28 Cdo 2586/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně Z. K., zastoupené
advokátkou, proti žalovaným 1) M. K., 2) J. K., 3) J. K., 4) M. K., 5) M. K. a
6) F. K., všem zastoupeným advokátem, o zrušení části smlouvy, vedené u
Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 9 C 295/93, o dovolání žalovaných
proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14.12.2001, č.j. 9 Co
550/2000-86, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobou podanou dne 1.9.1993 u Okresního soudu v Litoměřicích domáhala se
původní žalobkyně vydání rozsudku, kterým se zrušuje část kupní smlouvy blíže
popsané v petitu žaloby.
Okresní soud v Litoměřicích jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne
19.3.1997, č.j. 9 C 295/93-35, žalobě vyhověl. K odvolání žalovaných Krajský
soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací rozsudkem ze dne 3.7.1998, č.j. 9
Co 389/97-58, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl.
K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 12.4.2000, č.j. 24 Cdo
1126/99-71, zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3.7.1998,
č.j. 9 Co 389/97-58 a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
V dalším průběhu řízení odvolací soud rozsudkem ze dne 14.12.2001, č.j. 9 Co
550/2000, potvrdil rozsudek soudu. Odvolací soud převzal skutková zjištění i
právní posouzení soudu prvního stupně. Dospěl přitom k závěru, že předmětnou
kupní smlouvu je nutno posuzovat tak, že se úplatný převod nemohl týkat též
zemědělských pozemků, neboť kupní cena odpovídala jen ceně nemovitostí - domu
čp. 34, chléva a oplocení.
Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dne 24.7.2002
dovolání, jehož přípustnost blíže nezdůvodnili. Tvrdili, že rozsudek odvolacího
soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Navrhli proto zrušení
rozhodnutí odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně navrhla zamítnutí dovolání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací při posuzování tohoto dovolání vycházel z
ustanovení části dvanácté, hlavy 1, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., podle něhož
dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona, nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních
předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních předpisů. Proto
v tomto usnesení jsou uváděna ustanovení občanského soudního řádu ve znění před
novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „o.s.ř.“).
Dovolací soud zjistil, že dovolání bylo podáno osobami k tomu oprávněnými,
řádně zastoupenými advokátem (§ 241 odst. 1 o.s.ř.).
Při posuzování přípustnosti dovolání dovolatelů vycházel dovolací soud z
ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., ale bylo nutno mít ve smyslu ustanovení § 243c
o.s.ř. na zřeteli ustanovení § 204 odst. 2 o.s.ř., že totiž vzhledem k
nesprávnému poučení, obsaženému v rozsudku odvolacího soudu bylo třeba dovolání
dovolatelů posoudit jako dovolání včas podané, i když bylo podáno po uplynutí
jednoměsíční lhůty, jež byla stanovena v § 240 odst. 1 o.s.ř.
Z obsahu spisu se nenabízí závěr - a ostatně to dovolatelé ani netvrdí - že by
řízení bylo postiženo některou z vad řízení uvedených v § 237 odst. 1 o.s.ř.
(důvody zmatečnosti), jejichž existence by zakládala nejen přípustnost
dovolání, ale současně i existenci dovolacího důvodu podle § 241 odst. 3 písm.
a) o. s. ř. Přípustnost dovolání v této věci však není dána ani s přihlédnutím
k ustanovení § 238 odst. l písm. a), b) o.s.ř., nebo v § 239 odst. l a 2 o.
s. ř.
Podle § 239 odst. l a 2 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku nebo
usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního
stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že
dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního
významu. Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti
dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku
nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci
samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže odvolací dospěje
k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní
význam.
V dané věci odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, aniž by
tomuto rozhodnutí předcházelo zrušující usnesení odvolacího soudu, a aniž
připustil proti svému rozhodnutí dovolání, přičemž žalovaní návrh na vyslovení
přípustnosti dovolání v odvolacím řízení neučinili. Ani odvolací soud nezaložil
přípustnost dovolání proti svému rozsudku výrokem svého rozsudku podle § 239
odst. l o. s. ř.
Přípustnost dovolání tak v této věci nelze dovodit z žádného ustanovení
občanského soudního řádu. Dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítl podle
§ 243b) odst. 4 o.s.ř. za použití § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř., aniž mohl
přistoupit k meritornímu zkoumání námitek v dovolání uvedených.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4 o. s. ř. za
použití § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaní neměli v
dovolacím řízení úspěch, k nákladům spojeným s vyjádřením žalobkyně k dovolání
žalovaných dovolací soud nepřihlédl, když toto nebylo možno zohlednit jako
úkon právní služby ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 až 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského
soudního řádu.
V Brně dne 18. prosince 2003
JUDr. Josef R a k o v s k ý , v.r.
předseda senátu