28 Cdo 2212/2004
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Ludvíka Davida, CSc. a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Oldřicha
Jehličky, CSc. v právní věci žalobce Obec B., zastoupeného advokátem, proti
žalovanému L. České republiky, s. p., o určení vlastnictví k pozemkům, vedené u
Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp.zn. 9 C 15/2003, o dovolání žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 5. 2004, č. j.
22 Co 567/2004-145, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 5. 2004,
č. j. 22 Co 567/2004-145, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu
řízení.
Krajský soud v Českých Budějovicích změnil k odvolání žalovaného
rozsudkem výše označeným rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 11.
12. 2003, č. j. 9 C 15/2003-109, a to tak, že zamítl návrh na určení, že
žalobce je vlastníkem zemědělských resp. lesních pozemků, zapsaných u
Katastrálního úřadu v Č., detašované pracoviště v K., na listech vlastnictví č.
60, 3, 10 pro katastrální území S. u B., V. a Z. u O. (podrobnější identifikace
viz výrok rozsudku). Na rozdíl od soudu prvního stupně, jenž považoval listiny
předložené žalobcem za dostatečný důkaz prokazující stav srovnatelný s přídělem
pozemků ve smyslu § 2a zákona č. 172/1991 Sb., odvolací soud akcentoval
rozhodnutí ministerstva zemědělství z 19. 7. 1948, podle něhož došlo k přídělu
pozemků Lesnímu družstvu zemědělců-osídlenců S. Žalobce neprokázal podle
odvolacího soudu existenci jiného přídělu předmětných pozemků a pozdější vzdání
se přídělu Lesním družstvem, byť ve prospěch žalobce, neznamenalo samo o sobě
nabytí vlastnictví nemovitostí žalobcem. Ten byl také v řízení, jako neúspěšná
strana, zavázán k náhradě nákladů, vzniklých žalovanému před soudy obou stupňů.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítl, že
lesní družstva osídlenců se většinou vůbec neustavila a jejich tzv. dobrovolná
likvidace, provázená vzdáním se přídělu lesních pozemků, jen deklarovala stav,
při němž na pozemcích fakticky hospodařily a dříve či později je formálně
převzaly obce. Žalobce proto podle vlastního právního názoru dostál požadavkům
zákona, pokud jde o přechod pozemků do obecního vlastnictví, a navrhl, aby
dovolací soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu
řízení.
Žalovaný žádal ve svém vyjádření, aby dovolání žalobce nebylo
vyhověno.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání podala ve lhůtě
k němu subjektivně oprávněná právnická osoba, zastoupená advokátem (§ 240
odst.1, § 241 odst. 1 občanského soudního řádu – dále „o. s. ř.“). Dovolání
bylo přípustné podle § 237 odst.1 písm. a/ o. s. ř. a uplatněný dovolací důvod
obsahově odpovídal zákonnému dovolacímu důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.
s. ř., podle něhož se lze dovolat v případě, že napadené rozhodnutí spočívá na
nesprávném právním posouzení věci.
Dovolání je důvodné.
Ještě před vlastním právním posouzením věci považuje dovolací soud za
žádoucí rekapitulovat časový sled vydání těch listin čtených k důkazu, jež
považuje ve věci za relevantní; jsou jimi
- rozhodnutí Ministerstva zemědělství ČR ze dne 19. 7. 1948, kterým byly
mj. předmětné pozemky přiděleny Lesnímu družstvu zemědělců-osídlenců S.;
- oznámení ze schůze Místního národního výboru v S. – sídlo B. ze dne
22. 12. 1948, podle něhož se všichni osídlenci usnesli „založiti obecní lesní
družstvo“ a současně se „všichni vzdali družstva“ ve prospěch obce, která měla
převzít jeho „řádné vedení“; podobně se pak členové družstva „zřekli přídělu“
pozemků i v zápise ze dne 10. 3. 1949, pořízeném v kanceláři „lesní správy
lesního společenstva“ v K.;
- zápis z 31. 12. 1948 vyhotovený Národním pozemkovým fondem, podle
něhož přídělce - obec (zkratka MNV přeškrtnuta) S. - přejímá konfiskované (a v
zápise rámcově identifikované) lesní pozemky v k. ú. S., V. a Z. (podle
zjištění nižších instancí shodné s předmětnými); následovat měla přídělová
listina, aby mohlo dojít ke vkladu vlastnického práva do pozemkové knihy;
- sdělení Národního pozemkového fondu ze dne 15. 3. 1949 ministerstvu
zemědělství, že fond provedl revizi hospodaření lesních družstev osídlenců s
tím, že v příloze sdělení je v rámci kraje Č. uvedeno družstvo v S. mezi těmi,
která mají být zrušena a pozemky mají být přiděleny obci S., jež na nich již
hospodaří;
- dopis Národního pozemkového fondu z 23. 7. 1949 Místnímu národnímu
výboru ve V., že stav pozemkové držby v obci je konečný a že fond ukončil
veškeré práce, předcházející přídělu pozemků;
- „důvěrný“ přípis ze dne 28. 7. 1949 Ministerstva zemědělství ČR Svazu
lesních společenstev v P., že lesní družstva zemědělců-osídlenců, pokud byla
ustavena, v lesech nehospodaří a nejeví o to zájem, přičemž hospodaření je v
rukou obcí; navrhuje se proto Svazu likvidace těchto družstev.
Zákon č. 172/1991 Sb. o přechodu některých věcí z majetku České
republiky do vlastnictví obcí doznal změny zákonem č. 114/2000 Sb., a to mj.
vložením ustanovení § 2a, upravujícího další případy přechodu nemovitostí do
vlastnictví obcí ke dni 1. 7. 2000. Účelem tohoto ustanovení je též umožnit
přechod nemovitosti ve vlastnictví ČR do vlastnictví obce s ohledem na takový
stav v dřívějším období, kdy byl schválen pro obec jako přídělce přídělový plán
(§ 2a odst. 1 písm. b/ cit. zák.), ale k přídělu – nebo k vydání přídělového
plánu – došlo až po 31. 12. 1949 nebo k obojímu dokonce nedošlo vůbec (viz
odst. 2 posledně zmíněného ustanovení). Další citovanou novelou připojené
ustanovení § 2b pak činí obce oprávněnými k nabytí vlastnictví v těch
případech, kdy se podílely na vlastnictví lesních družstev k nemovitostem.
Takto doplněná ustanovení zákona č. 172/1991 Sb. nepochybně směřují k
nabytí nemovitostí obcemi i tehdy, kdy, byť bez některých formálních podkladů,
obce na zemědělských resp. lesních pozemcích do zániku obecní samosprávy (31.
12. 1949) hospodařily. V nyní přezkoumávané věci lze tedy rozhodné skutkové
okolnosti posuzovat souhrnně jako stav secundum et intra legem, nikoli praeter
legem; oporou je tu především ustanovení § 2a odst. 2 zákona č. 172/1991 Sb. ve
znění novely č. 114/2000 Sb. Aplikace citovaných předpisů je namístě tím spíše,
že žalující obcí (jejím právním předchůdcem) byly pozemky dne 31. 12. 1948
převzaty, aniž by došlo k bezprostřední újmě Lesnímu družstvu zemědělců-
osídlenců – to totiž, jak vyplývá z důkazů zde shrnutých pro dobu před uvedeným
datem, nebylo ani řádně jako tehdejší subjekt práva založeno (ustavením
řídících či kontrolních orgánů, zápisem do rejstříku družstev). Ale i v případě
presumpce vzniku družstva by důsledky nebyly jiné: nebylo by možno opomenout
vzdání se přídělu pozemků jeho členy (ve prospěch obce). Toto právní jednání
akceptuje i současná judikatura (srov. R 41/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek) a jeho relevance se dá dovodit i z ustanovení § 5 odst. 2 dekretu
presidenta republiky č. 28/1945 Sb. (o osídlení zemědělské půdy tam
vyjmenovaných nepřátel státu) o přípustnosti dispozice přídělce s přidělenou
půdou.
Předmětné pozemky tedy přešly ke dni 1. 7. 2000 do vlastnictví
žalobce; z důkazních zjištění nižších instancí lze učinit i závěr, že se tato
právní skutečnost vztahuje na pozemky ve všech vyjmenovaných katastrálních
územích.
Dovolací soud proto napadený rozsudek zrušil a věc vrátil podle §
243b odst. 2, odst. 3 věty první o. s. ř. odvolacímu soudu k dalšímu řízení. V
tomto řízení, v němž bude nižší instance vázána právním názorem dovolacího
soudu, se rozhodne též o nákladech dovolacího řízení.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského
soudního řádu.
V Brně dne 26. října 2004
JUDr. Ludvík D a v i d , CSc., v.r.
předseda senátu