28 Cdo 2413/2002
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce Hl. m. P., zastoupeného advokátem, proti žalovanému Mgr. K. D., zastoupenému advokátem, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 5 C 93/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26.2.2002, č.j. 25 Co 119/2001-88, takto:
I.. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 10 dne 20.9.1996 se domáhal žalobce uložení povinnosti žalovanému vyklidit a vyklizený předat byt blíže popsaný v žalobě.
Obvodní soud pro Prahu 10 jako soud prvního stupně v pořadí druhým rozsudkem ze dne 20.9.2000, č.j. 5 C 93/2000-64 žalobu zamítl. Vzal za prokázané, že žalobce je vlastníkem domu, v němž se nachází předmětný byt, který byl žalovanému pronajat na dobu určitou od 7.9.1994 do 7.9.1996. Dospěl k závěru, že právo nájmu k předmětnému bytu žalovanému zaniklo a pokud byt nadále užívá, činí tak bez právního důvodu. Věc posoudil podle § 126 o.z. Dále vyslovil závěr, že žalovanému nepřísluší právo na bytovou náhradu ve smyslu § 712 o.z. Uzavřel, že vyhovění žalobě by bylo v rozporu s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 o.z.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací výše uvedeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě vyhověl a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že výkon vlastnického práva žalobce není v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 3 odst. 1 o.z. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 19.7.2002.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dne 19.9.2002 dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. Tvrdil existenci dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Dovolatel poukazoval rovněž na rozpor s dobrými mravy podle § 3 o.z. Navrhl proto zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Řízení v této věci bylo zahájeno podáním žaloby dne 20.9.1996, tedy za účinnosti občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb., ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 30/2000 Sb. (to je do dne 31. 12. 2000). Rozhodnutí soudu prvního stupně ze dne 20.9.2000 tak bylo vydáno po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů.Vzhledem k ustanovení bodu 15. hlavy I. - přechodná ustanovení k části první - zákona č. 30/2000 Sb., proto i pro projednání věci a jejímu rozhodnutí odvolacím soudem přicházelo do úvahy rozhodování podle dosavadních právních předpisů. Rovněž z hlediska dovolacího řízení je nutno vycházet z ustanovení bodu 17. těchže přechodných ustanovení. Podle nich dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů.
Projednáním a rozhodnutím dovolání podle dosavadních právních předpisů ve smyslu části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb. se rozumí zejména posuzování podmínek řízení, procesního nástupnictví formou singulární sukcese, zkoumání přípustnosti dovolání nebo vymezení náležitostí písemného vyhotovení rozhodnutí, jakož i posuzování včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání. Uvedený důsledek vychází z povahy ustanovení bodu 15. a 17. zmíněných přechodných ustanovení, neboť jde o předpis kogentní povahy, od nichž se soud nemůže odchýlit. Proto v tomto rozsudku jsou uváděna ustanovení občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „o.s.ř.“).
Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnou pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle § 240 odst. 1 věty první o.s.ř. může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout (§ 240 odst. 2 věta první o.s.ř.).
V této věci bylo dovolání podáno po uplynutí shora uvedené zákonné lhůty jednoho měsíce od právní moci rozsudku odvolacího soudu. Dovolací soud proto podle § 243b odst. 4 o.s.ř. za použití ustanovení § 218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. musel opožděně podané dovolání odmítnout, aniž mohl přistoupit k meritornímu přezkoumání důvodů v dovolání uplatněných.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4 o.s.ř. za použití § 224 odst.1 o.s.ř., § 151 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný neměl se svým dovoláním úspěch a žalobci v souvislosti s podaným dovoláním žádné náklady řízení zřejmě nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 15. ledna 2003
JUDr. Josef Rakovský, v. r.
předseda senátu