28 Cdo 3058/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy
Brožové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D. a JUDr. Josefa Rakovského v právní
věci žalobce M. Č., zastoupeného advokátem, proti žalované R., zastoupenému
advokátem, o zaplacení částky 68 000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního
soudu v Mostě pod sp. zn. 16 C 372/2004, o dovolání žalované proti rozsudku
Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 2. 2009, č. j. 10Co 925/2007 – 94,
Dovolání se zamítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
A. Předchozí průběh řízení
Žalobce se žalobou podanou dne 3. 3. 2004 domáhal vydání bezdůvodného obohacení
ve výši 68 000,- Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že účastníci uzavřeli dne
19. 8. 2003 smlouvu o půjčce a s tím, že žalobce také skutečně žalované půjčku
ve výši 68.000,- Kč poskytl. Na základě současně uzavřené smlouvy o
zajišťovacím převodu vlastnického práva se žalovaná zavázala převést na žalobce
2 ks cenných papírů „U. S. T. S. S. I. P. 0,00%“ (dále jen „cenné papíry“),
součástí smlouvy bylo také ujednání o právu jednostranného odstoupení od
smlouvy v případě, že žalovaná nepřevede na žalobce cenné papíry ve lhůtě do
150 dnů od popisu smlouvy. Žalobce dopisem ze dne 4. 2. 2004 žalované sdělil,
že smlouvu o půjčce považuje za absolutně neplatnou a dále, vzhledem k tomu, že
smlouva neobsahuje konkrétní ustanovení o splatnosti částky a že žalovaná
nesplnila svůj závazek a nepřevedla na něj 2 ks akcií, od smlouvy o půjčce
odstoupil a vyzval žalovanou, aby částku 68 000,- Kč vrátila.
Okresní soud v Mostě rozsudkem ze dne 31. 5. 2007, č. j. 16 C 327/2004 – 75,
žalobu zamítl. Dle soudu nešlo ze strany žalované o poskytování investiční
služby, ke kterému žalovaná neměla oprávnění, a obě smlouvy proto neposoudil
jako neplatné ani z důvodu nemožnosti plnění, ani pro rozpor s ust. § 39 obč.
zák. Dle soudu prvního stupně neexistoval ani relevantní omyl na straně
žalobce. Žádná ze smluv nebyla uzavřená jako smlouva spotřebitelská a proto ani
nemůže být v rozporu s ustanoveními občanského zákoníku o spotřebitelských
smlouvách. Soud prvního stupně neshledal rovněž ani rozpor s ust. § 657 obč.
zák. upravujícím smlouvu o půjčce. Podle názoru soudu žalobce od smlouvy
odstoupit nemohl, protože smlouva ustanovení o splatnosti obsahuje a i kdyby
neobsahovala, nebyla by splněna podmínka podle § 563 obč. zák., totiž že
žalobce jako věřitel o splnění požádal. Žalobce od smlouvy nemohl odstoupit ani
z důvodu nepřevedení 2 ks cenných papírů, protože si nezaložil účet u
obchodníka s cennými papíry, jak byl dle smlouvy povinen, a nemohl tak žalované
oznámit číslo účtu, kam by žalovaná cenné papíry převedla. Soud prvního stupně
proto odstoupení považoval za neplatné.
Krajský soud v Ústí nad Labem k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 11. 2. 2009,
č. j. 10Co 925/2007 – 94 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaná
je povinna zaplatit žalobci částku 68 000,- s příslušenstvím. Smlouva o
zajišťovacím převodu práva neobsahuje žádnou dohodu vypořádávající vztahy
účastníků pro případ nesplnění zajištěného závazku a konstatuje v takovém
případě důsledek spočívající v trvalém vlastnictví 2 ks cenných papírů. Uvedené
ujednání má dle odvolacího soudu charakter ujednání o propadné zástavě a
vyvolává neplatnost celé smlouvy o zajišťovacím převodu práva, jíž je ujednání
smluvních stran o následcích nesplnění zajištěného závazku podstatnou a
neoddělitelnou částí. Stejně neoddělitelná pak je od neplatné smlouvy o
zajišťovacím převodu práva smlouva o půjčce, jejich texty na sebe vzájemně
odkazují a obě smlouvy jsou navzájem úzce provázány. Smlouvy tak tvoří jeden
neoddělitelný celek a smlouva o půjčce je podmíněna existencí smlouvy o
zajišťovacím převodu práva. Smlouva o zajišťovacím převodu práva a v jejím
důsledku i smlouva o půjčce jsou neplatné také proto, že žalovaná nepřevedla
vlastnické právo, ale pouze se k tomu zavázala, čímž obešla smysl a účel
zákonného zajišťovacího institutu podle § 553 obč. zák. předpokládajícího změnu
subjektu převáděného práva k okamžiku uzavření smlouvy.
B. Dovolání a vyjádření k němu
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož
přípustnost spatřovala v ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., neboť
rozsudkem odvolacího soudu byl změněn rozsudek soudu prvního stupně. Jako
dovolací důvod uvedla vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci /§ 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř./, a nesprávné právní
posouzení věci /§ 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř./. Konkrétně v dovolání namítala,
že
obsahem čl. IV smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva není propadná
zástava,
pokud by Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že ujednání obsažené v čl. IV
smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva je neplatné, celá smlouva
jako celek je vzhledem k ust. 41 obč. zák. platná,
ze skutečnosti, že smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva je
neplatná, se nedá automaticky dovodit neplatnost smlouvy o půjčce,
žalovaná měla i přes deklarovaný obsah věty první obsažené v čl. I smlouvy o
zajišťovacím převodu vlastnického práva v okamžiku jejího uzavření dostatek
cenných papírů ve svém vlastnictví.
Žalobce se k podanému dovolání nevyjádřil.
C. Přípustnost
Dovolací soud zjistil, že dovolání je včasné, podané oprávněnou osobou
prostřed¬nictvím advokáta a splňuje formální obsahové znaky předepsané § 241a
odst. 1 o.s.ř.
Žalovaná napadla rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního
stupně ve věci samé změněn. Dovolání je tedy přípustné podle § 237 odst. 1
písm. a) o.s.ř.
K námitce ad a) týkající se charakteru čl. IV smlouvy o zajišťovacím převodu
vlastnického práva jako tzv. propadné zástavy
Podle ust. § 553 obč. zák. může být splnění závazku zajištěno převodem práva
dlužníka ve prospěch věřitele. Smlouva o zajišťovacím převodu práva musí být
podle odst. 2 zmíněného ustanovení uzavřena písemně.
Ustanovení § 169 písm. e) obč. zák. pak určuje, že ujednání zástavních smluv,
dohod o vypořádání dědictví a samostatně uzavřená ujednání jsou neplatná i
tehdy, jestliže stanoví, že při prodlení s plněním zajištěné pohledávky zástava
propadne zástavnímu věřiteli, nebo že si ji zástavní věřitel může ponechat za
určenou cenu, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.
Dle čl. IV smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva uzavřené dne 19.
8. 2003 mezi žalobcem a žalovanou pro případ, že převodce nesplní svoje
závazky z půjčky vůči nabyvateli do 1 měsíce po splatnosti závazku z půjčky, je
nabyvatel oprávněn s cennými papíry nakládat podle svého uvážení s tím, že
pohledávka nabyvatele včetně příslušenství plynoucí z půjčky je převodem
vlastnického práva k 2 ks cenných papírů na nabyvatele zcela uspokojena.
Jinými slovy, nesplatí-li převodce (žalovaná) svůj dluh do jednoho měsíce po
splatnosti, přechází na nabyvatele (žalobce) vlastnické právo k 2 ks cenných
papírů a jeho pohledávka je zcela uspokojena. Jedná se tedy nepochybně o tzv.
„propadnou zástavu“ zakázanou v ustanovení § 169 písm. e) obč. zák.
K námitce ad b) týkající se celkové neplatnosti smlouvy o zajišťovacím převodu
vlastnického práva v důsledku neplatnosti čl. IV. této smlouvy
Podle ustanovení § 41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část
právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo
jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část
nelze oddělit od ostatního obsahu.
Velký senát Nejvyššího soudu ČR v rozsudku ze dne 15. 10. 2009, sp. zn. 31 Odo
495/2006 dospěl k závěru, že smlouva o zajišťovacím převodu práva, která
neobsahuje ujednání o tom, jak se smluvní strany vypořádají v případě, že
dlužník zajištěnou pohledávku věřiteli řádně a včas neuhradí, je absolutně
neplatná. Ujednání upravující vypořádání stran v případě, že dlužník zajištěnou
pohledávku neuhradí, není oddělitelné ve smyslu § 41 obč. zák. Ze smlouvy, v
níž by chybělo ujednání o vypořádání pro případ, že dlužník zajištěnou
pohledávku neuhradí, by totiž jednoznačně nevyplývaly práva a povinnosti
účastníků a smlouva by tak byla dle ust. § 37 neplatná pro svou neurčitost.
Dle citovaného rozsudku Velkého senátu Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Odo
495/2006 totéž platí, obsahuje-li uvedená smlouva v dotčeném směru pouze
ujednání, podle kterého se věřitel při prodlení dlužníka s úhradou zajištěné
pohledávky bez dalšího (nebo na základě jednostranného úkonu věřitele) stane
trvalým vlastníkem převedeného majetku při současném zániku zajištěné
pohledávky.
Smlouva o zajišťovacím převodu práva mezi stranami sporu ze dne 19. 8. 2003 je
tedy absolutně neplatná pro svou neurčitost podle ust. § 37 obč. zák., neboť
obsahuje pod čl. IV ujednání o nabytí vlastnického práva 2 kusů cenných papírů
v případě nesplnění závazku vyplývajícího ze smlouvy o půjčce, tedy ujednání, k
němuž nelze pro rozpor se zákonem přihlížet.
K námitce ad c) týkající se neplatnosti smlouvy o půjčce
Dle čl. I smlouvy o půjčce ze dne 19. 8. 2003 mezi žalobcem a žalovaným věřitel
poskytuje, resp. již poskytl dlužníkovi půjčku ve výši 68 000,- (…) splatnou
včetně úroku do 20 let od podpisu této smlouvy proti zpětnému převodu
vlastnického práva ke 2 ks cenných papírů (…), ke kterým získá věřitel
vlastnické právo na základě smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva,
kterou účastníci uzavřou současně s touto smlouvou.
Podle čl. III. věty první smlouvy o půjčce se dlužník zavazuje převést na
věřitele vlastnické právo ke 2 ks cenných papírů (…) v souladu se smlouvou o
zajišťovacím převodu vlastnického práva ze dne 19. 8. 2003.
Z citovaných článků smlouvy tak vyplývá, že poskytnutí půjčky je podmíněno
převodem vlastnického práva ke 2 ks cenných papírů na základě smlouvy o
zajišťovacím převodu vlastnického práva, která je však neplatná /viz odůvodnění
k námitce ad a)/. Za této situace odvolací soud správně dospěl k závěru, že
každá ze smluv byla uzavírána s vědomím uzavření smlouvy druhé, obě smlouvy
jsou navzájem úzce provázány a tvoří nedělitelný celek. Neplatnost jedné
smlouvy tak způsobuje neplatnost obou smluv.
Pro úplnost dovolací soud uvádí, že i kdyby neplatnost smlouvy o zajišťovacím
převodu vlastnického práva nezpůsobovala neplatnost smlouvy o půjčce, je
věřitel dle čl. III. odstavce druhého smlouvy o půjčce oprávněn od této smlouvy
jednostranně odstoupit v případě, že na něho dlužník nepřevede ve lhůtě 150 dnů
od podpisu této smlouvy vlastnické právo k uvedeným cenným papírům (…)
Odstoupení je účinné dnem doručení oznámení o odstoupení, dlužník se zavazuje
pro tento případ vrátit půjčku věřiteli bez zbytečného odkladu na účet vedený
věřitelem. Věřitel není oprávněn od této smlouvy jednostranně odstoupit,
jestliže včas a řádně nesplní svoje závazky plynoucí ze smlouvy o zajišťovacím
převodu vlastnického práva ze dne 19. 8. 2003.
Žalovaná na žalobce vlastnické právo k 2 ks cenných papírů dle čl. III
nepřevedla a pokud ustanovení čl. III in fine stanoví, že věřitel není oprávněn
odstoupit od smlouvy o půjčce s odkazem na nesplnění závazků plynoucích ze
smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva, nelze k němu přihlížet,
neboť odkazuje na smlouvu absolutně neplatnou, jak bylo uvedeno shora k námitce
ad b). Jestliže tedy žalovaná nepřevedla na žalobce 2 ks cenných papírů a k
nemožnosti odstoupit od smlouvy nelze přihlížet, potom by žalobce mohl od
smlouvy o půjčce (kdyby byla platná, což nebyla) platně odstoupit.
K námitce ad d) týkající se vlastnictví žalovaného k cenným papírům.
Jak bylo vysvětleno výše, obě smlouvy uzavřené účastníky jsou neplatné. Otázka
vlastnictví cenných papírů proto nemohla mít na posouzení věci vliv a Nejvyšší
soud ČR se jí nezabýval.
Citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou k dispozici ve zmíněné literatuře
nebo na internetových stránkách www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu na
stránkách http://nalus.usoud.cz.
Z důvodů shora uvedených dospěl dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí
je věcně správné, a proto dovolání bez jednání (§ 243a odst. 1 o.s.ř. ) zamítl
podle § 243b odst. 2 o.s.ř. jako nedůvodné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je dán tím, že žalobci prokazatelné
náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského
soudního řádu.
V Brně dne 10. listopadu 2009
JUDr. Iva B r o ž o v á, v. r.
předsedkyně senátu