28 Cdo 216/2012
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr.
Petra Krause a soudců Mgr. Zdeňka Sajdla a JUDr. Josefa Rakovského, ve věci
žalobkyně S. B., bytem v Bystřici u Benešova, K Líšnu 232, proti žalované České
republice – Ministerstvu spravedlnosti se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o
zaplacení 87.085,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2
pod sp. zn. 22 C 328/2007, o dovolání Mgr. Vladimíra Braška, bytem v Praze 1,
Králodvorská 1085/12 proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. září
2011, č. j. 55 Co 248/2011-131, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání Mgr. V. B. Subjektivní
legitimaci k podání dovolání odvozoval z okolnosti, že mu žalobkyně smlouvou ze
dne 26. 10. 2011 pohledávku uplatněnou v předmětném soudním řízení postoupila.
Podle § 240 odst. 1 věty první občanského soudního řádu (dále jen – „o. s. ř.“)
účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího
soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Dovolání může podat účastník původního řízení nebo jeho právní nástupce z
důvodu univerzální nebo singulární sukcese, vůči němuž je napadené rozhodnutí
ve smyslu § 159a odst. 1 o. s. ř. závazné; to však neplatí, jde-li o právní
nástupnictví, jež by i v předchozích fázích řízení bylo možné založit jen
rozhodnutím podle § 107a o. s. ř. (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský
soudní řád I., II. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 1907).
Pro rozhodnutí o dovolání je totiž rozhodující stav, jaký tu byl v době
vyhlášení napadeného rozhodnutí, přičemž singulární sukcesi podle § 107a o. s.
ř. lze uplatnit nejpozději do vyhlášení rozhodnutí odvolacím soudem. V
dovolacím řízení se pak § 107a o. s. ř. neužije (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
Dovolatel není účastníkem původního řízení. Tvrdí-li, že mu byla postoupena
pohledávka uplatňovaná žalobkyní v posuzovaném řízení, jde o právní
nástupnictví, jež by bylo možné založit pouze rozhodnutím podle § 107a o. s. ř.
Poněvadž takové rozhodnutí v řízení před soudy nižších stupňů vydáno nebylo a
vydáno být ani nemohlo, když k postoupení pohledávky mělo dojít až po vyhlášení
rozsudku odvolacím soudem, není dovolatel k dovolání subjektivně legitimován (§
240 odst. 1 věty první o. s. ř.).
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věty první o. s.
ř.), dovolání podané osobou, která k němu není oprávněna, odmítl (§ 243b odst.
5 věty první, § 218 písm. b/ o. s. ř.).
Právo na náhradu nákladů dovolacího řízení nebylo přiznáno žádnému z
účastníků, neboť dovolatel, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu
nákladů řízení právo a žalované v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené
náklady nevznikly (243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 části
věty před středníkem a § 146 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. února 2012
Mgr. Petr Kraus, v. r.
předseda senátu