28 Cdo 2541/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z
předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a soudců JUDr. Oldřicha
Jehličky, CSc. a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobce J., spotřebního
družstva, zastoupeného advokátem, proti žalované A. V., zastoupené advokátkou,
o zaplacení 58.649,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jihlavě
pod sp. zn. 12 C 1077/97, o dovolání žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 19. 5. 2004, č. j. 16 Co 276/2001-106, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady dovolacího řízení v
částce 3.400,- Kč, do tří dnů od právní moci usnesení k rukám její zástupkyně.
Žalobce ve včas podaném dovolání brojil proti potvrzujícímu rozsudku
odvolacího soudu (soud prvního stupně žalobu zamítl) a tvrdil, že napadené
rozhodnutí má zásadní právní význam. Dovozoval, že nižší instance pochybily,
jestliže neuznaly požadavek žalobce na zaplacení dlužného nájemného za dobu od
pravomocného rozhodnutí restitučního sporu mezi účastníky o předmětných
nebytových prostorách (rozhodnutého ve prospěch žalované) do dne zápisu
vlastnického práva žalované do katastru nemovitostí (prosinec 1995 až srpen
1998). Poukazoval na průtah v činnosti katastrálního úřadu jako orgánu státu,
který nemůže jít k tíži žalobce, jenž do zápisu v katastru vykonával práva
vlastníka včetně vynaložení nákladů spojených s užíváním nemovitosti. Odvolací
soud podle dovolatele „porušil jeden ze základních principů právního státu, a
to princip právní jistoty a důvěry v právo“ a dovolatel navrhoval, aby byly
zrušeny rozsudky obou instancí a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu
řízení.
Žalovaná navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl, eventuálně
zamítl.
Dovolání není přípustné.
Soudy nižších instancí rozhodně nepochybily, jestliže na vzniklý
skutkový stav aplikovaly ustanovení § 3 odst. 1 občanského zákoníku o zákazu
výkonu práva v rozporu s dobrými mravy. Dovolací soud souhlasí zejména se
závěry odvolacího soudu, že rozpor s dobrými mravy tu spočívá ve vědomosti
žalobce o právem uplatněném a přiznaném restitučním nároku; přesto se žalobce
domáhal, za mezidobí do zápisu v katastru, dlužného nájemného ze smlouvy,
kterou strany do vyřešení restitučního sporu sjednaly v „obrácených
rolích“ (dovozuje-li dovolatel vynaložení jiných nákladů kromě dlužného
nájemného, jde o samostatnou otázku zde neřešenou, s východiskem opět v
restitučním sporu). Dovolací soud oceňuje přesvědčivý přístup odvolací instance
k právnímu posouzení věci, oproštěný od soudům často vytýkaného formalismu. Je
to naopak žalující dovolatel, jenž svým požadavkem – přes vzletnou argumentaci
Ústavou a vlastnickým principem – formalisticky zneužil vzniklou situaci a
ponechal stranou výsledek restitučního sporu.
Žádná z podmínek přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/,
odst. 3 o. s. ř. nebyla naplněna a dovolací soud dovolání žalobce pro
nedostatek zásadního právního významu napadeného rozhodnutí odmítl (§ 243b
odst. 5 věta první, § 218 písm. c/ o. s. ř.).
Protistraně vznikl podle § 146 odst. 3 o. s. ř. nárok na náhradu
nákladů dovolacího řízení. Ty vznikly v důsledku vyjádření k dovolání, za které
náleží podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. při odmítnutí dovolání polovina sazby za
provedený úkon právní služby, tj. 6.650,- Kč (§ 3 odst. 1, § 14 odst. 1, § 15
cit. vyhl.), krácená však o 50% podle § 18 odst. 1 téže vyhlášky, za jediný
úkon v řízení, na 3.325,- Kč; poté bylo nutno přičíst režijní paušál 75,- Kč
podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle
občanského soudního řádu.
V Brně dne 23. března 2005
JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.
předseda senátu