28 Cdo 2483/2024-144
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobkyně: Československá provincie Milosrdných sester Panny Marie v Jeruzalémě, IČO 00406546, se sídlem v Opavě, Beethovenova 235/1, zastoupená Mgr. Bc. Petrem Dostálem, advokátem se sídlem v Olomouci, Za Poštou 416/2, za účasti: Vojenské lesy a statky ČR, s. p., IČO 00000205, se sídlem v Praze 6, Pod Juliskou 1621/5, zastoupený JUDr. Miroslavem Tichým, advokátem se sídlem v Praze 10, Říčanská 1984/5, o žalobě podle části páté o. s. ř., vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 83 C 13/2023, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. května 2024, č. j. 1 Co 4/2024-100, takto: Dovolání se odmítá. S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :
1. Nejvyšší soud posoudil dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 5. 2024, č. j. 1 Co 4/2023-100, jako dovolání podané neoprávněnou osobou.
2. Podle § 240 odst. 1 věta první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen – „o. s. ř.“), účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
3. Z obecného závěru, že k dovolání jsou legitimováni účastníci řízení, nelze dovozovat, že by dovolání mohl podat kterýkoliv z nich. Z povahy dovolání jakožto opravného prostředku plyne, že dovolání může podat jen ten účastník, kterému nebylo rozhodnutím odvolacího soudu vyhověno, popř. kterému byla tímto rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jeho právech. Rozhodujícím přitom je výrok rozhodnutí odvolacího soudu, protože existenci případné újmy lze posuzovat jen z procesního hlediska. Při tomto posuzování také nelze brát v úvahu subjektivní přesvědčení účastníka řízení, ale jen objektivní skutečnost, že rozhodnutím soudu mu byla způsobena určitá, třeba i ne příliš významná újma, kterou lze odstranit zrušením napadeného rozhodnutí. Oprávnění podat dovolání tedy svědčí jen tomu účastníku, v jehož neprospěch vyznívá poměření nejpříznivějšího výsledku, který odvolací soud pro účastníka mohl založit svým rozhodnutím, a výsledku, který svým rozhodnutím skutečně založil, je-li zároveň způsobená újma odstranitelná tím, že dovolací soud napadené rozhodnutí zruší (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné pod č. 28/1998 v časopise Soudní judikatura).
4. Žalobkyně napadá dovoláním usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí jejího návrhu na přerušení řízení do doby pravomocného skončení řízení vedeného u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 18 C 244/2023. Jak soud prvního stupně (v poučení), tak soud odvolací zcela přehlédly, že proti usnesení o zamítnutí návrhu na přerušení řízení podle § 109 a § 110 o. s. ř. není odvolání přípustné [srov. znění § 202 odst. 1 písm. g) o. s. ř.]. Přípustnost odvolání nemůže založit ani nesprávné poučení soudu prvního stupně (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. 29 Odo 62/2001, uveřejněné pod č. 73/2001 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Odvolání žalobkyně proti usnesení soudu prvního stupně tak mohlo být jedině odmítnuto za užití § 218 písm. c) o. s. ř.; tento procesní imperativ nemůže překročit ani dovolací soud. Jinak řečeno, dovolací soud nemůže přivodit procesnímu zájmu žalobkyně (přerušení řízení) příznivější rozhodnutí, neboť i kdyby shledal její dovolání přípustným podle § 237 o. s. ř., nemohl by rozhodnout jinak, než usnesení odvolacího soudu změnit a odvolání žalobkyně proti usnesení soudu prvního stupně odmítnout. Zůstane tedy vždy procesní stav, že návrh žalobkyně na přerušení řízení je zamítnut. V této specifické procesní situaci tak není splněna podmínka odstranitelnosti újmy dovolacím soudem a právo podat dovolání tak nelze žalobkyni (byť procesně neúspěšné) přiznat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. 21 Cdo 1845/2019).
5. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle § 243c odst. 3 věty první a § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl.
6. Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243b, § 151 odst. 1 o. s. ř.).
7. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 12. 2024
Mgr. Zdeněk Sajdl předseda senátu