28 Cdo 2478/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy
JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., ve věci žalobců a) S. m. H. K. a b) Z.V.U., a.s., za účasti 1) A. F., zastoupené advokátem, a 2) P. f. ČR, v řízení o žalobách proti rozhodnutí správního orgánu, vedeném u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp.zn. 8 C 165/2003, o dovolání druhého žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci |Králové ze dne 31. 3. 2006, čj. 30 Co 2/2006-87, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Hradci Králové zamítl žaloby, jimiž žalobci napadli správnost rozhodnutí Ministerstva zemědělství, pozemkového úřadu H. K. ze dne 30. 5. 2003, čj. PÚHK- 268/11970/2768/R – 1556/03 – Bu. Jím tento orgán rozhodl podle § 9 odst. 4 zákona č. 229/1992 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“), že účastnice A. F. je vlastníkem pozemků č. 99/10, č. 99/19 a č. 99/20 v katastrálním území S. P.. Ve dvou samostatných žalobách, jež soud projednal společně, namítali žalobci, že důvod k vydání pozemků podle § 6 odst. 1 není dán, protože pozemek prodala A. F. se svým manželem kupní smlouvou, která nebyla učiněna v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek.
Soud prvního stupně, i soud odvolací, k němuž oba žalobci podali odvolání, dospěly ke stejnému závěru jako pozemkový úřad, totiž že kupní smlouva byla uzavřena v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek ve smyslu § 6 odst. 1 písm. k) zákona o půdě. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ze dne 21. 9. 2005, čj. 8 C 165/2003-45, ve znění opravného usnesení, potvrdil svým rozsudkem ze dne 31. 3. 2006, čj. 30 Co 2/2006-87. Provedl pouze formální změnu výroku v označení účastníků tak, aby odpovídalo soudnímu řízení podle páté části o. s. ř.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal druhý žalobce dovolání, v němž
uplatňuje nesprávné právní posouzení věci soudem a vadu řízení ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. a navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu, případně i soudu prvního stupně, a věc vrátil k novému projednání.
Prvý žalobce se s obsahem dovolání ztotožnil. Ostatní účastníci se k němu nevyjádřili.
Dovolací soud nemohl však dovolání projednat z důvodu nedostatku podmínky řízení, kterou je včasnost podání dovolání. Podle § 240 odst. 1 o. s. ř. může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu. V daném případě byl rozsudek odvolacího soudu doručen dovolateli dne 26. 4. 2006, dovolání však bylo podáno až 13. 7. 2006, tedy po uplynutí lhůty k podání dovolání. Přitom poučení odvolacího soudu obsažené v jeho rozsudku, týkající se lhůty k podání dovolání, je správné. Nezbylo proto než pozdě podané dovolání odmítnout podle
§ 243c, § 243b odst. 5 a § 218a o. s. ř.
Náhrada nákladů dovolacího řízení nebyla přiznána žádnému z účastníků, protože účastnici A. F., která by s ohledem na výsledek tohoto řízení měla nárok na náhradu jeho nákladů, prokazatelné náklady tohoto řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. října 2008
JUDr. Josef Rakovský, v. r.
předseda senátu