28 Cdo 2149/2001
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl o dovolání J. G. S., zastoupeného advokátkou, proti
rozsudku Městského soudu v Praze z 21.3.2001, sp.zn. 13 Co 26/2001, vydanému v
právní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp.zn. 15 C 191/95
(žalobce J. G. S., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému Bytovému podniku v
P., státnímu podniku v likvidaci, zastoupenému advokátem, o uzavření dohody o
vydání věcí), takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o
dovolání.
Žalobou, podanou u soudu 30.10.1995, byl uplatněn nárok na uložení povinnosti
žalovaného k uzavření dohody o vydání domu čp. 922 s pozemkem parc. č. 13 v P.
– N. V žalobě bylo uvedeno, že původním vlastníkem těchto nemovitostí byl JUDr.
R. S., který zemřel 6.8.1961; jeho sourozenci byla O. B. a JUDr. O. S.; O. B.
rovněž zemřela a jejím dědicem byl PhDr. R. B.; také po zemřelém JUDr. R. S.
zůstali potomci – JUDr. V. S. a J. S., z nichž již JUDr. V. S. dne 8.1.1997
zemřel, a to bez závěti a bez potomků. Z uváděných příbuzných původního
vlastníka zemřel již také JUDr. O. S. (dne 17.8.1943), jehož synem byl J. S.,
jenž dne 23.9.1998 rovněž zemřel, a jeho dědicem se stal Jan G. S., žalobce v
této právní věci. V žalobě bylo dále uvedeno, že JUDr. R. S. uzavřel dne
2.6.1948 trhovou smlouvu s n.p. S., chemické závody P., na základě níž byl na
uvedený podnik převeden dům čp. 922 a pozemek parc. č. 1284 v P.-N.; tento
převod byl však uskutečněn v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek.
Žalovaný bytový podnik k žalobě uvedl, že má právo hospodaření k nemovitostem,
uvedeným v žalobě, že tyto nemovitosti má ve svém držení a že ohledně nich byla
ze strany oprávněné osoby podána v zákonné lhůtě výzva k vydání nemovitostí.
Nebylo však žalovanému bytovému podniku doloženo postačujícím způsobem splnění
zákonných předpokladů, jež jsou stanoveny pro oprávněné osoby v ustanovení § 3
odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb., ani to, že k převodu nemovitostí na státní
podnik došlo v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek ve smyslu ustanovení § 6
odst. 1 písm. g/ zákona č. 87/1991 Sb.
Soud prvního stupně se seznámil s výsledky řízení o dědictví po zemřelém J. S.,
vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp.zn. 1 D 226/99, konstatoval obsah
listinných dokladů, předložených účastníky řízení a provedl důkaz posudkem
znalce z oboru odhadů nemovitostí.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 z 18.4.2000, čj. 15 C 191/95-94, byla
žaloba žalobce zamítnuta. Žalobci bylo uloženo zaplatit žalovanému na náhradu
nákladů řízení 5.410,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku; žalobci bylo dále
uloženo zaplatit na účet Obvodního soudu pro Prahu 1 9.909,- Kč na náklady
znalečného do 3 dnů od právní moci rozsudku.
V odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně bylo uvedeno, že žalobu žalobce
nepokládá soud prvního stupně za důvodnou. Žalobce považoval soud prvního
stupně za oprávněnou osobu a žalovaný podnik za povinnou osobu ve smyslu
ustanovení zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích; měl také za
to, že výzva k vydání nemovitostí byla tu včas oprávněnou osobou podána. Soud
prvního stupně byl i toho názoru, že smlouva o převodu nemovitostí, uváděných
žalobcem, k níž došlo mezi převádějícím JUDr. R. S. a nabývajícím národním
podnikem S. dne 2.6.1948, byla uzavřena v tísni. Soud prvního stupně však
nedospěl k závěru, že by uvedená smlouva byla uzavřena za nápadně nevýhodných
podmínek, když dohodnutá kupní cena převyšovala tehdy maximálně přípustnou
cenu; tvrzení žalobce o tom, že tu existovala protipohledávka ve výši
6.108.000,- Kč, pocházející ještě ze smlouvy, jež byla uzavřena za války dne
17.6.1944, ale po válce byla prohlášena za neplatnou podle zákona č. 128/1946
Sb., nebylo v řízení před soudem prvního stupně žádným důkazem přesvědčivě
doloženo.
Proto byla žaloba žalobce soudem prvního stupně zamítnuta a o nákladech řízení
bylo rozhodnuto s poukazem na ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu.
O odvolání žalobce proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně rozhodl
Městský soud v Praze rozsudkem z 21.3.2001, sp.zn. 13 Co 26/2001. Tímto
rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen; žalobci
bylo uloženo zaplatit žalovanému bytovému podniku na náhradu nákladů odvolacího
řízení 1.075,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolání žalobce nebylo
shledáno důvodným.
Odvolací soud byl toho názoru, že soud prvního stupně správně zaměřil jím
prováděné dokazování a správně posoudil i otázku tísně a nápadně nevýhodných
podmínek při uzavírání trhové smlouvy z 2.6.1948, uzavřené mezi právním
předchůdcem žalobce a n.p. S. Soud prvního stupně správně vycházel z odborných
údajů, obsažených v posudku znalce z oboru odhadů nemovitostí, který vzhledem k
datu uzavřené trhové smlouvy vycházel z tzv. stopcen podle dříve platného
nařízení předsedy vlády č. 175/1939 Sb. Odvolací soud byl shodného názoru jako
soud prvního stupně, že byla-li cena za převáděné nemovitosti dohodnuta a ve
smlouvě uvedena částkou více než dvojnásobně převyšující maximální cenu podle
uvedeného cenového předpisu, nelze tu rozhodně uvažovat o nápadně nevýhodných
podmínek při uzavírání uvedené smlouvy. Odvolací soud dodával, že z výsledků
provedeného dokazování vyplynulo, že tu došlo z předchozího neplatného převodu
nemovitostí v roce 1944 již k započtení vzájemných pohledávek, a nebylo také
prokázáno, že by kupní cena nebyla právním předchůdcům žalobce vyplacena.
Byl proto rozsudek soudu prvního stupně odvolacím soudem potvrzen a o nákladech
odvolacího řízení bylo rozhodnuto s poukazem na ustanovení § 224 odst. 1 a §
142 odst. 1 občanského soudního řádu.
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátce, která žalobce v řízení
zastupovala, dne 22.5.2001, tímto dnem nabyl rozsudek odvolacího soudu právní
moci a dovolání ze strany žalobce bylo dáno 20.7.2001 na poštu k doručení
Obvodnímu soudu pro Prahu 1.
Dovolatel ve svém dovolání navrhoval, aby dovolací soud zrušil rozsudek
odvolacího soudu a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Co do přípustnosti
dovolání poukazoval dovolatel na to, že rozhodnutí odvolacího soudu má, podle
názoru dovolatele, zásadní právní význam, protože se zabývalo řešením právní
otázky, která se ještě v judikatuře soudů neustálila. Jako dovolací důvod
uváděl dovolatel, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním
posouzení věci.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení dvanácté
části, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., podle něhož se dovolání
proti rozsudkům odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti uvedeného zákona
anebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů,
projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů (tj.
zejména podle občanského soudního řádu – zákona č. 99/1963 Sb. ve znění před
novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.).
Také v bodu 15 přechodných ustanovení zákona č. 30/2000 Sb. je uloženo
odvolacím soudům, aby projednaly odvolání proti rozsudkům soudů prvního stupně,
vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona, a rozhodly o nich podle dosavadních
právních předpisů.
Tato přechodná ustanovení zákona č. 30/2000 Sb. jsou ustanovení kogentní a bylo
třeba podle nich postupovat i v daném případě.
V občanském soudním řádu (v zákoně č. 99/1963 Sb. ve znění před novelizací
zákonem č. 30/2000 Sb.) byla právní úprava dovolání obsažena v ustanoveních §
236 až § 243d. Podávání dovolání bylo upraveno v ustanoveních § 240 a § 241
tohoto právního předpisu.
Podle ustanovení § 240 odst. 1 občanského soudního řádu (ve znění před
novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.) mohl účastník řízení podat dovolání do
jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí, a to u soudu, který rozhodoval v
prvním stupni.
Jestliže tedy v daném případě nabylo rozhodnutí odvolacího soudu právní moci
22.5.2001 a bylo-li dovolání podáno dne 20.7.2001, stalo se tak po uplynutí
jednoměsíční lhůty, jež byla stanovena v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu
(v již citovaném znění).
Přikročil tedy dovolací soud k odmítnutí dovolání podle ustanovení § 243b odst.
4 a § 218 odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu (v již citovaném znění)
jako dovolání opožděného.
Dovolatel nebyl v řízení o dovolání úspěšný a žalovanému v dovolacím řízení
náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského
soudního řádu.
V Brně dne 18. prosince 2001
JUDr. Milan P o k o r n ý , CSc., v.r.
předseda senátu