28 Cdo 2905/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobce Ing. M. L., zastoupeného advokátem, proti žalovanému S. k., zastoupenému advokátem, o zaplacení částky 58.017,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 31 C 475/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2007, č. j. 54 Co 225, 226/2007-120, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3391,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 12. 9. 2006, č. j. 31 C 475/2004-75, uznal žalovaného povinným zaplatit žalobci částku 50.744,- Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení, které vzniklo žalovanému užíváním pozemku žalobce, na němž byla bez právního důvodu umístěna pozemní komunikace – silnice III. třídy. V částce 7.273,- Kč s příslušenstvím žalobu zamítl.
K odvolání žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 12. 2007, č. j. 54 Co 225, 226/2007-120, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu v částce 17.018,20 Kč s příslušenstvím zamítl, ve zbytku rozsudek soud prvního stupně potvrdil.
Proti části výroku rozsudku odvolacího soudu, ve které byl rozsudek
soudu prvního stupně změněn, a proti výrokům závislým podal žalobce dovolání, jehož přípustnost spatřuje v ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Namítal, že odvolací soud nárok žalobce nesprávně vypočetl a věc nesprávně právně posoudil.
Žalovaný ve svém vyjádření navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto, neboť předmětem dovolání je nárok na peněžité plnění ve výši pouze 17.018,20 Kč, a proto je dovolání podle § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. nepřípustné.
Dovolací soud zjistil, že dovolání je včasné, podané oprávněnou osobou prostřednictvím advokáta a splňuje formální obsahové znaky předepsané § 241a odst. 1 o. s. ř. Dovolání však není přípustné.
Podle ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není dovolání proti rozsudku odvolacího soudu přípustné ve věcech, v nichž bylo dovoláním dotčeným výrokem rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč, přičemž k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. V projednávané věci napadl žalobce výrok odvolacího soudu, kterým byla zamítnuta žaloba v částce 17.018,20 Kč s příslušenstvím. Protože se jedná o peněžité plnění a uvedená jistina je nižší než 20.000,- Kč, není dovolání podle § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Pro úplnost dovolací soud uvádí, že chyby v rozsudku spočívající ve výpočtech odvolací soud opraví na návrh účastníka nebo i bez návrhu podle § 164 o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalobci, jehož dovolání bylo odmítnuto, uložil dovolací soud povinnost zaplatit žalovanému účelně vynaložené náklady, které mu vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta ve výši 2.550,- Kč (§ 10 odst. 3, § 3 odst. 1 bod 4, § 15, § 18 odst. 1 věta první vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (§ 2 odst. 1, § 13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a 19 % DPH ve výši 541,50 Kč. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti byly stanoveny podle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 5. srpna 2008
JUDr. Iva B r o ž o v á
předsedkyně senátu