 o. s. ř. Podle § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. „dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v § 120 odst. 2; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží“. Dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění v částce 38.355,- Kč, jež nepřesahuje zákonem stanovený limit 50.000,- Kč, ve věci, v níž očividně nejde o vztah mezi spotřebiteli ani o vztah pracovněprávní ani o věc uvedenou v § 120 odst. 2 o. s. ř. Okolnost, že dovolateli rozsudkem uložená povinnost je případně podmíněna vzájemným plněním druhé strany, při posouzení přípustnosti dovolání z hlediska ust. § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. významná není (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2006, sp. zn. 33 Odo 1495/2006, uveřejněné pod č. 68/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; shodně též usnesení ze dne 3. dubna 2014, sp. zn. 28 Cdo 355/2014). Proto Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věty první o. s. ř.), nepřípustné dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.). O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 části věty před středníkem a § 146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobci, který by jinak měl na jejich náhradu řízení zásadně právo, v tomto řízení náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 5. srpna 2014
Mgr. Petr Kraus předseda senátu