28 Cdo 2997/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z
předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a soudců JUDr. Josefa
Rakovského a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce M. č. P. 1, proti
žalovanému JUDr. J. K., zastoupenému advokátem, o návrhu žalovaného na
povolení obnovy řízení, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 17 C
116/2005, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne
28. 2. 2006, č.j. 23 Co 61/2006-61, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Praze usnesením výše označeným potvrdil usnesení
Okresního soudu v Kladně ze dne 16. 11. 2005, č.j. 17 C 116/2005-52, o
zamítnutí návrhu žalovaného na povolení obnovy řízení, vedeného u téhož soudu
pod sp. zn. 16 C 161/2004. Krajský soud v Praze rozhodoval o povolení obnovy
předchozího řízení, v němž svým usnesením Krajský soud v Praze dne 8. 3. 2005,
č.j. 22 Co 62/2005-51, odmítnul odvolání žalovaného pro absenci zákonných
náležitostí; šlo o odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 7.
2. 2004, č.j. 16 C 161/2004-33, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit
žalobci 98.898,50 Kč a smluvní pokutu 12.315,- Kč do 60-ti dnů od právní moci
rozsudku. Své nynější rozhodnutí ve věci obnovy řízení zdůvodnil odvolací soud
tím, že žaloba na obnovu řízení byla podána opožděně, tj. po uplynutí zákonem
stanovené tříměsíční lhůty podle § 233 odst. 1 o. s. ř.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný prostřednictvím právního
zástupce dovolání, jehož důvodnost opřel o ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) a
odst. 3 o. s. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení
věci a dále, že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v
podstatné části oporu v provedeném dokazování. Po shrnutí dosavadního řízení o
obnově před soudem prvního i druhého stupně pak dovolatel napadal zejména
řízení před Okresním soudem v Kladně, jehož obnovu požadoval, a vytýkal mu
chybné posouzení platnosti smlouvy o nájmu nebytových prostor včetně okamžiku
skončení nájemního vztahu účastníků; nemohl také uplatnit důkazní prostředek
(listiny) ke své procesní obraně. Podle názoru dovolatele obsahují předkládané
listiny, na jejichž základě požaduje obnovu řízení, zásadní skutečnosti
vypovídající o jednání mezi účastníky ohledně zaplacení dluhu na nájemném a
vyklizení nebytových prostor. Dovolatel také tvrdil, že uvedené důkazy nemohl
bez své viny uplatnit, neboť je neměl k dispozici a nemohl je tudíž ani
specifikovat tak, aby si je soud mohl vyžádat od žalobce. Listiny byly
dovolateli poskytnuty až po právní moci rozhodnutí vydaného o meritu věci ve
prospěch žalobce. Dovolatel se domníval, že odvolací soud nesprávně posoudil
také otázku včasnosti podání žaloby na obnovu řízení, neboť podle § 233 o. s.
ř. počíná lhůta běžet okamžikem, kdy se navrhovatel o důvodu obnovy dozvěděl a
to se stalo okamžikem, kdy mohl disponovat s listinami.Proto žádal, aby
dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k
dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření k dovolání navrhl jeho zamítnutí.
Nejvyšší soud zjistil, že dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě podle §
240 odst. 1 o. s. ř. a dovolatel k němu byl ve smyslu § 241 o. s. ř. jako
fyzická osoba procesně oprávněn.
Dovolání však není přípustné.
Jak si povšiml již soud prvního stupně, žaloba o obnovu řízení byla
podána nikoli proti pravomocnému rozsudku či usnesení ve věci samé, ale proti
usnesení odvolacího soudu (viz výše) ze dne 8. 3. 2005, kterým bylo odvolání
žalovaného proti rozsudku soudu prvního stupně odmítnuto pro absenci zákonných
obsahových náležitostí.
To ovšem znamená, že nebyl naplněn zákonný požadavek přípustnosti
obnovy řízení podle § 228 odst. 1 o. s. ř. a proto nemohla nastoupit ani
přípustnost dovolání v relaci k usnesení odvolacího soudu ve věci žaloby o
obnovu řízení, jak je upravena v ustanovení § 238 o. s. ř.
Jen na okraj dodává dovolací soud, že posouzení otázky (ne)dodržení
lhůty podle § 233 odst. 1 o. s. ř. se jeví, zejména ve světle skutkových
zjištění soudu prvního stupně o momentu vzniku možnosti uplatnit důkazy, jako
správné. Dovolatel také nevzal v úvahu, že hmotněprávní argumenty nelze v
žalobě na obnovu řízení účinně uplatnit.
Dovolací soud proto dovolání žalovaného podle § 243b odst. 5 věty
první a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
Žalobci nevznikly v řízení o dovolání žádné náklady.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského
soudního řádu.
V Brně dne 21. prosince 2006
JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.
předseda senátu