28 Cdo 2811/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Miloše Póla
ve věci žalobkyně: obec Prameny, IČ: 005 72 799, se sídlem Prameny 24, proti
žalovanému Ing. V. B., o zaplacení částky 101.196,- Kč s příslušenstvím, vedené
u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 15 C 226/2011, o dovolání
žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. února 2014, č. j.
13 Co 72/2013-122, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Shora označeným rozsudkem Krajský soud v Plzni změnil rozsudek Okresního soudu
v Karlových Varech ze dne 11. října 2012, č. j. 15 C 226/2011-72, ve znění
doplňujícího rozsudku téhož soudu ze dne 8. října 2013, č. j. 15 C
226/2011-111, v jeho výroku I tak, že žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni
částku 101.196,- Kč s příslušenstvím, se zamítá (výrok I). Současně rozhodl o
nákladech řízení před soudy obou stupňů, jakož i o nákladech vzniklých státu
(výroky II a III).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které Nejvyšší soud
odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první občanského soudního řádu (o.
s. ř.), neboť není přípustné.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí
odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí
závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se
odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím
soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní
otázka posouzena jinak (srov. § 237 o. s. ř.).
Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na
nesprávném právním posouzení věci (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.).
Rozhodnutí odvolacího soudu se zakládá na posouzení, že žalovanému nevzniklo na
úkor žalobkyně bezdůvodné obohacení (§ 451 a násl. obč. zák.), neboť částka –
jíž vrácení se žalobkyně domáhá – byla žalovanému vyplacena ve správné výši z
rozpočtových prostředků obce (žalobkyně) jako odměna za výkon funkce starosty
coby uvolněného člena zastupitelstva obce; jím byl žalovaný – dle zjištění
odvolacího soudu – zvolen na ustavující schůzi obecního zastupitelstva dne 3.
2. 2009, kdy bylo současně zastupitelstvem rozhodnuto o tom, že funkci starosty
obce bude – nadále – vykonávat jako uvolněný člen zastupitelstva obce.
V podaném dovolání žalobkyně napadá právě ony závěry odvolacího soudu o obsahu
rozhodnutí zastupitelstva obce na ustavující schůzi, dovozujíc, že funkce, pro
kterou bude člen zastupitelstva obce uvolněn, nebyla obecním zastupitelstvem
určena.
Napadený závěr odvolacího soudu je ovšem závěrem skutkovým (jde o výsledek
hodnocení v řízení provedených důkazů; § 132 o. s. ř.), nikoliv závěrem právním
(aplikací práva na zjištěný skutkový stav). Přitom jediným způsobilým dovolacím
důvodem (v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění
účinném od 1. 1. 2013) je nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem
(srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.). Byť právě tento důvod dovolatelka v dovolání
formálně ohlašuje, její polemika se závěry odvolacího soudu se nese především v
rovině kritiky skutkových závěrů. Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem
(opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132
o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (k tomu srov. např.
důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. 29 NSČR
29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6.
ledna 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a
usnesení Ústavního soudu).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243c odst. 3,
§ 224 odst. 1, § 151 odst. 1 části věty před středníkem a § 146 odst. 3 o. s.
ř. za situace, kdy žalovanému, jenž by měl na jejich náhradu jinak zásadně
právo, v tomto řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. prosince 2014
Mgr. Petr
Kraus
předseda senátu