28 Cdo 2227/2008
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobkyně R. M., zastoupené advokátkou, proti žalované A. D., zastoupené advokátkou, o 56.036,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 18 C 106/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. ledna 2008, č. j. 11 Co 678/2007-123, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 8.715,- Kč k rukám advokátky do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
příslušenstvím (výrok I.), ve zbytku žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.), avšak Krajský soud v Ostravě k odvolání žalobkyně toto rozhodnutí usnesením ze dne 31. 8. 2005, č. j. 11 Co 427/2005-54, ve výrocích II. a III. zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Okresní soud v Novém Jičíně v pořadí druhým rozsudkem ze dne 22. 5. 2007, č. j. 18 C 106/2004-91, žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 56.036,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalovaná od 1. 3. 2002 do konce února 2004 užívala bez právního důvodu obytnou místnost, k níž je oprávněna žalobkyně jako spoluvlastník domu na základě dohody s jeho dalšími spoluvlastníky. Žalobkyně v minulosti žalované dvakrát zvýšila úplatu za užívání předmětné místnosti, a to dopisem ze dne 22. 2. 2002 na částku 2000,- Kč měsíčně s účinností od 1. 3. 2002 a dopisem ze dne 9. 8. 2002 na částku 3000,- Kč měsíčně s účinností od 1. 9. 2002. Za celé uvedené období žalovaná dlužila žalobkyni na úhradách za užívání místnosti 56.501,- Kč. Přiměřenost žalované částky soud dovodil na podkladě zjištění o průměrné tržní ceně za obdobnou ubytovací službu v daném místě a čase (znalecký posudek vypracovaný znalcem Ing. J. L., sdělení ubytoven v N.). Soud prvního stupně s odkazem na § 451 odst. 1 ve spojení s § 456 a § 458 odst. 1 obč. zák. dospěl k závěru, že žalovaná se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila o žalovanou částku.
K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 22. 1. 2008, č. j. 11 Co 678/2007-123, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně. Dovodil, že žalované právní vztah nájmu k bytu nevznikl, neboť předmětné prostory, které užívala, byly určeny k přechodnému ubytování pracovníků příslušné organizace, tedy jako ubytovna. Ohledně námitky žalované, že za daného právního stavu byla výše úplaty sjednána dohodou – evidenčním listem ze dne 26. 5. 2001, dospěl k závěru, posuzováno podle obsahu této listiny, že výše nájemného byla sice stanovena ve vztahu k předmětným prostorám, avšak mylně považovaným (i žalobkyní) za byt. Výše úplaty byla stanovena podle pravidel regulovaného nájmu a z žádného údaje obsaženého v této listině nelze dovodit, že by vyjadřovala vůli obou stran dohodnout úplatu za poskytování předmětných ubytovacích prostor. Nadto žalovaná částka ani nedosahuje průměrné ceny za ubytování za osobu a noc, jak byla stanovena ve znaleckém posudku. Vzhledem k tomu, že částka 465,- Kč s příslušenstvím byla žalobkyni již pravomocně přiznána (rozsudkem ze dne 30. 11. 2005, č. j. 18 C 106/2004-41) uzavřel, že žalovaná je povinna vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 56.036,- Kč.
Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a odůvodňuje je nesprávným právním posouzením [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Tvrdí, že mezi ní a žalobkyní došlo k dohodě ohledně výše nájemného, které je stanoveno v evidenčním listě ze dne 26. 5. 2001, a to ve výši 415,- Kč. Soud měl při rozhodování vycházet z uzavřené dohody o nájemném, nikoli z tržního nájemného.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání navrhla jeho odmítnutí pro nepřípustnost, popř. jeho zamítnutí. Rozhodnutí soudů obou stupňů považuje za správné. Ohledně žalovanou namítané dohody o nájemném se ztotožňuje se závěry odvolacího soudu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 242 odst. 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., není důvodné.
Žalovaná dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil; přípustnost dovolání se proto posuzuje podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.
Nesouhlas dovolatelky s hodnocením důkazů (zejména evidenčního listu ze dne 26. 5. 2001) odvolacím soudem, je námitkou proti skutkovému zjištění, tedy dovolacím důvodem podle § 241a odst. 3 o. s. ř., tj. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. se nepojí s každou námitkou účastníka ke zjištěnému skutkovému stavu; pro dovolací řízení jsou významné jen ty námitky, jejichž obsahem je tvrzení, že skutkové zjištění, ze kterého napadené rozhodnutí vychází, nemá v provedeném dokazování oporu v podstatné části. Podstatnou částí se přitom rozumí takové skutečnosti, jež má odvolací soud za prokázané a které byly významné pro rozhodnutí věci při aplikaci hmotného práva. Uvedenému ustanovení odpovídá tvrzení, jehož prostřednictvím dovolatelka zpochybní logiku úsudku soudu o tom, co bylo dokazováním zjištěno, eventuelně tvrdí-li, že soud z logicky bezchybných dílčích úsudků (zjištění) učinil nesprávné (logicky vadné) skutkové závěry. Skutková podstata vymezující dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. obsahuje dvě podmínky. První z těchto podmínek splní dovolatelka tím, že namítá, že soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly, ani jinak nevyšly za řízení najevo, nebo že naopak pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo. Druhá z uvedených podmínek je splněna výhradou, že v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, je - z hlediska jejich závažnosti, zákonnosti, pravdivosti či věrohodnosti - logický rozpor, nebo že výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení § 132 až § 135 o. s. ř. Důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky; jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 257/97, publikovaný v Právních rozhledech pod PR 7/1998, sešit 7, ročník 1998).
Z obsahu spisu se nepodává, že by závěr o tom, že žalobkyní soudu předložené důkazy prokazují bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně částkou 56.036,- Kč, vycházel ze skutkového zjištění, které by nemělo v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Učinil-li tedy odvolací soud závěr, že žalobkyně prokázala tvrzení, že žalovaná se na její úkor bezdůvodně obohatila, nelze přisvědčit žalované, že skutkové zjištění, ze kterého napadené rozhodnutí vychází, nemá oporu v provedeném dokazování.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska námitek uplatněných v dovolání správný, a proto dovolací soud dovolání žalované zamítl (§ 243b odst. 2, věta před středníkem, o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně má právo na náhradu nákladů dovolacího řízení za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání), za což ji náleží odměna z částky 56.036,- Kč, krácená o polovinu (§ 3 odst. 1, § 10 odst. 3, § 18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb.), po krácení 8.415,- Kč, plus 300,- Kč režijní paušál.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. srpna 2008
JUDr. Josef R a k o v s k ý , v. r.
předseda senátu