28 Cdo 2158/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana
Eliáše, Ph.D., ve věci žalobce AGIRA-CREDIT, s. r. o., IČ: 268 62 182, se
sídlem v Ostravě, Mariánské Hory, 28. října 854/258, zastoupeného JUDr. Pavlem
Nastisem, advokátem se sídlem v Ostravě, Moravská Ostrava, Sokolská třída 21,
proti žalovaným 1) DOPS s. r. o., IČ: 455 34 799, se sídlem v Praze 2, Nové
Město, Kateřinská 1541/5, a 2) B. S., oběma zastoupeným JUDr. Ing. Jiřím
Špeldou, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Šafaříkova 666, o zaplacení
192.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 5
C 76/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové
ze dne 12. dubna 2011, č. j. 20 Co 313/2008-221, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným rovným dílem na náhradě
nákladů dovolacího řízení částku 1.140,- Kč k rukám JUDr. Ing. Jiřího Špeldy,
advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Shora označeným rozsudkem Krajský soud v Hradci Králové (dále jen
„odvolací soud“) zamítl návrh žalobce, aby na jeho místo vstoupila do řízení
společnost Ostravská kreditní s.r.o., IČ: 186 18 471 (výrok I). O věci samé pak
rozhodl tak, že potvrdil rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 22. dubna
2008, č.j. 5 C 76/2007-124, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky
192.000,- Kč se specifikovaným příslušenstvím (výrok II), a uložil žalobci
povinnost k náhradě nákladů řízení (výrok III). Návrh žalobce na změnu účastenství na žalující straně podle § 107a
odst. 1 občanského soudního řádu (o. s. ř.) označil odvolací soud za
nepodložený, neboť žalobce soudu neprokázal uzavření smlouvy o postoupení
pohledávky, jíž se v návrhu dovolával. Jelikož se k nařízenému jednání
nedostavil, nemohl být soudem o této své procesní povinnosti ani poučen. Vzhledem k okolnostem případu – nejenom proto, že v této věci jde o návrh již
opakovaný – označil odvolací soud postup žalobce za účelový, směřující k tomu,
aby oddálil vydání pro sebe nepříznivého rozhodnutí. Proti rozsudku odvolacího soudu, výroku I o procesním nástupnictví,
podal žalobce dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázal na ustanovení § 237
odst. 1 písm. c) o. s. ř., co do důvodů měl za to, že řízení je postiženo
vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.) a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§
241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Namítal, že o své povinnosti doložit soudu
postoupení pohledávky nevěděl a k nařízenému jednání soudu se nedostavil, neboť
se již „necítil být žalobcem“. Jako práva neznalý a „právně“ nezastoupený
předpokládal, že soud – jenž mu v tomto směru neposkytl žádné poučení – jeho
návrhu vyhoví. Postup soudu pokládá za „formalistický“, poškozující práva
postupitele i postupníka, a jeho úvahy o účelovosti návrhu má za nepodložené. Navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadený výrok rozsudku, spolu s výroky na
něm závislými zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaní pokládají napadené rozhodnutí odvolacího soudu za správné. Upozorňují na možnou souvislost žalobcova návrhu s jeho povinností k náhradě
nákladů řízení, které se – podle jejich přesvědčení – snaží žalobce přesunem na
jiný subjekt vyhnout. Navrhli, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, případně
zamítl. Dovolání – přípustné podle § 239 odst. 1 písm. b) o. s. ř. – je zjevně
bezdůvodné. Dovolatelem uplatněné námitky nijak nemohou zvrátit správnost závěru
odvolacího soudu, že předpoklady pro vyhovění návrhu žalobce, aby na jeho místo
vstoupil do řízení jiný subjekt, v posuzované věci nebyly splněny. Právní
skutečností, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo
povinnosti účastníka řízení (§ 107a odst. 1 o. s. ř.), může být dozajista i
smlouva o postoupení pohledávky ve smyslu ustanovení § 524 a násl. obč. zák. Soud ovšem návrhu žalobce vyhoví pouze tehdy, je-li prokázáno, že taková právní
skutečnost skutečně nastala (srov. § 107a odst. 2 o. s. ř.).
Rozhodné okolnosti
v tomto směru je povinen tvrdit a prokázat žalobce, jenž také nese nepříznivé
následky vyplývající z toho, že nebudou v řízení zjištěny. Takové okolnosti – prokazující uzavření smlouvy o postoupení pohledávky
– žalobce soudu neprokázal, ba ani je v potřebném rozsahu nevylíčil (postrádá-
li jeho návrh i určité označení postupní smlouvy, podle níž mělo dojít k
přechodu práva na jiný subjekt). O svých procesních právech a povinnostech v
tomto směru nemohl být soudem poučen (srov. § 118a odst. 4 o. s. ř.), jestliže
se k nařízenému jednání odvolacího soudu – ač k němu byl včas a řádně předvolán
– bez omluvy nedostavil. Jelikož ke změně účastenství dochází až rozhodnutím
soudu (právní mocí usnesení, jímž soud návrhu vyhoví – z judikatury Nejvyššího
soudu řešící uvedenou problematiku srov. např. usnesení ze dne 30. 11. 2005,
sp. zn. 29 Odo 47/2005, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek
pod č. 64, ročník 2007), je zjevně bezdůvodnou i výtka dovolatele adresovaná
odvolacímu soud, že již v důsledku podání návrhu se „necítil být žalobcem“,
postoupil-li pohledávku jiné osobě. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věty první
o. s. ř.), zjevně bezdůvodné dovolání odmítl (§ 243b odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst.
5, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 a § 151 odst. 1 o. s. ř., podle nichž je
žalobce coby dovolatel, jehož dovolání bylo odmítnuto, povinen nahradit
žalovaným účelně vynaložené náklady dovolacího řízení, k nimiž na jejich straně
patří odměna advokáta o výsledné výši 650,- Kč (§ 14 odst. 3, § 15, § 18 odst.
1 a § 19a vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů), paušální
náhrada hotových výdajů advokáta v částce 300,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č.
177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a částka 190,- Kč odpovídající 20%
dani z přidané hodnoty z odměny a z náhrad (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), celkem
1.140,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. ledna
2012
Mgr. Petr K r a u s, v.
r.
předseda senátu