28 Cdo 2117/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa
Rakovského a soudců JUDr. Ivy Brožové a JUDr.Ludvíka Davida, CSc., v právní
věci žalobců A/ K. P., B/ J. P., C/ Z. P., D/ J. P., a E/ H. Ž.,
zastoupených advokátkou, proti žalovanému P. f. Č. r., o náhradu za mrtvý
inventář, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp.zn. 3 C 5/2004, o
dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích -
pobočka v Táboře - ze dne 14.4.2005, čj. 15 Co 131/2005-516, takto :
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobou, opírající se o ustanovení § 20 zákona č. 229/1991 Sb., o
úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, (dále jen
„zákon o půdě“), se žalobci domáhali náhrady za inventář bývalé pily a
bednárny. Soud prvního stupně rozhodoval ve věci vícekrát; nejprve žalobu
zamítl proto, že inventář nespadá pod působnost zákona o půdě, a po zrušení
tohoto rozsudku v odvolacím řízení, v němž mu bylo uloženo zkoumat, zda část
inventáře nesloužila rovněž lesní výrobě, znovu žalobu zamítl, tentokrát proto,
že nárok byl uplatněn opožděně. Odvolací soud tento rozsudek potvrdil proto, že
dle jeho názoru nebyli tehdy žalovaní P. f. Č. r. (dále jen „P. f.“) a
Dřevozpracující družstvo L. ve věci pasivně legitimováni. Jinými hledisky se
proto nezabýval. Rozsudek odvolacího soudu byl v dovolacím řízení zrušen ve
vztahu k žalovanému P. f. rozsudkem Nejvyššího soudu, stejně jako příslušný
výrok soudu prvního stupně. Dovolací soud dospěl k závěru, že je třeba
zkoumat, která právnická osoba předmětný inventář převzala a kdo je jejím
právním nástupcem s tím, že pokud by takto nebylo možno povinnou osobu
zjistit, přicházela by v úvahu pasivní věcná legitimace Pozemkového fondu podle
§ 20 odst. 2 zákona o půdě. Ve vztahu k žalovanému Dřevozpracujícímu družstvu
L. dovolání zamítl.
V následném řízení provedl Okresní soud v Pelhřimově pečlivé dokazování
o převzetí předmětného inventáře, a zjistil, že byl převzat podnikem S. l. a
s., jejichž právním nástupcem se stal po řadě reorganizačních změn podnik L. Č.
r., s.p. Soud proto žalobu opětovně zamítl rozsudkem ze dne 29.11.2004, čj. 3 C
5/2004-493, když dospěl k závěru, že povinná osoba je známa a není proto důvod
pro aplikaci § 20 odst. 2 zákona o půdě; podle něj totiž náhradu inventáře
poskytuje P. f. jen v případě, kdy povinná soba není známa.
V odvolacím řízení Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v
Táboře- rozsudek soudu prvního stupně potvrdil svým rozsudkem ze dne
14.4.2005, čj. 15 Co 131/2002-516. Za správná považoval skutková zjištění soudu
prvního stupně i právní závěry z nich vyvozené. Námitky dovolatelů, že po
převzetí inventáře podnikem Státní lesy a statky došlo k zániku nástupnické
organizace bez likvidace, považoval za nedůvodné. Dovodil, že v takovém případě
zpravidla dochází k přechodu práv na nástupnickou organizaci, jak se také stalo
v daném případě.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož
přípustnost dovozují z ustanovení § 237 odst. 1 písm.c) o.s.ř. a opírají je o
dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm.a) a b) o.s.ř. Vadu řízení spatřují v
tom, že rozhodnutí odvolacího soudu je nepřezkoumatelné, a nesprávné právní
posouzení věci shledávají v závěrech soudu, že právní nástupnictví právnické
osoby, jež inventář převzala, bylo prokázáno; žalobcům toto nástupnictví
nemohlo být zřejmé, protože původní podnik Č. s. l. , n.p., zanikl rovněž bez
likvidace. Je proto třeba aplikovat § 20 odst. 2 zákona o půdě a dovodit
pasivní legitimaci P. f. Dovolatelé navrhli, aby rozsudky soudů obou stupňů
byly zrušeny.
Žalovaný podal k dovolání své vyjádření, v němž upozorňuje na to, že
sami dovolatelé uvádějí, že předmětný inventář byl začleněn do majetkové
podstaty Č. s. l. Pokud organizace zanikne bez likvidace, neznamená to, že nemá
právního nástupce. Postoj žalobců si vysvětlují tím, že neuplatnili v zákonných
lhůtách svůj nárok, a to ani u P. f., takže došlo k prekluzi nároku. Dovolání
proto shledává bezdůvodným.
Dovolání splňuje formální náležitosti stanovené občanským soudním
řádem (o.s.ř.), není však přípustné podle § 237 odst. 1 písm.a) a b), protože
rozsudkem odvolacího soudu byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým
tento soud rozhodl stejně jako dřívějšími rozsudky - totiž žalobu zamítl.
Dovolací soud dospěl k závěru, že není dána ani přípustnost dovolání podle §
237 odst. 1 písm.c) o.s.ř., protože rozsudek odvolacího soudu není po právní
stránce zásadně významný. Otázka, kterou dovolací soud považoval ve svém
předchozím rozsudku za potřebnou řešit, tj. která právnická osoba převzala
předmětný inventář, byla dostatečně jasně soudem vyložena na základě podrobného
skutkového zjištění, a stejně tak i otázka právního nástupnictví po této
právnické osobě. Závěry soudu jsou nejsou v rozporu s hmotným právem a
odpovídají běžné judikatuře soudů, které v obdobných případech vycházejí z
nesporné pasivní věcné legitimace L. Č. r., s.p.
Protože tedy dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání není přípustné
ani podle
§ 237 odst. 1 písm.c) o.s.ř., postupoval podle § 243b odst. 5 a § 118 písm.c)
o.s.ř. a dovolání odmítl.
Výrok o nákladech řízení vychází z toho, že žalovanému, který měl v
dovolacím řízení úspěch, prokazatelné náklady tohoto řízení nevznikly( § 243b
odst. 5, § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. února 2006
JUDr. Josef R a k o v s k ý , v.r.
předseda senátu