28 Cdo 2577/2012
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc.,
a soudců JUDr. Josefa Rakovského a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobce
RNDr. Z. M., DrSc., bytem H., M. P. 339, zastoupeného JUDr. Bohuslavem Petrem,
advokátem v Hluboké nad Vltavou, Luční 901, proti žalovanému Pozemkovému fondu
České republiky, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, o uložení povinnosti
předložit návrh kupní smlouvy ve smyslu § 11 odst. 3 zákona č. 95/1999 Sb.,
vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 5 C 184/2011, o dovolání
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 5.
2012, č. j. 22 Co 903/2012-87, takto:
Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 5. 2012, č.
j. 22 Co 903/2012-87, se v celém rozsahu ruší a věc se vrací tomuto soudu k
dalšímu řízení.
zastaveno. Odvolací instancí bylo dále rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.
Odvolací soud dospěl na rozdíl od soudu prvního stupně k závěru o
existenci překážky věci pravomocně rozsouzené ve smyslu § 159a odst. 5 o. s. ř.
Vyšel ze zjištění, že ve věci bylo již rozhodováno v řízení vedeném u Okresního
soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 7 C 344/2009 – rozsudkem Krajského soudu v
Českých Budějovicích ze dne 19. 11. 2010, č. j. 5 Co 2128/2010-151, s právní
mocí ke dni 16. 12. 2010, byl rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu ke
sporným pozemkům parc. č. 376/2 a 376/5, nacházejícím se v kat. úz. D. P.,
změněn a žaloba byla v tomto rozsahu zamítnuta.
Soud druhého stupně v nynějším řízení uzavřel, že totožnost věci je
dána totožností předmětu řízení a totožností účastníků. Totožnost předmětu
řízení se přitom posuzuje především z hlediska návrhu rozsudečného výroku a
vylíčení rozhodujících skutečností, o něž se uplatňovaný nárok opírá. Podle
názoru odvolací instance je v dané věci bez významu rozdílná formulace
žalobního petitu, poněvadž v obou občanskoprávních řízeních jde o stejný
skutkový základ (v řízení sp. zn. 7 C 344/2009 se žalobce domáhal uložení
povinnosti žalovanému vyzvat žalobce ve smyslu § 7 odst. 4 zákona č. 95/1999
Sb. k nabídnutí kupní ceny za předmětné pozemky; v nyní vedeném sporu zní
žalobní návrh na uložení povinnosti předložit žalobci návrh kupní smlouvy ve
smyslu § 11 odst. 3 zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a
lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž tomuto
soudu vytkl nesprávnost jeho závěru o existenci překážky věci pravomocně
rozhodnuté. Přípustnost dovolání opíral o zásadní právní význam napadeného
rozhodnutí. Spatřoval jej v otázce, zda v případě uplatnění odlišného žalobního
nároku (petitu) vylučuje samotná tato skutečnost překážku věci rozsouzené,
přestože je současně dána totožnost účastníků i žalobního důvodu. Žalobce
přitom namítal, že se v předmětných řízeních nejednalo o tentýž žalobní důvod,
když se v každém řízení jednalo o jiné tvrzení ve vazbě na jinou normu hmotného
práva. Žádal proto, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolací instance a věc
jí vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání písemně vyjádřil. Ztotožnil se s argumentací
odvolacího soudu a navrhl, aby dovolání žalobce bylo zamítnuto.
Nejvyšší soud zjistil, že žalobce, zastoupený advokátem, podal dovolání
v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce dovozoval
přípustnost dovolání z ustanovení § 239 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a dovolací
důvod byl uplatněn podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. pro nesprávné
právní posouzení věci.
Podle ustanovení § 239 odst. 1 písm. a) o. s. ř. platí, že pokud
dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce
zásadní význam (§ 237 odst. 3), je dovolání proti usnesení odvolacího soudu,
jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno,
přípustné.
Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu ve věci
samé po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku,
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy
rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka
posouzena jinak.
Za otázku zásadního právního významu lze přitom nepochybně považovat
takovou otázku, která byla v napadeném rozhodnutí vyřešena v rozporu s
ustálenou soudní praxí, a tedy i nesprávně po právní stránce.
Dovolání je přípustné i důvodné.
V ustanovení § 159a odst. 5 o. s. ř. je řešen případ neodstranitelného
nedostatku podmínky řízení, spočívající v tom, že jakmile bylo o věci
pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro
účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu.
K otázce existence překážky věci pravomocně rozsouzené, jež byla
určující pro právní posouzení obou nižších instancí, Nejvyšší soud uvádí, že
její řešení ze strany odvolacího soudu nepokládá za správné.
Z konstantní judikatury (viz např. rozsudek zdejšího soudu ze dne 5. 4.
2001, sp. zn. 21 Cdo 906/2000) se podává, že o stejnou věc ve smyslu ustanovení
§ 159a odst. 5 o. s. ř. se jedná tehdy, jde-li v novém řízení o tentýž nárok
nebo stav, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, opírá-li se o tentýž právní
důvod a týká-li se týchž osob.
V řízení vedeném u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 7 C
344/2009 se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému vyzvat žalobce ve
smyslu § 7 odst. 4 zákona č. 95/1999 Sb. k nabídnutí kupní ceny za předmětné
pozemky parc. č. 376/2 a 376/5, nacházející se v kat. úz. D. P.. Vzhledem k
tomu, že žalobce byl jediným zájemcem o koupi těchto nemovitostí, byla žaloba v
tomto rozsahu zamítnuta, neboť povinnost podle § 7 odst. 4 citovaného předpisu
je možné stanovit pouze tehdy, je-li žadatelů o převod pozemku více. Žalobce
tedy v nynějším řízení formuloval žalobní petit odlišným a požadavkům zákona
odpovídajícím způsobem – návrh rozsudku zněl na vydání rozhodnutí, jímž by byl
žalovaný uznán povinným předložit žalobci návrh kupní smlouvy ve smyslu § 11
odst. 3 zákona č. 95/1999 Sb.
Podle ustanovení § 11 odst. 3 zákona č. 95/1999 Sb. platí, že Pozemkový
fond předloží nabyvateli návrh kupní smlouvy nebo smlouvy o převodu
zemědělských pozemků bez zbytečného odkladu. Pokud nabyvatel smlouvu neuzavře
do 45 dnů od převzetí návrhu smlouvy nebo od jeho doručení do vlastních rukou
na adresu uvedenou nabyvatelem, není Pozemkový fond tímto návrhem vázán.
Podle § 7 odst. 4 zákona č. 95/1999 Sb. požádá-li o koupi zemědělského
pozemku více osob uvedených v odstavci 1, vyzve je Pozemkový fond, aby nabídly
kupní cenu. Podle výše nabídnuté kupní ceny stanoví Pozemkový fond pořadí osob,
a poté prodá zemědělský pozemek té z nich, která se s nejvyšší cenou umístila
na prvním místě v pořadí. Pokud tato osoba neuzavře ve stanovené lhůtě (§ 11
odst. 3) smlouvu, prodej podle tohoto ustanovení končí. V případě, že některé
nabízené kupní ceny budou shodné, platí obdobně § 6 odst. 3.
Ve světle výše uvedených skutečností je patrno, že se žalobce domáhá
vůči žalovanému uložení jiné právní povinnosti na základě odlišné normy
hmotného práva. Není tedy dána totožnost předmětu řízení, jež by založila
překážku věci pravomocně rozhodnuté (rei iudicatae). Právní posouzení odvolací
instance tedy v tomto směru neobstojí.
Z řečených důvodů Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu v
celém rozsahu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 věta za
středníkem, odst. 3 o. s. ř.).
V dalším průběhu řízení, v němž se rozhodne též o nákladech dovolacího
řízení, je odvolací soud vázán právním názorem dovolacího soudu (§ 243d odst. 1
o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle
občanského soudního řádu.
V Brně dne 16. října 2012
JUDr. Ludvík David, CSc.
předseda senátu