28 Cdo 2827/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Roberta
Waltra v právní věci žalobce L. G., a.s., zastoupené advokátem,
za účasti 1) Ing. M. B., 2) Z. F., 3) P. f. ČR, o žalobě podle části páté
občanského soudního řádu, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp.
zn. 7 C 15/2005, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne
23. 5. 2006, č.j. 8 Co 831/2006-98, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích výše označeným bylo
potvrzeno usnesení Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 27. 1. 2006, č.j.
7 C 15/2005-73, kterým byla žaloba, požadující nahrazení rozhodnutí
Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu v Č. K., č.j. PÚ 52514/04 ze dne
11. 11. 2004, jímž byli 1) a 2) účastník řízení určeni za spoluvlastníky
nemovitostí (pozemků p.č. 1507/3 a p.č. 1507/4 v k.ú. H. P., každý v rozsahu
id. ¼), odmítnuta s tím, že žalobci byla uložena povinnost zaplatit
náhradu nákladů řízení České republice ve výši 9.439,- Kč a účastníkům řízení
1) a 2) ve výši 320,- Kč.
Odvolací soud, ve shodě se soudem prvního stupně, dospěl k závěru, že
dvouměsíční lhůtu podle § 247 odst. 1 občanského soudního řádu (dále „o. s.
ř.“) k podání žaloby je nutné považovat za lhůtu hmotněprávní, nikoli procesní,
a její počítání se bude řídit ustanovením § 122 občanského zákoníku. Žaloba tak
musela být u soudu podána poslední den lhůty, a nestačilo její podání k
poštovní přepravě ve smyslu § 57 odst. 3 o. s. ř. Podle odvolacího soudu nebylo
vyloučeno podání takové žaloby faxem (§ 42 odst. 1 ve spojení s ustanovením §
245 o. s. ř.), za podmínky skutečného fyzického doručení takového faxového
podání poslední den lhůty soudu a jeho doplnění o originál podání do tří dnů (§
42 odst. 3 o. s. ř.). Odvolací soud zjistil, že spis obsahuje toliko originál
žaloby soudu doručený 18. 1. 2005, který neobsahoval žádnou zmínku, že by šlo o
podání, jež následuje dříve faxem podanou žalobu. V případě pochybností o tom,
zda podání bylo či nebylo odesláno a doručeno tvrzeným způsobem, bylo podle
odvolacího soudu na odesílateli, aby prokázal odeslání podání a jeho dojití do
dispozice soudu. Žalobce však tvrzené doručení faxového podání soudu dne 15. 1.
2005 neprokázal, a protože originál žaloby byl soudu fakticky doručen 18. 1.
2005, přestože poslední den lhůty k podání žaloby spadal na pondělí 17. 1. 2005
(při doručení správního rozhodnutí dne 15. 11. 2004), byla žaloba podána
opožděně.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Vytýkal v něm
odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení věci spočívající v nesprávném
hodnocení důkazů. Dovolatel připustil, že nemá k dispozici doklad o odeslání
předmětné žaloby faxem a ani výpis o uskutečněném hovoru. Vzhledem k tomu, že
soud prvního stupně jednal ve věci, měl žalobce za to, že jeho podáním byly
lhůty zachovány a nepředpokládal, že by měl následně prokazovat zachování lhůty
faxovým podáním. Dovolatel také odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 17. 1.
2006, sp. zn. I. ÚS 463/03, podle kterého nelze-li v soudní evidenci dohledat
faxové podání, je nutné vycházel z presumpce, že podání bylo učiněno včas.
Dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů prvního i druhého
stupně a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení.
Účastník řízení 3) se k dovolání písemně vyjádřil a navrhl, aby
dovolání bylo Nejvyšším soudem odmítnuto.
Nejvyšší soud zjistil, že žalobce, zastoupený advokátem, podal dovolání
v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce dovozoval
přípustnost dovolání z ustanovení § 239 odst. 3 o. s. ř. a uplatněný dovolací
důvod opíral
o ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolání není důvodné.
V případě, že soud nedohledal (jemu údajně poslané) faxové podání,
nemůže být účastníku řízení tato skutečnost přičítána k tíži, a je proto nutno
vycházet z předpokladu, že (s přihlédnutím k běhu lhůty a k předložení
originálu žaloby) bylo podáno včas pouze tehdy, jsou-li pro to dostatečné
důvody. Ty mohou spočívat v předložení dokladu o zaslání faxové zprávy soudu,
a to jak faxového potvrzení o bezchybném odeslání faxové zprávy, tak (jak
dovodil ve výše uvedeném nálezu Ústavní soud) i v předložení faxového žurnálu,
že žaloba byla odeslána okresnímu soudu s výsledkem doručení “OK“. Žalobce v
předmětné věci ovšem žádný důkaz, jenž by prokázal tvrzení o zaslání takové
faxové zprávy, nepředložil.
Soudem prvního stupně učiněné procesní úkony, tj. výzva k upřesnění
žalobního petitu a ustanovení znalce, nemohly zhojit procesní nedostatek
spočívající v opožděném doručení žaloby. Zachování lhůty k podání žaloby podle
ustanovení § 247 odst. 1 o. s. ř. je nutné považovat za jednu z podmínek
řízení, k níž soud přihlíží kdykoliv za řízení, a pokud tato podmínka není
splněna, nelze ve věci samé rozhodnout (srov. § 103
o. s. ř.).
V průběhu řízení před soudy obou stupňů nedošlo k vadám, jež by
zakládaly zmatečnost rozhodnutí, či k jiným vadám řízení majícím za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).
Žalobcem označený dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
tedy nebyl naplněn a dovolací soud pro správnost rozhodnutí odvolacího soudu
dovolání žalobce zamítl (§ 243b odst. 2 věta před středníkem o. s. ř.).
Účastníkům dovolacího řízení nevznikly žádné náklady.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle
občanského soudního řádu.
V Brně dne 27. srpna 2007
JUDr. Ludvík David, CSc.
předseda senátu