28 Cdo 3085/2024-248
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobce V. Š., proti žalované J. W., zastoupené Mgr. Evou Durdilovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Slezská 2232/144, o zaplacení 15 647,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 5 C 151/2015, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2024, č. j. 22 Co 61/2024-214, t a k t o :
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
2015, č. j. 5 C 151/2015-19, odmítnuto pro opožděnost a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výrok I usnesení odvolacího soudu); současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II).
2. Usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná (dále i jen jako „dovolatelka“) dovoláním, vytýkajíc odvolacímu soudu jeho konkluze o opožděnosti jí podaného odvolání, majíc za nesprávné jeho závěry o okamžiku, od kterého je v projednávané věci nutno počítat počátek běhu lhůty k podání odvolání. Odvolacímu soudu rovněž vytýká, že se opomněl zabývat otázkou, zda je v projednávané věci dána její pasivní věcná legitimace. Je přesvědčena, že postupem soudů v projednávané věci bylo porušeno její právo na spravedlivý proces.
3. Dovolání není přípustné.
4. Rozhodné znění zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2, článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
5. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
6. Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
7. Podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání podle § 237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením, vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
8. Podle § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. dovolání podle § 237 není přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4.
9. Podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. dovolání podle § 237 není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
10. Podle § 229 odst. 4 o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.
11. Napadá-li dovolatelka dovoláním usnesení odvolacího soudu v části výroku I, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ze dne 13. 2. 2024, č. j. 5 C 151/2015-205, o odmítnutí jí podaného odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 14. 9. 2015, č. j. 5 C 151/2015-19, jako opožděného, jde o dovolání nepřípustné již podle § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. [i se zřetelem na shora citované ustanovení § 229 odst. 4 o. s. ř., podle nějž je prostředkem nápravy těchto rozhodnutí žaloba pro zmatečnost (již ostatně žalovaná v nyní projednávané věci rovněž podala)].
12. Krom toho nelze přehlédnout, že napadené usnesení bylo vydáno v řízení, jehož předmětem (i v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok) bylo peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, tedy částka nepřesahující zákonný limit přípustnosti dovolání, přičemž nejde o žádný z případů, jež by v intencích § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. vylučoval aplikaci takto nastaveného omezení (nejde o vztah pracovněprávní ani o vztah ze spotřebitelské smlouvy, vyplývá-li uplatněný nárok ze spoluvlastnického práva účastníků řízení ke společné nemovité věci).
13. Vyloučena je přípustnost dovolání i proti té části výroku I usnesení odvolacího soudu, jíž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení (II), a výroku II o nákladech odvolacího řízení [k tomu srov. § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].
14. Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl (§ 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.).
15. Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 12. 2024
Mgr. Petr Kraus předseda senátu