28 Cdo 2753/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy
Brožové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph. D. a Mgr. Zdeňka Sajdla, v právní věci
žalobců a) P. V., a b) J. V., zastoupených JUDr. Zdeňkem Broumem, advokátem se
sídlem v Děčíně I, Lázeňská 479/15, proti žalovaným 1) J. Ch., 2) J. P., a 3)
Z. S., všem zastoupeným Mgr. Narcisem Tomáškem, advokátem se sídlem v Děčíně
III, U Starého mostu 111/4, o zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím,
vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 19 C 126/2011, o dovolání žalobců
proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 2. 2013, č. j. 12 Co
1372/2012-55, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovaným náklady dovolacího řízení ve výši 2
868 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Narcise
Tomáška, advokáta se sídlem v Děčíně III, U Starého mostu 111/4.
(§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Žalobci se domáhali na žalovaných, aby jim z titulu bezdůvodného obohacení
společně a nerozdílně zaplatili částku 50 000 Kč s příslušenstvím.
Okresní soud v Děčíně rozsudkem ze dne 29. 11. 2011, č. j. 19 C 126/2011-25,
uložil každému žalovanému, aby žalobcům zaplatil částku 16 666,66 Kč, a ve
zbytku žalobu zamítl (dle soudu prvního stupně tedy závazek žalovaných nebyl
solidární, ale jednalo se o závazky dílčí); o náhradě nákladů řízení soud
prvního stupně s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř. rozhodl, že na ni žádný z
účastníků nemá právo.
K odvolání žalobců, jež směřovalo toliko proti nákladovému výroku soudu prvního
stupně, Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 24. 4. 2012, č. j. 12 Co
127/2012-40, napadený výrok soudu prvního stupně zrušil s tím, že absence
řádného odůvodnění nákladového výroku neumožňuje tento výrok přezkoumat.
Okresní soud v Děčíně rozsudkem ze dne 3. 9. 2012, č. j. 19 C 126/2011-49
opětovně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (ať
již před soudem prvního stupně, tak ani před soudem odvolacím). Dle soudu
prvního stupně za situace, že se žalobci domáhali zaplacení částky 50 000 Kč
proti všem žalovaným společně a nerozdílně, ale soud dospěl k závěru, že jejich
oprávněný nárok odpovídá toliko částce 16 666,66 Kč proti každému z žalovaných,
neměli ve věci „plný úspěch“, pročež je třeba aplikovat § 142 odst. 2 o. s. ř.;
s ohledem na skutečnost, že zahájení soudního řízení zavinili žalovaní,
nepřiznal jim soud prvního stupně ani částečnou náhradu nákladů řízení (ačkoliv
každý z žalovaných byl úspěšný ze dvou třetin).
K odvolání žalobců Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 26. 2. 2013,
č. j. 12 Co 1372/2012-55, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že
žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Proti posledně uvedenému usnesení odvolacího soudu podali žalobci dne 10. 6.
2013 (dále také „dovolatelé“) řádně zastoupení advokátem včasné dovolání.
Dovolatelé napadli usnesení odvolacího soudu „v plném rozsahu"; přípustnost
svého dovolání opřeli o § 237 o. s. ř., resp. o tvrzení, že odvolací soud se
při posuzování otázky, zda ve věci měli „plný úspěch“, odchýlil od ustálené
rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatelé ve svém dovolání dále navrhli,
aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a ve věci rozhodl tak, že žalovaní
jsou povinni zaplatit jim náklady řízení před soudy nižších stupňů v částce 50
600 Kč [soudní poplatek ve výši 2000 Kč, náklady řízení před soudem prvního
stupně dle vyhlášky č. 484/2000 Sb. (dále jen „přísudková vyhláška“) ve výši 16
400 Kč a náklady řízení před odvolacím soudem dle přísudkové vyhlášky ve výši 2
x 16 100 Kč] a že žalovaní jsou povinni zaplatit náklady dovolacího řízení. Žalovaní ve svém vyjádření k dovolání ze dne 21. 8. 2013 uvedli, že dovolatelé
v dovolání neuvedli dovolací důvod a že se ztotožňují s právním posouzením
provedeným soudy nižších stupňů. Podle § 237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího
soudu, kterým se odvolací řízení končí, tedy i proti akcesorickým výrokům a to
včetně výroků o nákladech řízení. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, jež je – stejně jako další níže citovaná
rozhodnutí Nejvyššího soudu – k dispozici na internetových stránkách Nejvyššího
soudu www.nsoud.cz). I v případě dovolání proti výrokům o nákladech řízení se
však uplatní omezení přípustnosti dovolání stanovené ustanovením § 238 odst. 1
písm. d) o. s. ř., dle kterého dovolání podle § 237 není přípustné proti
rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o
peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč. Jinak řečeno, rozhodly-li soudy
nižších stupňů, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před
těmito soudy vedených, je pro posouzení, zda dovoláním napadenými výroky o
nákladech řízení bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč,
určující výše nákladů řízení, jejichž náhradu takto dovolatelům odepřely (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sen. zn. 29 ICdo 34/2013). V řízení před soudem prvního stupně přicházela (podle obsahu spisu) v úvahu na
nákladech dovolatelů v úvahu paušální sazba odměny dle § 3 odst. 1 bodu 4 ve
spojení s § 19a přísudkové vyhlášky, přičemž pro posouzení sazby odměny je
rozhodné znění přísudkové vyhlášky před novelou provedenou vyhláškou č. 64/2012
Sb., tedy ve znění do 29. 2. 2012 (srov. § 16 odst. 1 přísudkové vyhlášky), ve
výši 20 540 Kč (9 000 Kč + 17 % z částky 40 000 Kč, to vše zvýšeno o 30 %),
dále 3 x paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč dle § 11 odst. 1, § 13
odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) (převzetí a
příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé, účast na jednání před
soudem), a zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, celkem tedy 23 440 Kč. V
průběhu řízení před soudem prvního stupně, jež následovalo poté, co odvolací
soud usnesením ze dne 24. 4. 2012, č. j. 12 Co 127/2012-40, zrušil napadený
nákladový výrok, dovolatelům žádné náklady nevznikly.
V prvním i opakovaném řízení před odvolacím soudem přicházela (podle obsahu
spisu) v úvahu na nákladech dovolatelů paušální sazba odměny dle § 14 odst. 3
ve spojení s § 18 a § 19a přísudkové vyhlášky ve výši 650 Kč (50 % z částky 1
000 Kč, to vše zvýšeno o 30 %), a 1 x paušální náhrada hotových výdajů ve výši
300 Kč dle § 11 odst. 1, § 13 odst. 3 advokátního tarifu (písemné podání), tedy
celkem dvakrát 950 Kč. Je tedy zřejmé, že součet částek za řízení před oběma soudy dosahuje toliko
výše 25 340 Kč (23 440 Kč + 950 Kč + 950 Kč) a nepřevyšuje tak částku 50 000
Kč, a proto také dovolání podle § 237 o. s. ř. přípustné být nemůže (srov. opět
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013). Pro úplnost dovolací soud uvádí, že nepřehlédl, nález Ústavního soudu ze dne
17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, uveřejněný pod číslem 116/2013 Sb. (k
dispozici též na internetových stránkách nalus.usoud.cz), kterým byla zrušena
přísudkovou vyhlášku, v důsledku čehož se při rozhodování o náhradě nákladů
řízení odměna za zastupování advokátem určí podle advokátního tarifu, jak
dovodil Nejvyšší soud v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního
kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010,
uveřejněném pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Přísudková vyhláška však byla zrušena až s účinností od 7. 5. 2013, kdy byl
nález vyhlášen ve Sbírce zákonů, tedy až poté, co odvolací soud vynesl napadené
rozhodnutí, a při posuzování přípustnosti dovolání proto ke zrušení přísudkové
vyhlášky – má-li být výsledek dovolacího řízení pro účastníky předvídatelný –
nelze přihlížet (srov. obdobně přechodná ustanovení k zákonům, jimiž bylo
novelizováno dovolací řízení, konkrétně např. čl. II bod 12 zákona č. 7/2009
Sb. nebo čl. II bod 7 zákona č. 404/2012). Zcela nad rámec budiž uvedeno, že dovolání dovolatelů by s ohledem na § 238
odst. 1 písm. d) o. s. ř. nemohlo být přípustné, ani kdyby dovolací soud
posuzoval výši nákladů řízení, která měla být soudy nižších stupňů dovolatelům
odepřena, podle advokátního tarifu. V takovém případě by v řízení před soudem prvního stupně přicházela (podle
obsahu spisu) v úvahu na nákladech dovolatelů sazba mimosmluvní odměny dle § 7
bodu 5 ve spojení s § 12 advokátního tarifu ve výši 14 880 Kč (tři úkony právní
služby – převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé, účast na
jednání před soudem – když sazba za každý z nich činí 4 960 Kč – 1 500 Kč + 40
x 40 Kč, to vše zvýšeno o 60 %), dále 3 x paušální náhrada hotových výdajů po
300 Kč dle § 11 odst. 1, § 13 odst. 3 advokátního tarifu, a zaplacený soudní
poplatek ve výši 2 000 Kč, celkem tedy 17 780 Kč. V řízení před soudem prvního
stupně, jež následovalo poté, co odvolací soud usnesením ze dne 24. 4. 2012, č. j. 12 Co 127/2012-40, zrušil napadený nákladový výrok, by pak žádná náhrada
nákladů řízení nepřicházela v úvahu ani podle advokátního tarifu.
V prvním i opakovaném řízení před odvolacím soudem přicházela (podle obsahu
spisu) v úvahu podle advokátního tarifu na nákladech dovolatelů sazba
mimosmluvní odměny dle § 7 bodu 5 ve spojení s § 11 odst. 2 písm. c) a § 12
advokátního tarifu ve výši 2 480 Kč za jeden úkon právní služby – odvolání
proti rozhodnutí, přičemž nešlo o odvolání ve věci samé (1 500 Kč + 40 x 40 Kč,
to vše sníženo o 50 % a zároveň zvýšeno o 60 %), dále 1 x paušální náhrada
hotových výdajů ve výši 300 Kč dle § 11 odst. 1, § 13 odst. 3 advokátního
tarifu (písemné podání), tedy celkem dvakrát 2 780 Kč. Je tedy zřejmé, že i kdyby byla výše nákladů řízení před soudy nižších stupňů
počítána podle advokátního tarifu, dosáhla by toliko částky 23 340 Kč (17 780
Kč + 2 780 Kč + 2 780 Kč) a částku 50 000 Kč by nepřevyšovala. Z důvodů shora uvedených dospěl dovolací soud k závěru o nepřípustnosti
dovolání dovolatelů a jejich dovolání podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. odmítl. Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3, § 224
odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání dovolatelů bylo odmítnuto, čímž
žalovaným vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího
řízení. Náklady žalovaných v dovolacím řízení sestávají z odměny advokáta za jeden úkon
právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 21. 8. 2013), přičemž tarifní
hodnotu, z níž se vypočítává mimosmluvní odměna za úkon právní služby v
dovolacím řízení, tvoří v posuzované věci částka 25 340 Kč (tedy částka
odpovídající výši nákladů řízení, jichž se dovolatelé v dovolacím řízení
domáhali), z níž mimosmluvní odměna v souladu s § 7 bodem 5 činí 2 140 Kč (1
500 Kč + 16 x 40 Kč), když tuto odměnu je třeba v souladu § 11 odst. 2 písm. c)
a odst. 3 advokátního tarifu snížit na jednu polovinu (srov. obdobně např. již
důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2001, sp. zn. 29 Odo 34/2001) a
v souladu s § 12 odst. 4 advokátního tarifu zároveň zvýšit na 240 % (3 x 80 %);
mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby tedy v posuzované věci činí 2568
Kč. S paušální náhradou hotových výdajů dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu za
jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč pak jde celkem o částku 2 868 Kč,
kterou Nejvyšší soud přiznal žalovaným k tíži dovolatelů. Platební místo a
lhůta ke splnění uložené povinnosti byly stanoveny podle § 149 odst. 1 a § 160
odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského
soudního řádu. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný
domáhat výkonu rozhodnutí.