28 Cdo 2990/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a
soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., o dovolání
dovolatelek: 1. J. P., a 2. J. F., zastoupených advokátkou, proti usnesení
Městského soudu v Praze z 13. 3. 2008, sp. zn. 58 Co 95/2005, vydanému v právní
věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 9 C 13/2001 (žalobců: a)
D. P., b) J. K., a c) E. S., zastoupených advokátem, proti žalovaným: 1. J. P.
a 2. J. F., zastoupeným advokátkou, o uzavření dohody o vydání nemovitostí),
Dovolání dovolatelek se odmítají.
Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
V řízení o žalobě podané v této právní věci 18. 3. 1992, došlo k vydání
usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 z 11. 12. 2007, č. j. 9 C 13/2001-573,
jímž byla opravena výroková část rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 z 29. 1.
2004, č. j. 9 C 13/2001-409, a to tak, že bod I. odst. 3 této výrokové části
zní: „Podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, J. P. a J. F.
jsou vlastnicemi domu čp. 1572 na pozemku parc. č. 3052, zapsaného na listu
vlastnictví č. 2178, vedeného u Katastrálního úřadu P. (katastrální území M.)“,
a dále tak, že bod IX. odst. 3 této výrokové části rozsudku zni: „BLV dům čp.
1572 na pozemku parc. č. 3052“ v katastrálním území M.
O odvolání žalovaných proti uvedenému usnesení soudu prvního stupně bylo
rozhodnuto usnesením Městského soudu v Praze z 13. 3. 2008, sp. zn. 58 Co
95/2008. Tímto usnesením odvolacího soudu bylo usnesení Obvodního soudu pro
Prahu 4 z 13. 12. 2007, č. j. 9 C 13/2001-573 potvrzeno.
V odůvodnění usnesení odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolání žalovaných
nebylo shledáno důvodným.
Odvolací soud poukazoval na to, že restituční řízení v této právní věci bylo
zahájeno k návrhu právního předchůdce žalobců F. K., který se domáhal, aby
žalovaným byla uložena povinnost uzavřít s ním dohodu o vydání nemovitostí, a
to domu čp. 1572 se stavební parcelou č. 3052 v katastrálním území M. Po smrti
F. K. (dne 19. 10. 1994) bylo v řízení pokračováno s jeho závětními dědici –
žalobci D. P., E. S. a H. K. Žalobci vzali zpět žalobu o vydání garáže (parc.
č. 3053/2 v katastrálním území M.) a dne 14. 1. 1998 bylo pravomocně rozhodnuto
o návrhu na uložení povinnosti žalovaných uzavřít se žalobci dohodu o vydání
stavební parcely č. 3052 a zahrady parc. č. 3051/1 v katastrálním území M. a
předmětem dalšího řízení zůstal nárok na uložení povinnosti žalovaným uzavřít
se žalobci dohodu o vydání domu čp. 1572 v katastrálním území M.
Odvolací soud dovozoval, že v tomto případě soud rozhodl o předmětu sporu,
avšak vydané rozhodnutí nemohlo být vloženo do katastru nemovitostí z důvodu
absence identifikačního údaje ohledně nemovitostí, takže žalobci nemohou
fakticky realizovat svá práva. Podle názoru odvolacího soudu pak mají žalobci
nárok na to, aby neutrpěli újmu na svých právech, když tu nedošlo k náležité
identifikaci nemovitostí v důsledku neúplných údajů o nemovitostech.
Usnesení odvolacího soudu bylo doručeno advokátce, která žalované v řízení
zastupovala, dne 16. 4. 2008 a dovolání ze strany žalovaných bylo podáno u
Obvodního soudu pro Prahu 4 dne 9. 6. 2008, tedy ve lhůtě stanovené v § 240
odst. 1 občanského soudního řádu.
Dovolatelky navrhovaly, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu z
13. 3. 2008 a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatelky mají za to, že
je jejich dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského
soudního řádu a jako dovolací důvod uplatňovaly, že rozhodnutí odvolacího soudu
spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/
občanského soudního řádu).
Dovolatelky namítaly, že „opravné kroky prvoinstančního soudu šly nad rámec
toho, co mu v řízení příslušelo činit“. Došlo tu ke změně či ke zpřesnění
identifikace nemovitosti, třebaže žalobcům byly od začátku řízení známy údaje,
které jsou zákonem předepsány pro vklad práva do katastru nemovitostí (v daném
případě pro identifikaci budovy), ale v řízení o této právní věci tyto údaje ve
svém žalobním návrhu neupravily, takže tu nebylo na místě je napravovat
opravným usnesením soudu „na úkor druhého účastníka řízení“ a „zmenšovat tak
vlastní odpovědnost jednoho z účastníků řízení bez ohledu na rovné postavení
účastníků řízení“.
Ve vyjádření žalobců k dovolání žalovaných bylo uvedeno, že by tomuto dovolání
nemělo být vyhověno. Podle názoru žalobců soud prvního stupně správně opravil
podle § 164 občanského soudního řádu svým usnesením z 11. 12. 2007 zjevnou
nesprávnost v rozsudku z 29. 1. 2004, č. j. 9 C 13/2001-409, a to ohledně
chybějícího údaje o pozemku parc. č. 3052 v katastrálním území M., na kterém
dům čp. 1572 stojí. Pro tento nedostatek nemohl katastrální úřad provést vklad
vlastnického práva žalobců do katastru nemovitostí (a návrh žalobců na vklad
svým rozhodnutím z 25. 4. 2007 zamítl) s poukazem na ustanovení § 5 odst. 1
písm. c) zákona č. 344/1992 Sb., podle kterého musí být v listinách, které jsou
podkladem pro zápis do katastru nemovitostí, budovy označeny i označením
pozemku na němž jsou budovy postaveny. Bez opravy rozhodnutí soudu v uvedeném
smyslu nemohly žalobci soudem přiznaná práva realizovat. Došlo tu k opravě
zřejmé nesprávnosti výroku rozsudku soudu co do chybějících údajů o pozemku,
který měli všichni účastníci řízení na mysli po celou dobu tohoto řízení.
Při posuzování přípustnosti dovolání dovolatelek proti rozhodnutí odvolacího
soudu o potvrzení usnesení soudu prvního stupně o opravě výrokové části
rozsudku soudu prvního stupně bylo třeba vycházet z ustanovení § 236 odst. 1
občanského soudního řádu, podle něhož lze napadnout pravomocné rozhodnutí
odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Nebylo možné přisvědčit názoru dovolatelek, které měly za to, že je jejich
dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního
řádu, když tu dovolání nesměřovalo proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci
samé. Za „věc samu“ je třeba pokládat nárok uplatněný žalobou žalobce proti
žalovanému, o němž má být věcně rozhodnuto; za věc samu nelze tedy pokládat
opravné usnesení vydané podle ustanovení § 164, věta druhá, občanského soudního
řádu (obdobně srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod č. 38/1999 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, týkající se potvrzujícího
rozhodnutí odvolacího soudu ohledně návrhu na doplnění rozsudku soudu prvního
stupně).
Přípustnost dovolání dovolatelek nebylo možné dovodit ani z ustanovení § 238, §
238a a § 239 občanského soudního řádu.
Nezbylo tedy dovolacímu soudu než přikročit podle ustanovení § 243b a § 218
písm. c) občanského soudního řádu k odmítnutí dovolání dovolatelek, a to jako
dovolání nepřípustného.
Dovolatelky nebyly v řízení o dovolání úspěšné a ohledně nákladů vynaložených
žalobci na vyjádření k dovolání dovolatelek použil dovolací soud ve smyslu
ustanovení § 243b odst. 5 a § 224 občanského soudního řádu ustanovení § 150
téhož právního předpisu, umožňujícího nepřiznání náhrady nákladů řízení i v
řízení úspěšnému účastníků řízení; dovolací soud tu přihlížel k právní povaze
předmětu tohoto dovolacího řízení i k obsahu již zmíněného vyjádření žalobců k
dovolání dovolatelek, rekapitulujícího v podstatě to, co již bylo žalobci
uplatněno v řízení odvolacím.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského
soudního řádu.
V Brně dne 21. května 2009
JUDr. Josef R a k o v s k ý, v. r.
předseda senátu