28 Cdo 2215/2000
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oldřicha Jehličky
CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Milana Pokorného CSc., o
dovolání V. N., zast. advokátem proti rozsudku Krajského soudu v Brně z
1.9.1998 sp.zn. 19 Co 796/98 ( v právní věci žalobce V. N., zast. advokátem
proti žalovanému J. K., zast. advokátem o určení části darovací smlouvy,
vedené pod sp.zn. 4 C 105/98 Okresního soudu v Prostějově), takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 1. září 1998 pod č. j. 4
C 105/98-91 bylo vysloveno, že darovací smlouva ze dne 15. července 1965,
sepsaná na Státním notářství v Prostějově pod č.j. 3 N 393/65, registrovaná
dne 7.9.1965, pod č. registračním 462/66, uzavřená mezi F. N., jako dárcem, a
A. H. jako obdarovanou, se zrušuje, a to v části kterou byly darovány pozemky
p.č. 170,172, 173, 855, 857, 858, 859, 860, 861, 862, 863, 864, 865, 866, 867,
868, 869, 877, 891, 893, 955, 1015, 1019, 1024, 1026, polovina p.č. 1025, vše v
k.ú. D.
Žalovaný byl uznán povinným nahradit žalobci na nákladech řízení 3.335
Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku na účet právního zástupce žalobce.
Na odvolání žalovaného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 24. května
2000 pod č.j. 19 Co 796/98-106 rozsudek soudu prvního stupně na napadené části
tak změnil, že zamítl návrh, aby darovací smlouva ze dne 15.7.1965, sepsaná na
Státním notářství v Prostějově pod č.j. 3 N 393/65, registrovaná dne 7.9.1965
pod č. reg. 462/66, uzavřená mezi F. N. jako dárcem a A. H. jako obdarovanou,
byla zrušena a to v části kterou byly darovány pozemky parc. č. 170, 172, 173,
855, 857, 858, 859, 860, 861, 862, 863, 864, 865, 866, 867, 868, 869, 877, 891,
893, 955, 1015, 1019, 1024, 1026, a polovina parc. č. 1025, to vše v k.ú. D.
Krajský soud dále ve výroku o nákladech řízení rozsudek soudu prvního
stupně tak změnil, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech
řízení částku 2.185 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního
zástupce. Současně krajský soud žalobce uznal povinným zaplatit žalovanému na
nákladech odvolacího řízení 1.150 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a to
k rukám právního zástupce žalovaného.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání žalobce ; domáhal se
jeho zrušení na tom základě, že odvolací soud rozhodl na základě nesprávného
právního posouzení věci a že - se zřetelem k dovolatelem uvedeným důvodům -
došlo k nesprávnému zhodnocení v řízení na základě dokazování zjištěných
skutečností.
Dovolací soud zjistil, že dovolání bylo podáno včas a osobami k tomu
oprávněnými - účastníkem, řádně zastoupeným advokátem ( § 240 odst. 1 o.s.ř. ,
§ 241 odst. 1 o.s.ř. ). Přípustnost dovolání vyplývá z ustanovení § 238 odst. 1
písm. a/ o.s.ř. Dovolání obsahuje dostatečné údaje o dovolacím důvodu, jímž je,
že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( § 241 odst. 3
písm. d/ o.s.ř. ).
Dovolací soud proto přezkoumal napadené rozhodnutí, avšak shledal, že
dovolání není důvodné.
Podle § 8 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů
lze v případě, že vlastník pozemku daroval v tísni své pozemky fyzické osobě
rozhodnout na návrh oprávněné osoby o zrušení smlouvy v té části, kterou byly
pozemky darovány nebo bezúplatně převedeny fyzické osobě. Tento případ, který
má na zřeteli ustanovení písm. a) cit. § 8 odst. 4 zákona je dovolatelem uváděn
jako důvod, pro který by mělo být žalobě vyhověno.
Odvolací soud na základě provedeného dokazování nezjistil, že by
právnímu úkonu F. N. předcházela taková situace, kterou by bylo možné hodnotit
jako tíseň. Odvolací soud velmi podrobně vysvětlil, proč zjištěné skutečnosti
za tíseň nepovažuje. Zabýval se všemi námitkami, které žalobce vznesl v řízení
před okresním a krajským soudem a které nyní opakovaně uplatňuje v dovolání.
V dovolacím řízení není dovolací soud oprávněn přezkoumávat výsledky
hodnocení důkazů, k nimž dospěly prvostupňový, popřípadě odvolací soud. Ke
skutkovému základu projednávané věci by bylo možné vyjádřit stanovisko
dovolacího soudu jen v tom případě, kdyby rozhodnutí odvolacího soudu vycházelo
ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném
dokazování ( § 241 odst. 3 písm. c/ o.s.ř. ). O takový případ se však nejedná,
protože odvolací soud, který správně vyšel ze skutečností zjištěných soudem
prvního stupně, obsažených ve spise, i na základě doplněného dokazování
výslechem žalobce dospěl k přesvědčení, že z tohoto skutkového stavu věci,
zjištěného soudem prvního stupně, byl vyvozen nesprávný právní závěr. Na
podrobné odůvodnění, proč se v souzené věci nejednalo o tíseň, dovolací soud
poukazuje.
Nejsou tedy splněny podmínky ustanovení § 8 odst. 4 zák. č. 229/1991 Sb. ve
znění pozdějších předpisů, nezbytné tomu, aby bylo možné darovací smlouvu
zrušit.
Dovolací soud proto dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je
správné a podle ustanovení § 243b odst. 1 o.s.ř. dovolání zamítl.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4 o.s.ř. za
použití § 224 odst. 1 o.s.ř., § 151 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř.
Žalovanému, který měl v řízení o dovolání plný úspěch ve věci žádné náklady
řízení o dovolání nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle
občanského soudního řádu.