28 Cdo 3086/2023-100
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobce P. B., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, IČO 000 25 429, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o 10.222.000 Kč, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 2 C 26/2022, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. června 2023, č. j. 7 Co 665/2023-87, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
2. Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 14. 6. 2023, č. j. 7 Co 665/2023-87, zmíněné usnesení soudu prvého stupně k odvolání žalobce potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).
3. Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích podal žalobce – nejsa zastoupen advokátem a nedokládaje, že by byl sám vybaven právním vzděláním – dovolání.
4. Okresní soud v Prachaticích usnesením ze dne 8. 9. 2023, č. j. 2 C 26/2022-94, žalobce vyzval, aby si zvolil advokáta pro řízení o dovolání proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 6. 2023.
5. Žalobce na právě uvedenou výzvu reagoval žádostí o ustanovení zástupce ze dne 14. 9. 2023.
6. Při rozhodování o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
7. Podle § 241 odst. 1 a 2 o. s. ř. musí být dovolatel, který je fyzickou osobou, zastoupen advokátem nebo notářem, ledaže má sám právnické vzdělání.
8. Povinné zastoupení dovolatele v dovolacím řízení je podmínkou týkající se účastníka řízení, bez jejíhož splnění nelze vydat (s výjimkou usnesení, jímž se dovolací řízení pro tento nedostatek zastavuje) rozhodnutí, kterým se řízení končí (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2018, sp. zn. 30 Cdo 1206/2018, ze dne 14. 1. 2020, sp. zn. 25 Cdo 4324/2019, a ze dne 30. 7. 2020, sp. zn. 25 Cdo 939/2020).
9. Nejvyššímu soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu opakovaným podáváním neurčitých, popřípadě nedůvodných žalob, přičemž po zahájení řízení podává mimořádné množství vesměs neodůvodněných procesních podání, včetně opakovaně zamítaných návrhů na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Takové počínání žalobce lze jednoznačně označit za obstrukční a sudičské. Dovolací soud má vzhledem k výše uvedenému za nepochybné, že záměrem žalobce při podání žádosti o ustanovení zástupce pro toto dovolací řízení nebylo sledování ochrany jím tvrzeného subjektivního práva (§ 1 o. s. ř.), nýbrž vyvolání procesních obtíží na straně soudu. Daný procesní úkon žalobce proto kvalifikoval jako zneužívající (§ 2 o. s. ř.) a v souladu s § 41a odst. 3 o. s. ř. k němu nepřihlížel (podobně viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2022, sp. zn. 30 Cdo 2309/2022, ze dne 27. 2. 2023, sp. zn. 30 Cdo 212/2023, a ze dne 28. 3. 2023, sp. zn. 30 Cdo 873/2023).
10. Ve světle výše řečeného Nejvyšší soud postupoval podle § 243c odst. 3, věty třetí, o. s. ř. a dovolací řízení zastavil pro nedostatek povinného zastoupení dovolatele coby podmínky řízení stanovené v § 241 o. s. ř.
11. I když ustálená judikatura dovozuje, že má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, v daném případě se již dovolací soud problematikou zaplacení soudního poplatku za dovolací řízení nezabýval, neboť z dovolatelova postoje v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že si taktéž povinnost zaplatit soudní poplatek uvědomuje, platit jej však nehodlá a pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce (srovnej namátkou usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. 25 Cdo 294/2020, ze dne 17. 3. 2021, sp. zn. 30 Cdo 3529/2020, a ze dne 21. 12. 2021, sp. zn. 30 Cdo 3263/2021). Za těchto okolností by se opětovné vyzývání žalobce k úhradě soudního poplatku jevilo zjevně bezúčelným.
12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 243c odst. 3, věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1, části věty před středníkem, a § 146 odst. 2 o. s. ř. s tím, že žalobce procesně zavinil zastavení dovolacího řízení a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. 5. 2024
JUDr. Jan Eliáš, Ph.D. předseda senátu