28 Cdo 2394/2000
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oldřicha Jehličky,
CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Julie Muránské o dovolání Z. J.,
zast. advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Brně z 27. dubna 2000, sp.zn.
l3 Co 243/98 (v právní věci žalobce Z. J., zast. advokátem, proti žalovanému
Městu Z. o uložení povinnosti uzavřít dohodu o vydání nemovitosti, vedené pod
sp.zn. ll C 111/92 Okresního soudu ve Zlíně, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne l6. prosince l997 pod čj. ll C
111/92-l49, jímž bylo žalobě vyhověno tak, že žalovaný byl uznán povinným
uzavřít se žalobcem dohodu o vydání nemovitostí dle zák. č. 87/l99l Sb., a to
domu čp. 68l, se st. pl. parc. č. 862, parc. č. 3l9l/l a 3l9l/93, původně parc.
č. 3l90/l, vše v kat. území Z., zapsané na LV č. l pro k.ú. a obec Z., v
katastru nemovitostí ve Z. a to do l5 dní od právní moci rozsudku, podal včas
odvolání žalovaný, který napadal nesprávné právní hodnocení věci soudem prvního
stupně.
Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudek soudu prvního stupně změnil
tak, že odvolání vyhověl a návrh žalobce zamítl. Současně vyslovil, že České
republice se náhrada nákladů řízení nepřiznává a že žádný z účastníků řízení
nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odvolací soud, i když neměl pochybnosti o politické persekuci právní
předchůdkyně žalobce, resp. obou jeho rodičů po roku l948, důsledkem čehož bylo
mimo jiné i jejich vystěhování ze sporných nemovitostí, na rozdíl od soudu
prvního stupně dospěl k závěru, že v daném případě lze postupovat pouze podle
ustanovení § 6 odst. l písm. g/ zák. č. 87/l99l Sb., a tedy zkoumat, zda
smlouva o převodu sporných nemovitostí na stát byla ze strany právní
předchůdkyně žalobce uzavřena v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek.
Odvolací soud se - pokud jde o první podmínku - ztotožnil se závěry soudu
prvního stupně, že ze strany Z. J. (právní předchůdkyně žalobce) byla kupní
smlouva uzavřena v tísni, neboť její vůle k uzavření uvedené smlouvy byla
utvářena pod vlivem pokročilého věku a za situace, kdy jí bylo bráněno v
možnosti nemovitosti užívat a nakládat s nimi, to vše pak pod vlivem zkušeností
z jednání státních orgánů v 50tých letech, kdy byla s manželem nuceně ze svého
domu vystěhována bez možnosti obrany. Odvolací soud však dospěl k závěru, že
druhá podmínka, kterou bylo uzavření smlouvy za nápadně nevýhodných podmínek
splněna nebyla, protože bylo v řízení prokázáno,že kupní cena, která byla Z. J.
vyplacena, překračovala přibližně o 3.000,- Kč hodnotu nemovitostí,
odpovídající cenovým předpisům platným v době uzavírání kupní smlouvy. Protože
jiné skutečnosti svědčící o existenci nápadně nevýhodných podmínek nebyly
zjištěny, nebyly splněny podmínky pro vydání věci podle ustanovení § 6 odst. l
písm. g/ zákona č. 87/l99l Sb.
Proti tomuto rozsudku podal dovolání žalobce, který se domáhal zrušení
rozhodnutí a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolatel spatřuje nápadně nevýhodné podmínky, za nichž byla uzavírána kupní
smlouva v tom, že tehdejší politické zřízení považovalo rodinu J. za třídního
nepřítele a proto ani v roce l977 nemohlo připustit, aby tato rodina mohla
užívat svůj majetek. Zcela účelově byl využit projednávaný stavebně investiční
záměr úkrytu Co - K. u ZŠ a dům J. byl začleněn do plánů této stavby jako byt
školníka. Podle dovolatele, tato skutečnost, ač zjevně absurdní, postačila v
této době k nátlaku na matku žalobce, takže pod pohrůžkou vyvlastnění, za
pokračující poltické perzekuce, při vysokém věku, špatném zdravotním stavu a
osobně prožitých útrap, byla prodávající přivedena k podpisu smlouvy, ač tato
měla opravdovou vůli poslední majetek rodiny neprodat a zachovat jej pro děti.
Pokud odvolací soud dospěl k závěru, že v době uzavření smlouvy nebyl vůči
matce žalobce veden žádný nátlak tehdejších státních orgánů a dohoda proto
nemohla být uzavřena v důsledku postupu porušujících obecně uznávaná lidská
práva a svobody, není tento závěr podložen provedeným dokazováním. Dovolatel
uplatňuje, že odvolacím soudem byly nesprávně zhodnoceny důkazy a odvolací soud
na tomto základě rozhodl za nesprávného právního posouzení věci.
Odpověď na podané dovolání nedošla.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání bylo podáno včas, osobou
k tomu oprávněnou - účastníkem řízení zastoupeným advokátem (§ 240 odst. l
o.s.ř., § 24l odst. l o.s.ř.). Dovolání je přípustné podle § 238 odst. l písm.
a/ o.s.ř. a obsahuje dostatečná tvrzení ohledně dovolacího důvodu, a to že
rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v
provedeném dokazování (§ 24l odst. 3 písm. c/ o.s.ř.) a že rozhodnutí spočívá
na nesprávném právním posouzení věci (§ 24l odst. 3 písm. d/ o.s.ř.).
Přesto po přezkoumání výsledků řízení dospěl dovolací soud k závěru, že
dovolání není důvodné.
Zákon č. 87/l99l Sb. směřuje ke zmírnění následků majetkových a jiných křivd, k
nimž došlo v době nesvobody, tj. v rozhodném období od 25. únoral948 do l.
ledna l990. Ustanovení § 2 vymezuje pojmy, v čem spočívá zmírnění následků
těchto majetkových a jiných křivd. Stanovené případy, jsou vymezeny taxativně;
pod písm. a/ citovaného ustanovení se uvádí, "... je-li to v zákoně výslovně
uvedeno, ...". O které případy jde, je potom uvedeno v ustanovení § 6, kde se -
s přihlédnutím na předmětnou věc smlouvy o převodu nemovitosti - uvádí pod
odstavcem l/ tohoto ustanovení, pod písm. g/" na základě kupní smlouvy uzavřené
v tísni za nápadně nevýhodných podmínek, ...". Jde tedy v souzené věci o
případ, kde podmínky pro vydání věci jsou vymezeny jednak tím, že smlouva byla
uzavřena v tísni, jednak dále tím, že se tak stalo na základě nápadně
nevýhodných podmínek.
Také odvolací soud - shodně se soudem prvního stupně - dospěl k závěru, že
smlouva byla uzavřena v tísni; o tom ani nadále není žádná pochybnost. Jde však
o to, zda byla splněna i druhá podmínka, tj. že smlouva byla uzavřena za
nápadně nevýhodných podmínek. Ža tato podmínka nebyla splněna z hlediska
sjednané kupní ceny, nepochyboval ani soud prvního stupně, který však přesto
žalobě vyhověl argumentem, že ke smlouvě došlo v důsledku politické perzekuce
nebo postupu porušujícího obecně uznávaná lidská práva a svobody (§ 2 odst. l
písm. c/ zák. č. 87/l99l Sb.).
S tímto posledním argumentem se však odvolací soud jako se skutečností,
dovolující překonat nedostatek podmínky nápadně nevýhodných podmínek podle § 6
odst. l písm. g/ zák. č. 87/l99l Sb. neztotožnil.
Nikdo nepochybuje to tom,že v době, kdy byla předmětná kupní smlouva uzavírána,
stála prodávající strana pod tlakem politické perzekuce a byla vystavena
postupu porušujícímu uznávaná lidská práva a svobody. Tato skutečnost, nejen
obecně známá, ale v souzené věci dostatečně zjedná z výsledků provedeného
dokazování byla odvolacím soudem plně zohledněna v závěru, že kupní smlouva
byla uzavřena v tísni.
Pokud jde o druhou podmínku podle ustanovení § 6 odst. l písm. g/ zák, č.
87/l99l Sb., zda totiž kupní smlouva byla uzavřena za nápadně nevýhodných
podmínek, bylo třeba zjišťovat a hodnotit skutečnosti především ekonomické
povahy, zda totiž kupní cena byla přiměřená. Se zřetelem k cenové regulaci v
době uzavření smlouvy není možné přiměřenost posuzovat z dnešních hledisek. V
této otázce sice soud prvního stupně učinil správný závěr, že uvedená druhá
podmínka podle ustanovení § 6 odst. l písm. g/ zák. č. 87/l99l Sb., splněna
nebyla, nesprávně však dále postupoval, pokud považoval za možné nedostatek
této podmínky překonat poukazem na jinak zjištěnou politickou persekuci
právního předchůdce žalobce v době uzavření smlouvy.
Nebylo v moci zákona č. 87/l99l Sb., a ani dalších tzv. "restitučních" zákonů
plně odstranit a napravit křivdy, k nimž došlo v době nesvobody. Proto si
zejména citovaný zákon předsevzal jen zmírnění následků některých majetkových a
jiných křivd (viz § l odst. l cit. zák.). Pokud tento zákon v ustanovení § 6
odst. l stanoví okruh případů, kdy jsou - za splnění dalších předpokladů -
splněny podmínky vydání věci, činí taxativním výpočtem. U případu uvedeného pod
odst. l písm. g/ musí být splněny obě podmínky současně. Nedostatek splnění
jedné z podmínek nelze nahradit poukazem na ustanovení § 2 odst. l písm. c/
zák. č. 87/l99l Sb.; ostatně celé toto ustanovení jen vymezuje pojmy, s nimiž
zákon počítá.
Druhý z uplatněných důvodů dovolání, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze
skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném
dokazování, dovolací soud nesdílí. Odvolací soud zjistil zejména zcela přesně
(a to i s poukazem na zjištění, učiněná před soudem prvního stupně), za jakých
materiálních podmínek byla uzavřena kupní smlouva. Správné je též zjištění, že
se zřetelem k tehdejším cenovým předpisům, které regulovaly výšku kupní ceny,
překročovala skutečná dohodnutá kupní cena tehdejší regulovanou cenu. Bylo plně
v oprávnění odvolacího soudu při hodnocení důkazů dovodit, že se nejednalo o
nápadně nevýhodné podmínky. Hodnocení důkazů nepřísluší dovolacímu soudu
přezkoumávat, když bylo zjištěno, že obsah provedeného dokazování u soudů
prvního a druhého stupně v podstatné části logické a přesvědčivé hodnocení
výsledků dokazování připouští.
Na základě uvedených skutečností dovolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí
odvolacího soudu je správné; proto podle § 243b odst. l o.s.ř. podané dovolání
zamítl.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4 o.s.ř. za použití § 224
odst. o.s.ř., § l5l odst. l o.s.ř. a § l42 odst. l o.s.ř. Žalobce neměl v
dovolacím řízení úspěch a žalovanému v souvislosti s podaným dovoláním žádné
náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského
soudního řádu.
V Brně dne 20. prosince 2000
JUDr. Oldřich J e h l i č k a , CSc., v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Marcela Jelínková