28 Cdo 2607/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka
Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Františka Ištvánka v
právní věci žalobkyně Dr. J. K., zastoupené advokátem, proti žalované České
republice - Ministerstvu průmyslu a obchodu, zastoupené advokátkou, o vydání
movitých a nemovitých věcí, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 8 C
465/2004, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové
ze dne 16. 3. 2006, č. j. 24 Co 522/2005-222, takto:
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 3. 2006, č. j.
24 Co 522/2005-222, se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Hradci Králové
k dalšímu řízení.
Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové výše označeným bylo
změněno usnesení Okresního soudu v Semilech ze dne 18. 10. 2005, č. j. 8 C
465/2004-212, a to tak, že v řízení bude namísto původního účastníka Z., státní
podnik v likvidaci, pokračovat Česká republika – Ministerstvo průmyslu a
obchodu.
Odvolací soud posoudil podanou žalobu o vydání věcí jako návrh podle
části páté občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně se
jejím prostřednictvím nedomáhala určení vlastnického práva, nýbrž brojila proti
pravomocnému rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu S., č.
3848/03, ze dne 19. 3. 2003, č. j. PU-1244/92, jímž bylo podle § 9 odst. 4
zákona č. 229/1991 Sb. rozhodnuto, že žalobkyně není vlastnicí dotčeného
majetku. Účastníky následného řízení o takové žalobě byli podle odvolacího
soudu žalobkyně a ti, kdo byli účastníky řízení před správním orgánem (§ 250a
odst. 1 o. s. ř.). Řízení před okresním soudem se tudíž účastnil též státní
podnik v likvidaci Z. Tento účastník však zanikl ke dni 7. 12. 2004 výmazem z
obchodního rejstříku a ztratil tak způsobilost být účastníkem řízení. Odvolací
soud dospěl k závěru, že po provedené likvidaci ručí za závazky zaniklého
státního podniku do výše likvidačního zůstatku jeho zakladatel (§ 15 odst. 3
zákona č. 111/1990 Sb., o státním podniku, § 56 odst. 6 obchodního zákoníku),
tedy Česká republika – Ministerstvo průmyslu a obchodu, jež nabyla podle
závěrečné likvidační zprávy z 30. 6. 2004 též likvidační výtěžek a zůstatek.
Tento subjekt je tedy ve smyslu ustanovení § 107 odst. 1, 3 o. s. ř. právním
nástupcem Z., státního podniku v likvidaci, a bude s ním v řízení pokračováno.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž vytkla
odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení věci. I když zákon č. 77/1997 Sb.,
o státním podniku, stanoví, že v případě likvidace státního podniku převede
likvidátor likvidační zůstatek zakladateli, nevstupuje zakladatel automaticky
do práv a povinností zaniklé právnické osoby a nepřebírá je pro účely soudního
řízení. Zakladatel totiž převádí likvidační zůstatek do státních finančních
aktiv, čímž nad ním ztrácí jakoukoli další působnost – tu přebírá Ministerstvo
financí. K právnímu nástupnictví by došlo v případě, že by došlo ke zrušení
státního podniku bez likvidace; i v takovém případě by se však nestal
sukcesorem státního podniku zakladatel. Dovolatelka navrhovala, aby Nejvyšší
soud zrušil usnesení odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu
řízení.
Žalobkyně se k dovolání písemně vyjádřila. Ztotožnila se s právním
závěrem odvolacího soudu, že Česká republika ručí prostřednictvím správně
označené organizační složky za závazky zaniklého státního podniku až do výše
likvidačního zůstatku. Žalobkyně nesouhlasila s dovolací námitkou, že by
procesním nástupcem mělo být Ministerstvo financí. I v takovém případě by však
bylo možné změnit označení organizační složky pasivně legitimované České
republiky v průběhu řízení. Žalobkyně žádala, aby dovolací soud dovolání
žalované zamítl.
Nejvyšší soud zjistil, že žalovaná, zastoupená advokátem, podala
dovolání včas. Dovolání je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 1 písm. b/ o.
s. ř. a dovolací důvod byl vylíčen podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.
Dovolání je důvodné.
Odvolací soud sice v odůvodnění svého usnesení citoval – bez bližšího
vysvětlení – ustanovení § 56 odst. 6 obch. zák. o ručení společníků při
likvidaci společnosti, měl však postupovat podle speciální úpravy případného
ručení za závazky státního podniku při jeho likvidaci.
Podle § 3 odst. 3 zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku, neručí
podnik za závazky státu a ani stát neručí za závazky podniku, není-li stanoveno
jinak (shodně i předchozí úprava § 5 odst. 2 zákona č. 111/1990 Sb.).
Podrobnější úpravu majetkové odpovědnosti a s ní souvisejících úkonů
při likvidaci upravuje opět zákon č. 77/1997 Sb.
Podle jeho § 9 odst. 5 převede likvidátor likvidační zůstatek
zakladateli; tento zůstatek se převádí do státních finančních aktiv.
Práva a povinnosti zakladatele upravuje § 15 téhož zákona. Zakladatel
podle jeho písm. j/ (srov. výše) v případě zrušení státního podniku s likvidací
přebírá likvidační zůstatek a má povinnost převést jej do státních finančních
aktiv.
Z těchto ustanovení nelze dovodit ručení státu za závazky státního
podniku při jeho likvidaci či sukcesi do těchto závazků, a tedy ani jeho
pasivní věcnou legitimaci v řízení jako případného právního nástupce. Převedení
likvidačního zůstatku do státních finančních aktiv je úpravou dispozice s
finančními prostředky a samo o sobě nemůže vést – bez výslovné zákonné úpravy –
k závěru, že by za závazky likvidovaného státního podniku ručilo nebo do nich
sukcedovalo Ministerstvo financí.
Odvolací soud i strany (dovolatelka na základě již zrušeného § 22
odst. 2 zákona č. 77/1997 Sb.) aplikovali na vzniklý skutkový stav ustanovení §
15 odst. 3 dříve platného zákona č. 111/1990 Sb., o státním podniku. Podle
tohoto ustanovení však učiní zakladatel opatření o veškerém majetku a závazcích
podniku při zániku podniku zrušením bez likvidace, nikoli s likvidací. Z
následujícího § 16 odst. 1 téhož zákona je zjevné, že se připouští nástupnictví
jiného státního podniku při zániku dosavadního („podnik, na který přešel
majetek a závazky státního podniku…“), nikoli nástupnictví státu.
Vrchní soud v Praze judikoval v usnesení ze dne 21. 11. 1994, sp. zn.
6 A 37/92 (Správní právo, roč. 2000, č. jud. 635/2000/1), že při zániku
státního podniku likvidací bez právního nástupce soud řízení podle § 107 odst.
1 o. s. ř. (v tehdejším znění) zastaví.
Nejvyšší soud není s ohledem na znění § 243b odst. 4 o. s. ř.
oprávněn zastavit toto řízení sám.
Nejvyšší soud zrušuje napadené usnesení odvolacího soudu a věc vrací
tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 věta za středníkem, odst. 3 věta
první o. s. ř.). V dalším průběhu řízení, v němž bude odvolací soud vázán
právním názorem dovolacího soudu, se rozhodne též o nákladech tohoto dovolacího
řízení (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle
občanského soudního řádu.
V Brně dne 26. července 2007
JUDr. Ludvík D a v i
d, CSc., v. r.
předseda senátu