28 Cdo 2696/2005
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Ludvíka Davida, CSc. a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. a JUDr. Josefa
Rakovského v právní věci žalobců a) J. S., b) M. S., obou
zastoupených advokátem, proti žalovanému Městu D., zastoupenému advokátem, o
zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí, vedené u Krajského soudu v
Ústí nad Labem pod sp.zn. 47 C 10/2003, o dovolání žalobců proti rozsudku
Vrchního soudu v Praze ze dne 20.4.2005, čj. 11 Cmo 262/2004-69, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Vrchní soud v Praze rozsudkem výše uvedeným změnil rozsudek
Krajského soudu v Ústí na Labem ze dne 19.4.2004, č.j. 47 C 10/2003-41, tak, že
zamítl žalobu, aby byl ve prospěch žalobců povolen vklad vlastnického práva na
základě kupní smlouvy ze dne 4.11.2002, uzavřené s městem D. jako prodávajícím,
k domu čp. 23 v D., K. ul., spolu s pozemky parc. č. 1137 a 1139, vše v
katastrálním území a obci D., dosud zapsáno na LV č. 10001 u katastrálního
pracoviště v T.
Vrchní soud v Praze rozhodoval ve věci, v níž Katastrální úřad
pro Ú. kraj - katastrální pracoviště v T. (dříve Katastrální úřad v T.) zamítl
žalobci podaný návrh na vklad vlastnického práva ke shora uvedeným
nemovitostem. Zastupitelstvo obce D. přitom kupní smlouvu mezi účastníky
schválilo. Soud prvního stupně žalobcům, kteří podali žalobu podle § 244 a
násl. o. s. ř., přisvědčil. Podle odvolacího soudu však obec při svém postupu
nedodržela, a to v několika směrech, ustanovení zákona č. 128/2000 Sb., o
obcích (obecní zřízení).
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, v němž
odvolacímu soudu vytkli nesprávné právní posouzení věci. Zdůraznili souhlas
obecního zastupitelstva se smlouvou; bývalá starostka byla poté oprávněna kupní
smlouvu podepsat, neboť šlo – i po dalších volbách – o zajištění nezbytného
úkolu, vyplývajícího z její pravomoci. Splněna byla, a sice postupem obce i
obecního zastupitelstva, i podmínka zveřejnění záměru nemovitosti prodat.
Dovolatelé navrhli, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu
vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný se k podanému dovolání nevyjádřil.
Dovolání žalobců bylo podáno včas a prostřednictvím advokáta, a
jeho přípustnost byla založena diformitou rozsudků nižších instancí (§ 237
odst. 1 písm. a/ o. s. ř.).
Dovolání však není opodstatněné.
Odvolací soud nepochybil ve svém právním posouzení věci,
přičemž jeho závěry o nedostatcích postupu žalovaného při projednávání
předmětné kupní smlouvy jsou přesvědčivě zdůvodněny.
Podle § 85 písm. a/ zákona č. 128/2000 Sb. je rozhodování o
převodu nemovitostí z vlastnictví obce svěřeno zastupitelstvu obce; obec je
však podle § 39 odst. 1 a § 41 téhož zákona povinna svůj záměr prodeje
nemovitého majetku zveřejnit po dobu nejméně 15 dnů před rozhodnutím
zastupitelstva. Zveřejnění se děje vyvěšením na úřední desce obecního úřadu,
aby došlo k seznámení se veřejnosti se záměrem prodeje a případné realizaci
možnosti předložit nabídky ze strany jiných zájemců. Způsob publikace záměru
prodeje však vykazoval v posuzované věci závažné vady; první zveřejnění dne 4.
3. 2002 uvádělo jen „seznam domů“ (dříve dne 19. 2. k prodeji zastupitelstvem
schválený) a kupní cenu předmětných nemovitostí bez výslovného uvedení obou
parcel, a druhá upřesňující publikace prodejního záměru ze dne 2. 10. 2002 byla
provedena již po souhlasu zastupitelstva ze dne 30. 9. 2002. Ten byl učiněn „se
zveřejněním záměru prodat obytný dům… za cenu pozemku a po sejmutí prodat
žadateli ing. S.“. Je tedy navíc zřejmé, že publikace tu byla provedena jen
formálně, v době, kdy již o kupujícím bylo rozhodnuto.
Podle § 55 odst. 1 písm. d/ zákona č. 152/1994 Sb., o volbách
do zastupitelstev v obcích, zaniká mandát starosty dnem nových voleb do
zastupitelstva obce. V meziobdobí od voleb do ustavujícího zasedání nově
zvoleného zastupitelstva zabezpečuje dosavadní starosta pouze úkoly explicitně
vymezené v § 107 odst. 1 písm. a/ až c/ zákona č. 128/2000 Sb. Mezi těmito
úkony není uvedeno nakládání s nemovitostmi (ani jeho stvrzení navenek), jež
náleží podle již zmíněného § 85 písm. a/ posledně citovaného zákona do výlučné
působnosti obecního zastupitelstva.
Takto konstatované vady postupu obce, jak byly posouzeny na
základě výsledků dokazování před nižšími instancemi, vedou oprávněně k závěru o
absolutní neplatnosti kupní smlouvy ze dne 4. 11. 2002, a to pro rozpor se
zákonem ve smyslu § 39 občanského zákoníku.
Odvolací soud tedy rozhodl správně a dovolací soud proto
dovolání žalobců podle § 243b odst. 2 o. s. ř. zamítl.
Straně žalované nevznikly v řízení o dovolání žádné náklady.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle
občanského soudního řádu.
V Brně dne 26. května 2006
JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.
předseda senátu