28 Cdo 3074/2012
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc.,
a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci
žalobce: K. K., bytem P., zastoupený Mgr. Tomášem Uherkem, advokátem v Praze 9,
Jandova 8, proti žalovanému: Fotbalová asociace České republiky (dříve
Českomoravský fotbalový svaz, o. s.), se sídlem v Praze 6, Diskařská 100,
zastoupená Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem v Praze 1, Týn 1049/3, o určení
rozporu rozhodnutí žalovaného se zákonem a stanovami, vedené u Obvodního soudu
pro Prahu 6 pod sp. zn. 8 C 352/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2012, č. j. 21 Co 497/2011-75, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2012, č. j. 21 Co
497/2011-75, se v celém rozsahu ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu
řízení.
I.
Rozsudkem Městského soudu v Praze shora označeným byl ve výroku I.
změněn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 5. 5. 2011, č. j. 8 C
352/2010-51, a to tak, že byla zamítnuta žaloba o určení, že usnesení Odvolací
a revizní komise Českomoravského fotbalového svazu, o. s. (dále jen „ČMFS“),
datované dnem 6. 9. 2010, č. j. 15/10, kterým bylo rozhodnuto o zamítnutí
odvolání žalobce proti rozhodnutí Disciplinární komise ČMFS ze dne 4. 5. 2010,
č. j. 37/2010, pokud jde o zákaz výkonu všech funkcí spojených s utkáními ČMFS
na dva roky a v části o zaplacení pokuty 300.000,- Kč z důvodu jejího
nezaplacení jako podmínky projednání podle čl. 11 odst. 2 Statutu Odvolací a
revizní komise ve spojení s čl. 25 odst. 8 písm. g) Disciplinárního řádu, je v
rozporu se zákonem a stanovami žalovaného. Odvolacím soudem bylo současně
rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, které byly v částce
23.760,- Kč uloženy k platbě žalobci ve prospěch žalovaného do tří dnů od
právní moci rozsudku k rukám jeho zástupce Mgr. Marka Vojáčka, advokáta.
První instance předmětnému určovacímu návrhu vyhověla. Dovodila, že
žalovaný subjekt nebyl oprávněn uložit žalobci žádné povinnosti, poněvadž
žalobce nebyl členem žalovaného občanského sdružení (fotbalového svazu, nyní
asociace) a nepodléhal tak jeho jurisdikci (§ 5 zákona č. 83/1990 Sb., o
sdružování občanů).
Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně uzavřel, že žaloba není
důvodná. Výkladem článku 3 bodu I. Stanov ČMFS ve spojení s interpretací § 5
zákona č. 83/1990 Sb. dospěl k závěru, že žalobce – jako čelný funkcionář a
osoba se zásadním vlivem na chod fotbalového klubu (prezident, statutární
zástupce a jediný jednatel obchodní společnosti Fotbalový klub Bohemians Praha
a. s.) – podléhal disciplinární pravomoci ČMFS. Odvolací instance konstatovala
závažnost skutku, který se stal předmětem disciplinární sankce (skutkový stav:
1) pokyn k nenastoupení týmu Fotbalového klubu Bohemians Praha a. s. krátce
před zahájením fotbalového utkání proti klubu Bohemians 1905 a. s. dne 10. 4.
2010 v rámci nejvyšší fotbalové soutěže; 2) nedodání důkazů k úplatkářské aféře
mezi fotbalovými kluby Bohemians Praha a SK Sigma Olomouc a nařčení funkcionáře
ČMFS Mgr. J. K. v souvislosti s touto kauzou). Shledala, že napadené rozhodnutí
žalovaného nebylo v rozporu se Stanovami ČMFS a uvedla, že přiměřenost trestu
soudu přezkoumávat nepřísluší. S okolností, že se Odvolací a revizní komise
ČMFS „distancovala“ od svého původního rozhodnutí ze dne 1. 6. 2010 (o zrušení
aktu Disciplinární komise ze dne 4. 5. 2010 a zastavení disciplinárního řízení)
s odůvodněním, že jde o paakt nezpůsobilý vyvolat právní následky a není tak
založena překážka věci pravomocně rozhodnuté, se odvolací soud vypořádal tak,
že zásada ne bis in idem tímto postupem nebyla porušena.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. V první řadě
nesouhlasil s právním posouzením otázky jeho členství v žalovaném občanském
sdružení. Namítal opětovně porušení práva na spravedlivý proces, k němuž došlo
podle jeho tvrzení v důsledku nerespektování obecně platné procesní zásady ne
bis in idem ze strany žalovaného, který rozhodl o věci, o níž bylo již předtím
stejným orgánem rozhodnuto jinak (dne 1. 6. 2010). Závěry odvolacího soudu k
otázce překážky věci rozhodnuté pokládal žalobce za nepřezkoumatelné. Měl také
za to, že napadené rozhodnutí žalovaného sdružení postrádá náležité odůvodnění
– není z něj například vůbec patrno, jak se měl žalobce dopustit
disciplinárního provinění ve formě nařčení Mgr. K. z úplatkářské aféry
„Bohemians Praha – SK Sigma Olomouc“. Dovolatel nesdílel ani právní názor
odvolacího soudu o tom, že soudu nepřísluší přezkoumávat přiměřenost uděleného
trestu. Závěrem žádal, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc
vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání prostřednictvím právního zástupce písemně
vyjádřil. Napadené rozhodnutí odvolací instance považoval za věcně správné,
nesouhlasil s dovolacími námitkami a navrhl, aby dovolání žalobce bylo
zamítnuto a žalovanému byla přiznána náhrada nákladů dovolacího řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění
před novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb. účinným od 1. 1. 2013. Zjistil,
že žalobce, zastoupený advokátem, podal dovolání v zákonné lhůtě (§ 240 odst.
1, § 241 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce opíral přípustnost dovolání o diformitu
rozsudků nižších instancí podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a
dovolací důvody byly uplatněny podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tj. pro
vadu řízení, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dále z
titulu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tedy pro tvrzenou nesprávnost právního
posouzení věci odvolacím soudem, a taktéž podle § 241a odst. 3 o. s. ř.,
protože napadené rozhodnutí mělo vycházet ze skutkového zjištění, které nemá
podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Dovolání je přípustné.
Podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. platí, že dovolání je přípustné
proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo
změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé – což dopadá i na
projednávanou věc.
Dovolání je též důvodné.
II.
Dovolací soud se bude dále zabývat, a to při vázanosti vylíčenými
dovolacími důvody, těmi aspekty právního posouzení věci odvolacím soudem, jež
považuje za určující pro své rozhodnutí. Jsou jimi
1) Aktivní legitimace žalobce
Nejvyšší soud nehodlá polemizovat s kontroverzními zjištěními, resp. závěry
odvolací instance, že „fyzické osoby nabývají členství v ČMFS příslušností k
členským klubům“ a že žalobce náležel „pod fyzické osoby, které nabývají
členství“ v důsledku interpretace článku 3 bodu I. Stanov ČMFS. Dovolací soud
není přesvědčen o této konstrukci „materiálního členství“ vznikajícího bez
toho, aniž by dotyčná fyzická osoba projevila výslovně vůli členem svazu, resp.
asociace být. Ostatně tyto otázky budou s účinností od 1. 1. 2014 jasně
upraveny zákonem č. 89/2012 Sb., tedy novým občanským zákoníkem.
Co je však podstatné, aktivní legitimace žalobce k podání žaloby podle § 15
odst. 1 zákona č. 83/1990 Sb. vyplývá již ze samotné skutečnosti, že brojí
proti finančně citelné sankci uložené mu pokutou ve výši 300.000,- Kč. Žalobce
se tak dostal do postavení analogického členu občanského sdružení, jak ostatně
Nejvyšší soud již dovodil v rozsudku sp. zn. 28 Cdo 2865/2006.
Lze též souhlasit s těmi závěry odůvodnění rozsudku odvolací instance, podle
nichž byl žalobce podroben disciplinární pravomoci orgánu ČMFS z toho důvodu,
že se stal „účastníkem fotbalového utkání“ (viz čl. 1 bod 1. Disciplinárního
řádu ČMFS a jeho další ustanovení). Vymezení účastníka fotbalového utkání je
sice poněkud vágní a dovolací soud o něm vyslovil pochybnosti již ve výše
citované věci 28 Cdo 2865/2006, v níž postupoval restriktivně a funkcionáře
dozorčího orgánu akciové společnosti (člena ČMFS) za takového účastníka pro
disciplinární účely nepovažoval. Nicméně v nyní posuzované věci je příčinný
vztah mezi jednáním žalobce a jeho vytknutými následky velmi intenzivní.
Žalobce byl prezidentem klubu, jeho jednatelem a statutárním zástupcem, a pokud
z titulu těchto funkcí vydal svému týmu pokyn nenastoupit k utkání s týmem
Bohemians 1905 dne 10. 4. 2010, pak nepochybně jednal proti průběhu fotbalové
soutěže a stal se osobou disciplinárně postižitelnou bez ohledu na své
(ne)členství v ČMFS.
Ta část odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, jež konvenuje právnímu názoru
soudu dovolacího, je i v dalších podrobnostech správná a přesvědčivá (str. 4
dole a str. 5 nahoře odůvodnění).
2) Průběh rozhodování orgánů ČMFS
Dovolací soud ve věci považuje za rozhodné tyto individuální právní akty
někdejšího ČMFS:
- rozhodnutím Disciplinární komise ze dne 4. 5. 2010, vycházejícím z
jejího zasedání dne 15. 4. 2010, byl K. K. (dále žalobce) potrestán na základě
citovaných ustanovení Disciplinárního řádu ČMFS peněžitou pokutou ve výši
300.000,- Kč a zákazem výkonu funkcí spojených s utkáními ČMFS na dva roky;
stalo se tak pro vydání pokynu k nenastoupení klubu do utkání Gambrinus ligy
proti Bohemians 1905, pro nařčení Mgr. K. a pro nedostatek spolupráce ve věci
korupční aféry „Bohemians Praha – SK Sigma Olomouc“;
- Odvolací a revizní komise ČMFS rozhodla v počtu tří členů dne 1. 6.
2010 tak, že se předchozí rozhodnutí Disciplinární komise ze dne 15. 4. 2010
(správné datum má být 4. 5. 2010, viz odůvodnění) ruší a disciplinární řízení
vedené se žalobcem se zastavuje;
- dne 16. 6. 2010 rozhodla táž Odvolací a revizní komise usnesením tak,
že rozhodnutí Odvolací a revizní komise ze dne 1. 6. 2010 je paakt, že listiny
takto nazvané nejsou způsobilé vyvolat právní následky a není zde překážka věci
rozhodnuté; usnesení je odůvodněno procedurálními vadami při svolávání Odvolací
a revizní komise, která se dne 1. 6. 2010 náležitě nesešla; usnesení bylo
vydáno komisí ve složení pěti členů;
- rozhodnutím Odvolací a revizní komise ČMFS ze dne 6. 9. 2010 ve
čtyřčlenném složení bylo zamítnuto odvolání žalobce jak proti peněžité pokutě,
tak i proti zákazu výkonu příslušných funkcí; ze záhlaví i odůvodnění tohoto
rozhodnutí je patrné, že jde o rozhodnutí o odvolání žalobce proti rozhodnutí
Disciplinární komise ČMFS ze dne 4. 5. 2010;
- dne 27. 9. 2010 bylo vydáno rozhodnutí Disciplinární komise Řídící
komise ČMFS, které zastavilo vymáhání pokuty ve výši 300.000,- Kč udělené
žalobci rozhodnutím Disciplinární komise ČMFS ze dne 4. 5. 2010 (stvrzeným dne
6. 9. 2010); toto rozhodnutí zpochybnilo oprávněnost všech aktů orgánů ČMFS
přijatých v této věci po 1. 6. 2010 z toho důvodu, že rozhodnutí Odvolací a
revizní komise ČMFS nepodléhají autoremeduře a tato komise tedy nebyla
oprávněna dne 16. 6. 2010 předchozí rozhodnutí z 1. 6. 2010 prohlásit za právně
neúčinný paakt.
Celý tento skutkový děj a jeho právní posouzení jsou napadeny nynějším
dovoláním. Odvolací soud se však popsaným sledem událostí a jeho právními
důsledky zabýval jen neúplně. Postačilo mu konstatování, že Odvolací a revizní
komise ČMFS se usnesením ze dne 16. 6. 2010 od předchozího rozhodnutí téže
komise ze dne 1. 6. 2010 „distancovala“ jako od paaktu s tím, že netvoří
překážku věci (pravomocně) rozhodnuté.
S tímto konstatováním nelze bez dalšího souhlasit. Aniž by dovolací
soud chtěl prejudikovat právní posouzení výše vypočtených právních skutečností,
konstatuje, že považuje v tomto ohledu rozsudek odvolacího soudu za
nepřezkoumatelný. Je otázkou, zda byl orgán ČMFS oprávněn prohlásit za právně
neúčinný akt téhož orgánu časově předcházející. Pramenem pro náležitý právní
závěr, který by měl nyní po kasačním rozsudku Nejvyššího soudu následovat, musí
být především text interních norem ČMFS, a to zejména tehdejší Odvolací a
přezkumný řád. Bude úkolem odvolací instance, aby interpretací jeho znění či
jiných předpisů – a samozřejmě i skutkového děje plynoucího z výše vypočtených
aktů – dospěla k závěru o oprávněnosti toho či onoho rozhodnutí určitého orgánu
ČMFS. Nelze též přehlédnout, že účastník disciplinárního řízení a následného
přezkumu očekává, že je-li o jeho právech a povinnostech autoritativně v rámci
svazu rozhodováno, bude mít tento akt právní relevanci. Případná pochybení
určitého rozhodnutí nelze bez náležitého vysvětlení, a zde bez jím vyžádaného
soudního přezkumu, vykládat v jeho neprospěch.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu v
celém rozsahu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 věta za
středníkem, odst. 3 o. s. ř.).
V dalším průběhu řízení, v němž se rozhodne též o nákladech
dovolacího řízení, je odvolací soud vázán právním názorem dovolacího soudu (§
243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle
občanského soudního řádu.
V Brně dne 9. ledna 2013
JUDr. Ludvík David, CSc.
předseda senátu