28 Cdo 2125/2007
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana
Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce B. d. P. 7, zastoupeného advokátem, proti
žalovanému B. d. C., zastoupeného advokátem, o určení vlastnického práva,
vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 36 Cm 274/2000, o dovolání
žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 3. 2006, č.j. 11
Cmo 307/2005-77, takto:
I. Dovolání žalovaného proti potvrzujícímu výroku II. rozsudku Vrchního soudu v
Praze ze dne 22. 3. 2006, č.j. 11 Cmo 307/2005-77, se odmítá.
II. Dovolání žalovaného proti měnícímu výroku III. rozsudku Vrchního soudu v
Praze ze dne 22. 3. 2006, č.j. 11 Cmo 307/2005-77, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Vrchní soud v Praze svým rozsudkem výše označeným ve výroku II.
potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2004, č.j. 36 Cm
274/2000, ve výroku I., jímž bylo určeno, že žalobce je vlastníkem domu č.p.
331 na pozemku parc.č. 65 v katastrálním území K. Ve výroku II. byl rozsudek
soudu prvního stupně výrokem III. rozsudku odvolacího soudu změněn tak, že bylo
určeno, že žalobce je též vlastníkem pozemku parc. č. 65 o výměře 317 m2 v k.ú.
K. Odvolací soud nepřipustil ve výroku I. svého rozsudku změnu žaloby
spočívající v návrhu na určení, že žalobce je vlastníkem pozemkové parcely č.
66 o výměře 770 m2 v k.ú. K. Žádnému z účastníků nebyla přiznána náhrada
nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Odvolací soud rozhodoval ve věci, v níž se žalobce domáhal žalobou
určení, že je vlastníkem domu č.p. 331 na pozemku parc.č. 65 a pozemku parc.č.
65 v k.ú. K., zapsaných na LV č. 1209 u Katastrálního úřadu P. – m.; s tím, že
se vyčlenil ze žalovaného družstva postupem podle § 29 zákona č. 72/1994 Sb., o
vlastnictví bytů. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně,
že pro posouzení, zda k rozhodnutí o vyčlenění došlo, nemá právní význam
nerozlišení individuálního
a společného členství (manželů) při hlasování. Tato skutečnost mohla mít vliv
na stanovení vypořádacích podílů mezi oběma družstvy. Protože mezi účastníky
nedošlo k jiné dohodě, přešlo okamžikem vzniku, tj. zápisem žalobce do
obchodního rejstříku dnem 27. 6. 1996, na žalobce vlastnictví k předmětné
budově ve smyslu § 29 odst. 3 věty druhé ve spojení s § 29 odst. 1 zákona č.
72/1994 Sb. Odvolací soud (na rozdíl od soudu prvního stupně) určil také
vlastnické právo žalobce k pozemku parc.č. 65, nacházejícího se pod budovou.
Podle § 29 odst. 3 cit. zákona s přechodem vlastnictví k budovám přechází na
nové družstvo, mj. „souhrn majetkových hodnot“ týkajících se těchto budov.
Odvolací soud dovodil, že pod takovou majetkovou hodnotu lze podřadit i
pozemek, na kterém stojí budova přecházející ze zákona do vlastnictví nového
družstva; to samozřejmě za předpokladu, že jejím vlastníkem není subjekt od
obou družstev odlišný.
Proti výrokům II. a III. rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný
dovolání, jehož přípustnost spatřoval v diformitě rozhodnutí nižších instancí i
zásadním právním významu napadeného rozsudku a jehož důvodnost spatřoval v
nesprávném právním posouzení věci odvolacím soudem. Napadal právní posouzení
způsobu vyčlenění žalobce ze stávajícího družstva i skutečnost, že k budově
nebylo zpracováno prohlášení vlastníka a nedošlo tedy ani k převodům jednotek.
Zásadní právní význam napadeného rozsudku shledal žalovaný v tom, že otázka
přechodu vlastnického práva k budově
a případně i zastavěnému pozemku nebyla dosud dovolacím soudem řešena a
odvolací soud vyřešil tuto otázku v rozporu s hmotným právem. Dovolatel žádal,
aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů nižších instancí a věc vrátil soudu
prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce se k dovolání nevyjádřil.
Dovolání bylo podáno ve lhůtě prostřednictvím advokáta (§ 240 odst. 1,
§ 241 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání do výroku II. napadeného rozsudku je otázkou
přípustnosti podle § 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o. s. ř., tedy přípustnosti
pro zásadní právní význam napadeného rozsudku. Dovolání do výroku III. je
přípustné, neboť nižší instance rozhodly v této výrokové části rozsudku o
meritu věci odlišně (§ 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.). Dovolací důvod je
uplatněn podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.
Dovolání je zčásti nepřípustné a zčásti nedůvodné.
Namítá-li dovolatel nesplnění podmínek pro vyčlenění družstva žalobce
ze žalovaného družstva, zejména souhlas dvoutřetinové většiny všech členů
družstva v budově podle ustanovení § 29 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb., je třeba
odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. II Ozn 7/96 (R 14/1997 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek), podle něhož má splnění podmínek pro
vyčlenění družstva zkoumat rejstříkový soud při rozhodování o zápisu družstva
do obchodního rejstříku. Soud v předmětném řízení z takového rozhodnutí v rámci
prejudice vychází (§ 135 odst. 2
o. s. ř.). Odvolací soud navíc při posuzování právních aspektů platnosti
vyčlenění družstva vyšel z úplně zjištěného skutkového základu věci a posoudil
jej správně po právní stránce, včetně potřebného počtu členů při hlasování o
vyčlenění družstva (všichni dosavadní nájemníci bytů v domě) i významu
společného členství manželů. K vyčlenění družstva z dosavadního tedy došlo v
souladu s § 29 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb. s tím nepochybným právním
důsledkem, že na žalobce přešlo – neboť nedošlo k dohodě družstev – podle § 29
odst. 3 cit. zák. vlastnictví k předmětnému domu s byty v nájmu členů
vyčleněného družstva (a následně lze učinit prohlášení vlastníka budovy s
popisem bytových jednotek).
Dovolání žalovaného do potvrzujícího výroku II. rozsudku odvolacího
soudu tedy není přípustné, neboť pro věc určující právní otázky byly správně
posouzeny odvolacím soudem a napadený rozsudek nevykazuje v této části
judikatorní přesah
(§ 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o. s. ř.); dovolací soud je proto podle § 243b
odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítá.
Odvolacímu soudu lze přičíst za právního stavu v čase jeho
rozhodování principiální a zcela správné posouzení otázky přechodu domem
zastavěného pozemku spolu v domem ve vlastnictví družstva, nedošlo-li při
vyčlenění družstva k dohodě družstev o přechodu pozemku v rámci vypořádání
družstev podle § 29 odst. 3 zákona č. 72/1994 Sb. Neuvádí-li dále dovolací soud
některé aspekty právního posouzení věci odvolacím soudem, pak na ně nyní pro
stručnost odkazuje.
Otázce přechodu zastavěného pozemku spolu s budovou do vlastnictví
bytového družstva (na vyčleněné družstvo z dosavadního bytového družstva)
zákonodárce nevěnoval dostatečnou pozornost a tím vytvořil nebezpečí
rozštěpeného právního stavu, při němž by budova a zastavěný pozemek měly
odlišné vlastníky. Takový právní stav nepochybně nebyl účelem zákona č. 72/1994
Sb., o vlastnictví bytů.
Při jazykovém výkladu příslušných pasáží ustanovení § 29
odst. 3 zákona č. 72/1994 Sb., případně ještě restriktivně pojatém, by došlo k
důsledkům naznačeným v předchozím odstavci.
Odvolací soud však podle mínění Nejvyššího soudu správně využil
možnosti, kterou dává systematický i teleologický výklad pojmového spojení
„souhrn majetkových hodnot a zdrojů … týkajících se této budovy nebo budov,
popřípadě domu nebo domů“. Obsah citované části druhé věty § 29 odst. 3 zákona
č. 72/1994 Sb. lze po právu interpretovat tak, že do uvedeného souhrnu může
náležet i vlastnické právo k zastavěnému pozemku. V opačném případě by vznikl
či setrvával právní stav, který je sice možný, nikoli však žádoucí, a který by
nedával žádnému ze zúčastněných subjektů potřebnou právní jistotu.
Na žalobce tedy vzhledem k neexistenci dohody mezi družstvy přešlo v
intencích § 29 odst. 3 zákona č. 72/1994 Sb. také vlastnické právo k domem
zastavěnému pozemku parc. č. 65 v katastrálním území K.
Jak je patrno z řečeného, odvolací soud rozhodl též ohledně této
části určovací žaloby správně a Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného,
směřující do měnícího výroku III. odvolacího soudu, zamítá (§ 243b odst. 2 věta
před středníkem o. s. ř.).
Dovolatel nebyl v řízení o dovolání úspěšný a žalobci v tomto řízení
žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle
občanského soudního řádu.
V Brně dne 26. května 2008
JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.
předseda senátu