Nejvyšší soud Usnesení občanské

28 Cdo 2358/2009

ze dne 2010-03-10
ECLI:CZ:NS:2010:28.CDO.2358.2009.1

28 Cdo 2358/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobce J. R., proti žalovaným 1/ P. R., a 2/ C. R., o zaplacení částky 1.513.751,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 33 C 143/2008, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. února 2009, č. j. 5 Co 2742/2008-137, takto:

I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

2008, č. j. 33 C 143/2008-77, řízení zastavil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok II.).

Soud prvního stupně zastavil řízení podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/91 Sb., o soudních poplatcích, neboť žalobce nezaplatil přes výzvu soudu soudní poplatek ve stanovené lhůtě po té, co byl jeho vzájemný návrh vyloučen k samostatnému řízení usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 4. 2008, č. j. 12 C 351/2005-204.

K odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 20. února 2009, č. j. 5 Co 2742/2008-137, odvolání žalobce odmítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení mezi účastníky (výrok II.). Odvolací soud svým usnesením ze dne 11. 12. 2008, č. j. 5 Co 2742/2008-112, vyzval odvolatele J. R., aby své podání ze dne 19. 10. 2008 ve stanovené lhůtě doplnil, protože neobsahuje základní náležitosti odvolání. Odvolatel byl především vyzván, aby uvedl, v čem spatřuje nesprávnost napadeného rozhodnutí o zastavení řízení, a poučen, že pokud nebude podání ve stanovené lhůtě řádně doplněno, nelze v řízení dále pokračovat a soud podání odmítne. Dále bylo odvolateli rovněž umožněno v dodatečné lhůtě zaplatit soudní poplatek. Protože z odvolání J. R. je patrný jen nesouhlas odvolatele s jiným usnesením, než na které odvolatel reagoval svým „ odvoláním“ ze dne 19. 10. 2008, a žádné jiné důvody nebyly uvedeny ani po poučení, odvolací soud postupoval podle § 43 odst. 2 o. s. ř. a odvolání žalobce odmítl

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání (posuzováno podle jeho obsahu), ve kterém vyjadřuje nesouhlas se závěry krajského soudu.

Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.

Nejvyšší soud zjistil, že žalobce podal dovolání v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), otázkou zastoupení žalobce se s ohledem na znění § 241b odst. 2 o. s. ř. nezabýval a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

V posuzovaném případě žalobce dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto jeho odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení, neboť nebylo přes výzvu soudu doplněno, přičemž o takovém následku byl odvolatel řádně poučen. Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. není dána, a to již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno či změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé.

Dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 238 a § 238a o. s. ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovaných.

Přípustnost dovolání pak také nevyplývá z ustanovení § 239 odst.1 a 2 o. s. ř., neboť nejde o případy v těchto ustanoveních uvedené.

Přípustnost dovolání rovněž nelze důvodně dovozovat ani z ustanovení § 239 odst. 3 o. s. ř., neboť podle tohoto ustanovení lze podat dovolání jen tehdy, bylo-li potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle ustanovení § 43 o. s. ř. odmítnuta žaloba, popřípadě jímž byl podle tohoto ustanovení odmítnut jiný návrh na zahájení řízení, a nikoliv, odmítl-li odvolací soud podle ustanovení § 43 odst. 2 o. s. ř. odvolání pro neodstranění vad podání.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobce odmítl podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o. s. ř. Žalovaným vzniklo podle § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, žádné však nevynaložili.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. března 2010 JUDr. Jan Eliáš, Ph.D., v. r. předseda senátu