28 Cdo 2774/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy
Brožové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a. JUDr. Josefa Rakovského v právní
věci žalobkyně Komerční banky, a. s., se sídlem Praha 1, Na Příkopě 33/969,
proti žalované České republice – Ministerstvu financí České republiky, se
sídlem Praha 1, Letenská 525/15, o zaplacení částky 39.270,- Kč s
příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 60 C 209/2008,
o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 3. 2010,
č. j. 13 Co 504/2009-81, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 3. 2010, č. j. 13 Co 504/2009-81,
se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
A. Předchozí průběh řízení
Žalobkyně se žalobou ze dne 17. 7. 2008 podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1
domáhala po žalované vydání bezdůvodného obohacení ve výši 39.270,- Kč (dále
jen „předmětná částka“) s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že jí byl
doručen exekuční příkaz, kterým byly postiženy peněžní prostředky z účtu (dále
jen „předmětný účet“), jehož majitelem měl být A. H. (dále jen „daňový
dlužník“). Žalobkyně na základě tohoto exekučního příkazu převedla předmětnou
částku z označeného účtu na účet Finančního úřadu pro Prahu 10 (dále jen
„finanční úřad“). Následně žalobkyně zjistila, že majitelem předmětného účtu
není daňový dlužník, ale společnost Zdal, spol. s r. o. (dále jen „společnost
Zdal“), a uhradila této společnosti předmětnou částku.
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 2. 7. 2009, č. j. 60 C 209/2008-53,
žalobě v plné výši vyhověl. Dle skutkových zjištění, o kterých mezi stranami
nebylo sporu, vznikl daňovému dlužníkovi daňový nedoplatek. Žalobkyně se v
odpovědi na výzvu finančního úřadu, zda jsou žalobkyní ve prospěch daňového
dlužníka vedeny účty, dopustila chyby a jako účet daňového dlužníka označila
účet společnosti Zdal. Dne 3. 4. 2007 byl žalobkyni doručen exekuční příkaz,
kterým byly postiženy finanční prostředky na účtu společnosti Zdal. Dne 29. 6.
2007 převedla žalobkyně předmětnou částku z účtu společnosti Zdal na svůj
aplikační účet a následně na účet finančního úřadu. Na základě reklamace
společnosti Zdal uhradila žalobkyně dne 16. 8. 2009 společnosti Zdal předmětnou
částku. Dne 3. 8. 2007 požádala žalobkyně finanční úřad o vrácení předmětné
částky. Finanční úřad žádosti nevyhověl a k odvolání žalobkyně Finanční
ředitelství pro hlavní město Prahu rozhodnutím ze dne 15. 5. 2008, č. j.
7636/08-1500-105418, potvrdilo rozhodnutí o nevrácení přeplatku. Dle soudu
prvního stupně získal finanční úřad předmětnou částku nikoliv z majetku
daňového dlužníka, ale z majetku žalobkyně, která vůči finančnímu úřadu ani
vůči uvedenému dlužníku neměla žádný právní důvod k poskytnutí plnění.
K odvolání žalované Městský soud v Praze usnesením ze dne 24. 3. 2010, č. j. 13
Co 504/2009-81, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil. Dle
odvolacího soudu ustanovení § 59 odst. 6 zák. č. 337/1992, o správě daní a
poplatků ve znění účinném do 31. 12. 2007 (dále i „ZSDP“ nebo „zákon o správě
daní a poplatků“) speciálně upravuje to, zda a kdy může správce daně vrátit
omylem zaplacenou částku daně tomu, kdo plnil za daňového dlužníka. O žádosti
na vrácení platby vydává správní orgán rozhodnutí, proti němuž se příjemce
rozhodnutí může odvolat. Proti rozhodnutí odvolacího orgánu není odvolání
přípustné, avšak rozhodnutí je možno napadnout správní žalobou.
B. Dovolání a vyjádření k němu
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně 21. 5. 2010 dovolání, jehož
přípustnost spatřovala v § 239 odst. 1 písm. a) o.s.ř. Jako dovolací důvod
žalobkyně uvedla nesprávné právní posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b)
o.s.ř. Žalobkyně především namítala, že v dané věci jsou příslušné civilní
soudy a že odvolací soud na věc nesprávně aplikoval § 59 odst. 6 (7) ZSDP
namísto § 451 obč. zák.
Dle vyjádření žalované k dovolání ze dne 23. 6. 2010 měla být žaloba projednána
ve správním soudnictví a nikoliv v civilním soudnictví, žalovaná není pasivně
legitimována a nenese odpovědnost za chyby zaměstnance žalobkyně.
C. Přípustnost
Dovolací soud zjistil, že dovolání je včasné, podané oprávněnou osobou,
zastoupenou advokátem a splňuje formální obsahové náležitosti předepsané § 241a
odst. 1 o.s.ř.
Podle § 239 odst. 1 písm. a) o.s.ř. jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že
napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3), je
dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu
prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena
orgánu, do jehož pravomoci náleží. Podle § 237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí
odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména
tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím
soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným
dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.
V posuzované věci dospěl dovolací soud k závěru, že odvolací soud nesprávně a v
rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu posoudil otázku pravomoci civilních
soudů (k tomu viz dále) a dovolání je proto přípustné.
D. Důvodnost
Podle § 7 o.s.ř. v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy
spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních,
rodinných a obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a
nerozhodují o nich jiné orgány (odstavec 1). Spory a jiné právní věci uvedené v
odstavci 1, o nichž podle zákona rozhodly jiné orgány než soudy, soudy v
občanském soudním řízení projednávají a rozhodují za podmínek uvedených v části
páté tohoto zákona (odstavec 2).
Žalobkyně se žalobou ze dne 17. 7. 2008 podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1
nedomáhala zrušení potvrzujícího rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní
město Prahu ze dne 15. 5. 2008, č. j. 7636/08-1500-105418, ani svou žalobou
nesměřovala proti správci daně, ale domáhala se vydání bezdůvodného obohacení
po České republice. Je tedy zřejmé, že žalobkyně se nedomáhala přezkoumání aktu
správního orgánu, ani neusilovala o to, aby civilní soudy rozhodly o vrácení
přeplatku podle zákona o správě daní a poplatků, nýbrž se domáhala, aby ji
soudy ve smyslu § 451 obč. zák. přiřkly předmětnou částku, o niž se žalovaná
dle jejího názoru bezdůvodně obohatila. Obdobnou situací se zabýval zvláštní
senát zřízený zákonem č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních
sporů, a v usnesení ze dne 30. 6. 2006, č. j. Konf 132/2005-7, dovodil, že
je-li podání podle svého označení i obsahu žalobou na vydání bezdůvodného
obohacení, přísluší rozhodovat o něm soudu v občanském soudním řízení. Soud
nemůže popřít svou pravomoc jen proto, že podle jeho názoru by se měl žalobce
domáhat sporné částky za použití prostředků správního (resp. daňového) řízení.
Nejvyšší soud v souladu s tímto závěrem rozhodl rozsudkem ze dne 1. 7. 2009,
sp. zn. 28 Cdo 4513/2003, ve kterém posuzoval obdobný spor vedený mezi týmiž
účastníky jako v předmětné věci. Ač se Nejvyšší soud v této věci pravomocí
civilních soudů explicitně nezabýval, s ohledem na to, že shledal dovolání
přípustné a věc meritorně posoudil, je zjevné, že z pravomoci civilních soudů
vycházel /srov. § 242 odst. 3 ve spojení s § 229 odst. 1 písm. a)/. Za této
situace lze uzavřít, že pokud se žalobkyně výslovně domáhá po žalované vydání
bezdůvodného obohacení, pravomoc rozhodnout o tomto nároku přísluší civilním
soudům. Od tohoto závěru nemá Nejvyšší soud důvod se odchýlit ani v
projednávané věci.
Jelikož usnesení odvolacího soudu nemůže již s ohledem na výše uvedené obstát,
Nejvyšší soud se v souladu se zásadou hospodárnosti řízení nezabýval otázkou
vztahu § 59 odst. 6 (7) ZSDP a § 451 obč. zák.
Z uvedených důvodů nezbylo Nejvyššímu soudu než usnesení odvolacího soudu bez
jednání (§ 243a odst. 1 o.s.ř.) podle § 243b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř.
zrušit a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V dalším řízení je odvolací soud vázán právními názory soudu dovolacího (§ 243d
odst. 1 ve sp. s § 226 odst. 1 o.s.ř.) V jeho rámci bude při rozhodování o
nákladech řízení brán zřetel i na náklady dovolacího řízení (§ 243d odst. 1
o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského
soudního řádu.
V Brně dne 23. února 2011
JUDr. Iva B r o ž o v á, v. r.
předsedkyně senátu