28 Cdo 2120/2001
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl o dovolání České republiky – vojenské správy, zastoupené
Vojenským úřadem pro právní zastupování, 160 72 Praha 6, Náměstí Svobody 471,
proti rozsudku Krajského soudu v Praze z 30.1.2001, sp.zn. 23 Co 616/2000,
vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp.zn. 7 C 98/92
(žalobců 1. B. M. a 2. J. V. proti žalované České republice – vojenské správě,
zastoupené Vojenským úřadem pro právní zastoupení, o uzavření dohody o vydání
věcí), takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o
dovolání.
O žalobě žalobců, jež byla podána u soudu 30.3.1992, rozhodl posléze Okresní
soud v Příbrami rozsudkem z 30.8.2000, čj. 7 C 98/92-158, jímž bylo žalovanému
státu – vojenské správě uloženo uzavřít se žalobci do 15 dnů od právní moci
rozsudku dohodu o vydání pozemků parc. č. 464/63, parc. č. 463/68 a parc. č.
463/70 v katastrálním území R., a to dvěma ideálními třetinami žalobkyni B. M.
a jednou ideální třetinou žalobci J. V. Bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků
řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobcům i žalované bylo uloženo
zaplatit na účet Okresního soudu v Příbrami každý z nich 622,40 Kč do 3 dnů od
právní moci rozsudku.
O odvolání žalovaného státu – vojenské správy bylo rozhodnuto Krajským soudem v
Praze rozsudkem z 30.1.2001, sp.zn. 23 Co 616/2000. Rozsudek soudu prvního
stupně byl rozsudkem odvolacího soudu potvrzen. Žalovanému státu – vojenské
správě bylo uloženo zaplatit žalobcům na náhradu nákladů řízení 3.750,- Kč do 3
dnů od právní moci rozsudku. Výrokem rozsudku odvolacího soudu bylo připuštěno
dovolání proti tomuto rozsudku odvolacího soudu.
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen zástupcům účastníků řízení 1.3.2001 a
2.3.2001, dnem 2.3.2001 nabyl tento rozsudek právní moci a dovolání ze strany
České republiky – vojenské správy bylo podáno předáním na poště dne 17.4.2001 k
doručení Okresnímu soudu v Příbrami.
Dovolávající se stát – vojenská správa navrhoval ve svém dovolání, aby rozsudek
odvolacího soudu byl zrušen a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Co do
přípustnosti dovolání bylo poukazováno na to, že odvolací soud výrokem svého
rozsudku připustil dovolání proti tomuto svému rozsudku. Jako dovolací důvod
bylo uplatňováno, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním
posouzení věci.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení dvanácté
části, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., podle něhož se dovolání
proti rozsudkům odvolacího soudu, podaná před nabytím účinnosti uvedeného
zákona anebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů,
projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů (tj.
zejména podle ustanovení občanského soudního řádu – zákona č. 99/1963 Sb. ve
znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.).
Také v bodu 15 uvedených přechodných ustanovení zákona č. 30/2000 Sb. je
uloženo odvolacím soudům projednat odvolání proti rozsudkům soudů prvního
stupně, vydaným před účinností uvedeného zákona, a rozhodnout o nich podle
dosavadních právních předpisů.
Tato přechodná ustanovení jsou ustanoveními kogentními a bylo nutno podle nich
v daném případě postupovat i v řízení dovolacím.
Úprava dovolání byla v občanském soudním řádu ve znění před novelizací zákonem
č. 30/2000 Sb. obsažena v ustanoveních § 236 až § 243d. Podávání dovolání bylo
upraveno v ustanoveních § 240 a § 241 téhož právního předpisu.
Podle ustanovení § 240 odst. 1 občanského soudního řádu (ve znění před
novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.) mohl účastník řízení podat dovolání do
jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu, a to u soudu, který
rozhodoval v prvním stupni.
Jestliže tedy v daném případě nabyl rozsudek odvolacího soudu právní moci
(doručením účastníkům řízení) dne 2.3.2001 a dovolání ze strany žalovaného
účastníka řízení bylo podáno 17.4.2001, stalo se tak po uplynutí jednoměsíční
lhůty k podání dovolání, stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu (v
již citovaném znění).
Nezbylo tedy dovolacímu soudu než přikročit k odmítnutí dovolání podle
ustanovení § 243d odst. 4 a § 218 odst. 2 písm. a/ občanského soudního řádu (ve
znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.), a to jako dovolání opožděného.
Dovolatel nebyl v řízení o dovolání úspěšný a žalobcům v řízení o dovolání
náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského
soudního řádu.
V Brně dne 18. prosince 2001
JUDr. Milan P o k o r n ý , CSc., v.r.
předseda senátu