28 Cdo 2955/2000
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl o dovolání žalobkyně A. B., zast.
advokátkou, podané substitutem zmocněnkyně žalobkyně, advokátem, proti rozsudku
Krajského soudu v Plzni z 3. května 2000, sp.zn. l8 Co 509/99 (v právní věci
žalobkyně A. B., zast. advokátkou, proti žalované M. V., zast. advokátkou, o
uzavření dohody o vydání věci, vedené pod sp.zn. 3 C 266/95 Okresního soudu v
Tachově, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 3. května 2000 pod čj. l8 Co 509/99-99
byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Tachově ze dne 3l. října l997 pod čj. 3
C 266/95-64 ve znění doplňujícího rozsudku tohoto soudu ze dne 29. června l999,
jímž byla žaloba proti žalované M. V. zamítnuta na tom základě, že odvolací
soud, který shledal skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně za správný,
dospěl po právní stránce k závěru, že žalobkyně nepředložila jediný důkaz o
tom, že by kontinuita státního občanství žalobkyně byla zachována a že ho tedy
nepozbyla dříve, než plyne z listiny Ministerstva vnitra ČR ze dne 22.l0.l992 o
tom, že žalobkyně nabývá státní občanství dnem 23.l0.l992. Odvolací soud uvedl,
že i osoby, kterým možnost uplatnění restitučního nároku poskytl teprve nález
Ústavního soudu ČR č. l64/l994 Sb., musely ostatní podmínky požadované zákonem
č. 87/l99l Sb. (ve znění pozdějších předpisů), tedy i podmínku státního
občanství ČSFR (ČR) splňovat ke dni l. října l99l, kdy uplynula lhůta podle § 5
odst. 2 cit. zákona. Tvrzení žalobkyně, že nikdy státní občanství nepozbyla, v
řízení prokázáno nebylo.
Odvolací soud dále ve výroku o náhradě nákladů zrušil rozsudek soudu prvního
stupně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Pokud soud prvního stupně na
základě zpětvzetí návrhu zastavil řízení proti původně žalovanému J. V.,
manželovi žalované M. V., který v průběhu řízení zemřel, zůstalo rozhodnutí
soudu prvního stupně odvolacím rozsudkem nedotčené.
Proti rozsudku odvolacího soudu v tom rozsahu, pokud jím byl potvrzen rozsudek
soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby proti žalované M. V., podala včas
dovolání žalobkyně A. B. Domáhala se zrušení rozsudku v napadené části a
vrácení věci k dalšímu řízení. Substitut právní zástupkyně žalobkyně, který na
základě substituční plné moci vystavené pro celé řízení dovolání žalobkyně
zdůvodňoval, uvedl, že dovolání bylo podáno z důvodů podle § 24l odst. 2
(správně odst. 3) písm. c/ a d/ o.s.ř., tedy, že rozhodnutí vychází ze
skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování
a že dále spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Vyjádření k dovolání nedošlo.
Dovolací soud zjistil, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou,
zastoupenou advokátem (§ 240 odst. l o.s.ř. a § 24l odst. l o.s.ř.) a opírá se
o zákonem stanovené dovolací důvody (§ 24l odst. 3 písm. c/ a d/ o.s.ř.).
Přesto však nezbylo, než dovolání odmítnout, protože dovolací soud zjistil, že
není přípustné.
Podle § 238 odst. l písm. a/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku
odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.
Protože výjimka v tomto ustanovení uvedená pod písm. b/ z povahy věci
nepřichází v úvahu, bylo by dovolání přípustné jen za podmínek stanovených v §
239 odst. l o.s.ř., totiž, jestliže by odvolací soud ve výroku rozhodnutí
vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce
zásadního významu. Připustit dovolání může odvolací soud, jak dále plyne z
ustanovení § 239 odst. l o.s.ř., jak bez návrhu, tak i na návrh účastníka.
Takový návrh, který by musel být učiněn před vyhlášením potvrzujícího rozsudku
(§ 239 odst. 2 o.s.ř.) však v daném případě učiněn nebyl. Podmínkou, aby bylo
dovolání připuštěno však je i to, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní
stránce zásadní význam.
Protože ani jedna z uvedených podmínek přípustnosti dovolání v případech, kdy
směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu
prvního stupně splněna nebyla (§ 239 o.s.ř.), nebylo možné se po věcné stránce
dovoláním zabývat; nezbylo proto, než dovolání odmítnout ve smyslu ustanovení §
243b odst. 4 o.s.ř. a § 2l8 odst. l písm. c/ o.s.ř.
Dovoaltelka nebyla v řízení úspěšná, žalované v dovolacím řízení náklady
nevznikly. Proto o nákladech bylo rozhodnuto na základě ustanovení § 243b odst.
4 se zřetelem k ustanovením § 224 odst. l o.s.ř., § l5l odst. l o.s.ř. a § l42
odst. l o.s.ř. tak, že bylo vysloveno, že žádný z účastníků řízení nemá právo
na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského
soudního řádu.
V Brně dne 19. prosince 2000
JUDr. Oldřich J e h l i č k a , CSc., v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Marcela Jelínková