28 Cdo 2937/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana
Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce V. k. AČR H. K. zastoupeného advokátkou,
za účasti 1) J. Č., 2) M. Š., 3) M. Ř., 4) J. H., 5) E. Ř., 6) H. P., všech
zastoupených advokátem, a 7) P. f. ČR, v řízení o věci, o níž bylo rozhodnuto
správním orgánem, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp.zn. 8 C
149/2004, k dovolání účastníků ad 1) až 6) proti rozsudku Krajského soudu v
Hradci Králové ze dne 7.3.2006, čj. 30 Co 6/2005-99, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Hradci Králové nahradil svým rozsudkem ze dne 16.5.2005,
čj.
8 C 149/2004-74, rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu H. K.
ze dne 6.5.2004, čj. PÚHK-237/379/Mu-2. Na rozdíl od tohoto správního orgánu,
který podle § 9 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě
a jinému zemědělskému majetku, (dále jen „zákon o půdě“), rozhodl, že účastníci
1) až 6) jsou vlastníky domu čp. 53 se stavební parcelou č. 20 v M., rozhodl
opačně, tedy že vlastníky těchto nemovitostí nejsou. Vyšel ze zjištění, že
majetek, jehož původními vlastníky byli M. a J. Č., byl konfiskován podle
dekretu presidenta republiky č. 108/1945 Sb., a nebylo prokázáno, že by akt
konfiskace byl důsledkem politické persekuce nebo postupu porušujícího obecně
uznávaná práva
a svobody.
V odvolacím řízení Krajský soud v Hradci Králové shora uvedeným
rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Dovodil, že konfiskace byla u
J. Č., který nebyl trestně odsouzen za chování během doby nesvobody, založena
na tom, že strpěl, aby jeho majetek byl spravován osobou, která se provinila ve
smyslu tohoto dekretu podle jeho § 1 odst. 1 bodu 3. Sama konfiskace, pokud
proběhla v souladu
s právním řádem, není restitučním důvodem ve smyslu § 6 odst. 1 zákona o půdě,
a jiný restituční důvod, zejména podle § 6 odst. 1 písm. r) zákona o půdě nebyl
shledán.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali účastníci 1) až 6) dovolání, v
němž uplatňují dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. a vyslovují
názor, že v případě manželů Č. šlo o politickou persekuci či postup porušující
obecně uznávaná lidská práva. Nově pak uplatňují v dodatku k dovolání i
okolnosti, které se týkají předloženého důkazu o konfiskaci, jeho podpisu a
řádného doručení, z čehož dovozují, že výměr nenabyl dosud právní moci a
nedošlo tedy k přechodu vlastnictví k uvedeným nemovitostem na stát. Navrhují,
aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen, odložena jeho vykonatelnost, a věc
byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobce v písemném vyjádření k dovolání vyjádřil názor, že dovolatelé
nemají dovolací důvod, protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu nemá po
právní stránce zásadní význam, čímž vyslovují spíše názor na to, že dovolání
není přípustné. Upozorňuje na to, že závěry o konfiskaci majetku manželů Č.
byly již učiněny v řízení, v němž Nejvyšší soud v dovolacím řízení dovolání
zamítl proto, že konfiskace ze dne 7.2.1948 nebyla důsledkem politické
persekuce nebo postupu porušujícího obecně uznávaná lidská práva a svobody,
takže konfiskovaný majetek nelze vydat.
Včas podané a formálně správné dovolání posoudil dovolací soud jako
nepřípustné. Protože napadeným rozsudkem odvolacího soudu byl potvrzen rozsudek
soudu prvního stupně, který ve věci rozhodoval jen jednou, bylo by dovolání
přípustné jen za předpokladu, že by dovolací soud dospěl k závěru, že rozsudek
odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 1 písm. c/ a
odst. 3 o.s.ř.). Tak tomu ale není za situace, kdy o téže právní otázce týchž
účastníků, která je předmětem dovolání, již dovolací soud rozhodoval, přičemž
není důvod se odchýlit od jeho závěrů, vyslovených v jeho rozsudku ze dne
13.11.1997, sp.zn. 3 Cdon 676/96. V něm bylo uzavřeno, že konfiskace majetku
manželů Č. nebyla důsledkem politické persekuce ani postupu porušujícího lidská
práva a svobody, a že tento závěr platí nejen ve vztahu k majetku M. Č., jež
byla za své chování v době nesvobody trestně odsouzena, ale i vůči majetku
jejího manžela. Dovolací soud proto nedošel k závěru, že dovolání je přípustné,
a podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) je odmítl.
Dovolací soud se pak nemůže zabývat ani novými skutečnostmi, které jsou
obsaženy v dodatku k dovolání a týkají se formálních hledisek konfiskace,
protože v dovolacím řízení nelze uplatnit nové skutečnosti a důkazy ve věci
samé (§ 241a odst. 4 o.s.ř.).
S ohledem na výsledek dovolacího řízení nerozhodoval dovolací soud
zvlášť
o odložení vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu.
Náhrada nákladů dovolacího řízení nebyla uložena žádnému z účastníků,
protože dovolací soud se ztotožňuje s argumentací odvolacího soudu, podle níž
se na řízení podle páté části o.s.ř. nevztahují ustanovení § 142 a násl o.s.ř.
o náhradě nákladů řízení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. března 2008
JUDr. Josef Rakovský, v. r.
předseda senátu