28 Cdo 2463/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. v právní věci žalobce C. I., spol. s r.o., zastoupeného advokátem, proti žalované H. Š., o zaplacení 63.599,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 23 C 225/2000, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 1. 2003, č. j. 53 Co 355/2002-57,
I. Řízení o dovolání se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Městský soud v Praze rozsudkem výše označeným potvrdil rozsudek 0bvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 12. 4. 2001, č. j. 23 C 225/2000-14 (ve znění opravných usnesení), kterým byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 63.599,- Kč s 0,1 % úrokem z prodlení denně od 1. 9. 1999 do zaplacení, obojí do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalovaná byla též zavázána k náhradě nákladů řízení žalobce před soudy obou stupňů.
Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dne 21. 3. 2003 ve lhůtě dovolání. Současně požádala o osvobození od soudního poplatku z dovolání a o přidělení advokáta, který by ji v dovolacím řízení zastupoval.
Usnesením obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 11. 6. 2003 nebylo přiznáno žalované ani poplatkové osvobození, ani nebylo vyhověno jejímu procesnímu návrhu na ustanovení právního zástupce. Podle obsahu spisu je patrno, že usnesení nabylo právní moc, neboť bylo žalované dne 30. 6. 2003 doručeno a tato v přípise ze 6. 7. téhož roku sice vytýká soudu necitlivý a formalistický postup, ale žádnou formulací nenaznačuje, že by měla na mysli podání opravného prostředku proti zmíněnému usnesení; naopak podání nadepsala „zrušení odvolání“.
Na straně žalované tedy zůstal nedostatek spočívající v absenci povinného zastoupení podle § 241 odst. 1 o. s. ř.
Dalším usnesením ze dne 29. 7. 2003 vyzval soud prvního stupně žalovanou, aby do 15 dnů sdělila, zda „zrušením odvolání“ mínila též zpětvzetí dovolání proti meritornímu rozhodnutí odvolacího soudu.
Žalovaná odpověděla podáním datovaným 12. 10. 2003, v němž výslovně uvedla, že jí „bohužel nic jiného nezbývá, než nespravedlivé soudní rozhodnutí vzít jako konečné“.
Dovolací soud má zato, že tato formulace podle přiměřeného použití § 41 odst. 2 o. s. ř. obsahově znamená, že žalovaná netrvá na přezkumu napadeného rozsudku a bere své dovolání zpět.
Proto bylo řízení o dovolání zastaveno (§ 243b odst. 5 o. s. ř.).
Protistraně nevznikly v řízení žádné náklady.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 23. března 2004
JUDr. Josef R a k o v s k ý , v.r.
předseda senátu