28 Cdo 2485/2005
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z
předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Oldřicha
Jehličky, CSc., a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobce K. Z., a.s. B.,
proti žalovanému P. A., zastoupenému advokátem, o zaplacení částky 42.000,- Kč
s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 61 C 106/2002, o
dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 4. 2005,
č.j. 13 Co 395/2004-103, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 28. 4. 2005, č.j. 13 Co
395/2004-103, se v měnícím výroku II. o zamítnutí žaloby na zaplacení částky
42.000,- Kč a ve výrocích IV. a V. o nákladech řízení před oběma instancemi
zrušuje a v tomto rozsahu se věc vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Rozsudkem Krajského soudu v Brně výše označeným byl změněn
rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 22. 3. 2004, č.j. 61 C 106/2002-80, a to
tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 42.000,- Kč do tří dnů od
právní moci rozsudku (výrok II. rozsudku odvolacího soudu). Odvolací soud dále
potvrdil svým výrokem III. ten výrok soudu prvního stupně, kterým byla
zamítnuta žaloba na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,5 % denně z jistiny od
1. 1. 2002 do zaplacení, a výrokem I. zrušil prvostupňový rozsudek v zamítavé
části na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,5 % denně z jistiny za dobu od
1.6.2001 do 31.12.2001; v posledně uvedeném rozsahu bylo řízení odvolacím
soudem zastaveno. Žádný z účastníků nebyl zavázán k náhradě nákladů řízení před
některou obou z instancí.
Odvolací soud dovodil, že mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovaným
jako nájemcem byla dne 4. 6. 1998 sjednána smlouva o nájmu nebytových prostor
po dobu do 31. 5. 2001. Předmětem nájmu byly prostory v objektu Zimního
stadionu v B. č.p. 347 na pozemku parc. č. 803/1 v k. ú. P. v B.; účelem nájmu
mělo být provozování restaurace. Po uzavření smlouvy sice celý objekt koupil od
žalobce JUDr. M. K. na základě kupní smlouvy ze 13.4.1999, ale žaloba na určení
vlastnictví vyústila v rozsudek Městského soudu v Brně sp.zn. 63 C 94/99, jímž
bylo dne 4. 12. 2000 pravomocně určeno, že vlastníkem předmětných nemovitostí
zůstává žalobce (pro absolutní neplatnost posledně zmíněné smlouvy). Bylo
zjištěno, že se v mezidobí JUDr. K. ústně dohodl se žalovaným o skončení nájmu
a žalovaný nebytové prostory vyklidil. Žalobce však nyní přesto žaloval o
dlužné nájemné za měsíce duben a květen 2001, původně i se smluvní pokutou.
Odvolací soud dovodil, že žalovaný, který až do skončení sjednané doby určité
nedohodl se žalobcem předčasné skončení nájmu, ani nevypověděl smlouvu podle §
9 odst. 3 písm. b/ zákona č. 116/1990 Sb. pro nezpůsobilost prostor ke
smluvenému užívání, nemůže vzhledem ke své pasivitě odvrátit povinnost zaplatit
dlužné nájemné. Se žalobcem nájemní vztah neukončil a s JUDr. K., který poprávu
vlastnictví nikdy nenabyl, jednat s právními účinky nemohl.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. To mířilo
proti výroku o povinnosti zaplatit částku 42.000,- Kč (výrok II. rozsudku
odvolacího soudu), a žalovaný vytýkal odvolacímu soudu nesprávné právní
posouzení věci. Namítal, že objekt Zimního stadionu za L., jehož stavební stav
je v B. obecně známou skutečností, žalovaný nuceně opustil již na konci roku
1999. Neměl by tedy snášet vinu za spor žalobce s JUDr. K. Odvolací soud měl
vzít v úvahu konkrétní okolnosti na místě samém a pokud tak neučinil, dopustil
se přehnaného formalismu; přinejmenším mohlo být aplikováno ustanovení § 3
odst. 1 občanského zákoníku o rozporu výkonu práva s dobrými mravy žalobcem
jako pronajímatelem. Dovolatel žádal, aby dovolací soud rozsudek odvolacího
soudu v napadeném rozsahu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce se k dovolání nevyjádřil.
Žalovaný, zastoupený advokátem, podal své dovolání v otevřené lhůtě.
Vzhledem k diformitě rozsudků nižších instancí bylo dovolání přípustné podle §
237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. Dovolací důvod byl označen v intencích § 241a odst.
2 písm. b/ o.s.ř.
Dovolání je opodstatněné.
Ve věci je relevantním zejména důkazní zjištění soudu prvního stupně o
skutečnosti, že se odpojením dodávek energií a vody staly pronajaté nebytové
prostory nezpůsobilými ke smluvenému účelu užívání.
Podle § 575 odst. 1 občanského zákoníku je jedním z důvodů zániku závazku
dlužníka nemožnost plnění. V posuzované věci jde o následnou nemožnost plnění,
jež nastala až v době existence platné nájemní smlouvy. Povinnost žalovaného
platit nájemné a podle zjištěných okolností i celá nájemní smlouva (§ 575 odst.
3 občanského zákoníku) zanikly v době, kdy nemožnost plnění nastala. Skutkové
zjištění soudu prvního stupně, akceptované i soudem odvolacím, vede k závěru,
že předmět nájmu byl nezpůsobilý již na podzim roku 1999, kdy došlo k ukončení
(již později neobnovených) dodávek vody a elektřiny; reakcí žalovaného bylo
vyklizení prostor. Žalobce tedy požadoval nájemné za dobu (dva měsíce roku
2001), kdy již nájemní vztah mezi účastníky platně neexistoval.
Odvolací soud upřednostnil oproti variantě následné nemožnosti plnění
opomenutí žalovaného, tj. jeho nevyužití možnosti ukončit nájemní vztah
výpovědí. Preferoval tak zásadu vigilantibus iura (právo náleží bdělým), a
jeho argumentaci zajisté nelze upřít vnitřní konzistenci. Nejvyšší soud však
sledoval svou judikaturu: v rozsudku ze dne 25. 2. 2003, sp.zn. 26 Cdo
1167/2001, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č.
35/2004, se uvádí, že nájem nebytových prostor na dobu určitou může skončit
před uplynutím sjednané doby i jinak, než výpovědí pronajímatele nebo nájemce z
důvodů podle § 9 odst. 2 a 3 zákona číslo 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu
nebytových prostor. V odůvodnění citovaného judikátu se pak vysvětluje, že
nelze vyloučit ani důvody zániku nájemního vztahu upravené v obecných
ustanoveních o nájemní smlouvě nebo obecné důvody zániku závazku - tedy ani §
575 občanského zákoníku o nemožnosti plnění.
Dovolací soud tedy preferuje obecnou právní úpravu před nepřímou sankcí
vůči nájemci za to, že nekonal a neukončil nájemní vztah, ač pro to měl zákonný
důvod. Zároveň třeba dodat, že při obecné známosti stavu Zimního stadionu a
zjevné nemožnosti plnění, kterou pro účely této věci postačí časově určit
koncem roku 1999, bylo dílčí vyúčtování nájemného žalobcem za dva měsíce roku
2001 podle všeho spíše reakcí na neutěšený stav předmětu bývalého nájmu
zjištěný žalobcem při obhlídce, než výrazem přesvědčení o trvání nájemního
vztahu.
Z výše uvedených důvodů dovolací soud, aniž shledává potřebným další
dokazování ve věci, rozsudek odvolacího soudu v dovoláním napadeném rozsahu
zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( § 243b odst. 2, 3
o.s.ř.).
Odvolací soud rozhodne v dalším průběhu řízení též o nákladech řízení,
vzniklých stranám před nižšími instancemi i v řízení o dovolání.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle
občanského soudního řádu.
V Brně dne 26. května 2006
JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.
předseda senátu